Když mi v poště přistálo poslední album švédských Vomitory, byl jsem napjat očekáváním, jelikož musím přiznat, že mě jejich předchozí nahrávky dokázaly vždy spolehlivě zabavit. Kvalitní groovy death metal s odezvami grindu nás provází již nějakých 13 let (počítaje jejich debut za opravdový start) a to, že Vomitory mají stále na pilno bylo příjemné zjištění. Koneckonců poslední dlouhohrající nahrávky jim vyšla před dvěma lety a tak zde o nějaké odmlce vlastně ani nemohla být řeč.
První track nového kotouče, svižná deathovka „The Carnage Rages On“ odstartuje a svými agresivními vokály, groovy death/grindovými riffy a tradičními bicími si vás získá, ihned si řeknete, že chlapi z vysoka dlabou na nějakou snahu o vývoj a jedou si stále to své – tedy death metal ze staré školy, sem tam obohacený o punkové riffy a kolotočovou strukturu skladeb. Je dobré, že hochům z Vomitory stále v žilách proudí thrash metalová krev, jelikož ihned ve dvojce „Serpents“ nasadí po úvodním nátlaku old school thrash metalové melodie a ve spojení s bagrovací basou vokalisty Erika Rundqvista se jedná o příjemné vzpomínání. Umca umca bicí, zastřený growling, hc/thrashové kytary – to jsou opět znaky nové nahrávky Vomitory. Pohoda..
Pokračujeme středně tempou tancovačkou „A Lesson In Virulence“ a mým slechům opravdu lahodí perfektně nazvučená baskytara, která si ani náhodou nehraje kdesi v koutě spodek, ale naopak dosti radikálně spoluurčuje směr, kterým se skladby ubírají. Bohužel zde již musím poprvé zanaříkat nad delší stopáží skladby, než by se slušelo, jelikož prvotní náboj se s kontinuitou stále stejně broušených riffů postupně rozmělňuje a hle – právě na nás vykoukla první (a zároveň vlastně poslední, jakkoliv to zní podivně) švédsky melodická vyhrávka, abychom se následně ztratili v sólu podobném „Amottovce“ Carcass či v poslední době již Arch Enemy. Kapela se ovšem ihned, co skončí s vyhrávkami, vrátí zpátky, aby se snad „nevyvíjelo“ příliš.
Vomitory mají jednu výhodu. Ačkoliv znějí trochu nudně, nikdo jim nemůže upřít zapálení pro old – school melodie a punkovou dravost, se kterou plivou svou špínu všude kolem. Občasné slidy a silný zvuk (Leon Studios) pak vyznívají jednoznačně ve prospěch kapely.
„Carnage Euphoria“ není albem, které změní historii metalové hudby. Ani se nezapíše do death metalových análů nějakým výraznějším písmem. I pro milovníky Vomitory se možná bude jednat trochu o zklamání, jelikož byli od kapely zvyklí na lepší. Ano, ovšem i přesto je novinka těchto švédských bijců minimálně poslouchatelná. Ono je někdy lepší na nic si zbytečně nehrát a valit to, co vám jde, než se snažit o nějakou renesanci stylu. A v tomto světle Vomitory jednoznačně vyhrávají.
Je to na více poslechů, jelikož při tom prvním vám to prostě projede hlavou a mnoho nezanechá. Spousta punkové a death n´rollové špíny (viz třeba „Ripe Cadavers“), monotónní vokály na straně jedné, na straně druhé dobrý zvuk a neutuchající nasazení kapely. Občas trochu nuda, rozhodně však ne odpad.
Pro všechny fanoušky oscilující mezi klasickým death metalem a grindem však každopádně opět příjemná záležitost, pro ostatní snad věc alespoň na jeden poslech. Sice nahrávka „euforii zrovna nevyvolá a debut či „Blood Rapture“ ani náhodou nepřekoná, ale stále se jedná o grind/death na pohodový poslech. A to se cení. Koneckonců, vezměte si třeba Bolt Thrower..
Nejlepší skladby: "A Lesson In Virulence", "Possessed"
Čas: 35:58
První track nového kotouče, svižná deathovka „The Carnage Rages On“ odstartuje a svými agresivními vokály, groovy death/grindovými riffy a tradičními bicími si vás získá, ihned si řeknete, že chlapi z vysoka dlabou na nějakou snahu o vývoj a jedou si stále to své – tedy death metal ze staré školy, sem tam obohacený o punkové riffy a kolotočovou strukturu skladeb. Je dobré, že hochům z Vomitory stále v žilách proudí thrash metalová krev, jelikož ihned ve dvojce „Serpents“ nasadí po úvodním nátlaku old school thrash metalové melodie a ve spojení s bagrovací basou vokalisty Erika Rundqvista se jedná o příjemné vzpomínání. Umca umca bicí, zastřený growling, hc/thrashové kytary – to jsou opět znaky nové nahrávky Vomitory. Pohoda..
Pokračujeme středně tempou tancovačkou „A Lesson In Virulence“ a mým slechům opravdu lahodí perfektně nazvučená baskytara, která si ani náhodou nehraje kdesi v koutě spodek, ale naopak dosti radikálně spoluurčuje směr, kterým se skladby ubírají. Bohužel zde již musím poprvé zanaříkat nad delší stopáží skladby, než by se slušelo, jelikož prvotní náboj se s kontinuitou stále stejně broušených riffů postupně rozmělňuje a hle – právě na nás vykoukla první (a zároveň vlastně poslední, jakkoliv to zní podivně) švédsky melodická vyhrávka, abychom se následně ztratili v sólu podobném „Amottovce“ Carcass či v poslední době již Arch Enemy. Kapela se ovšem ihned, co skončí s vyhrávkami, vrátí zpátky, aby se snad „nevyvíjelo“ příliš.
Vomitory mají jednu výhodu. Ačkoliv znějí trochu nudně, nikdo jim nemůže upřít zapálení pro old – school melodie a punkovou dravost, se kterou plivou svou špínu všude kolem. Občasné slidy a silný zvuk (Leon Studios) pak vyznívají jednoznačně ve prospěch kapely.
„Carnage Euphoria“ není albem, které změní historii metalové hudby. Ani se nezapíše do death metalových análů nějakým výraznějším písmem. I pro milovníky Vomitory se možná bude jednat trochu o zklamání, jelikož byli od kapely zvyklí na lepší. Ano, ovšem i přesto je novinka těchto švédských bijců minimálně poslouchatelná. Ono je někdy lepší na nic si zbytečně nehrát a valit to, co vám jde, než se snažit o nějakou renesanci stylu. A v tomto světle Vomitory jednoznačně vyhrávají.
Je to na více poslechů, jelikož při tom prvním vám to prostě projede hlavou a mnoho nezanechá. Spousta punkové a death n´rollové špíny (viz třeba „Ripe Cadavers“), monotónní vokály na straně jedné, na straně druhé dobrý zvuk a neutuchající nasazení kapely. Občas trochu nuda, rozhodně však ne odpad.
Pro všechny fanoušky oscilující mezi klasickým death metalem a grindem však každopádně opět příjemná záležitost, pro ostatní snad věc alespoň na jeden poslech. Sice nahrávka „euforii zrovna nevyvolá a debut či „Blood Rapture“ ani náhodou nepřekoná, ale stále se jedná o grind/death na pohodový poslech. A to se cení. Koneckonců, vezměte si třeba Bolt Thrower..
Nejlepší skladby: "A Lesson In Virulence", "Possessed"
Čas: 35:58
Seznam skladeb:
- The Carnage Rages On
- Serpents
- A Lesson In Virulence
- Ripe Cadavers
- Rage of Honour
- The Ravenous Dead
- Deadlock
- Rebirth of the Grotesque
- Possessed
- Great Deceiver
