TELEPATIE III - nové číslo hudebního magazínu z podsvětí

WAYD - DECADANCE CD - 2003, Metal Age Productions

Tahle placička, to je prostě kvalita od začátku do konce. Tím začátkem myslím grafické zpracování obalu, tím koncem samozřejmě hudbu. Ale popořadě. Slovenská kapela WAYD začala svou pouť po metalovém světě již před deseti lety, na kontě má demáč z pětadevadesátého a aktuálnímu počinu předcházely dvě alba ? ?The Ultimate Passion" a ?Barriers". Samozřejmě jsem nějaké ohlasy na tvorbu našich sousedů zaznamenal, v paměti mi uvízly hlavně poukazy na technickou vyspělost a netradiční míchání metalu s jazzem; leč neslyšel jsem nic. Teď to tedy pojďme napravit a  podívat se na novinku nazvanou Decadance.

První song, tady není co řešit, výborná titulní skladba, hodně technická a členitá. Dvojka je  o poznání rychlejší, ale jazz opět nikde ? že by s tím chalani praštili? Až ve třetí skladbě se uprostřed objevuje cosi jako mezihra, ale rozhodně ne jazzová (ne, že bych jazzu nějak rozuměl, ale tohle mi ho nepřipomíná); až po 3:50 je to tam, závěr téhle skladby už nějaký ten výlet od metloše kamsi jinam obsahuje. Hodně podařená je pětka Dreamless, která je spíše v pomalejším tempu se skvělým kytarovým jakobysólem. Následuje první instrumentálka, která se nese právě v najazzlém duchu, jakoby se jednalo o jamovačku, a také se zde objevuje pro metál netradiční nástroj ? saxík; dobrého prý stačí málo a tak tato specialitka trvá pouze něco přes minutku. V podobném duchu se pomaloučku rozjíždí následující Die Laughing, pak ale přichází zrychlení, kulometná palba bicích a skvělé míchání dvou hlasů ? deathového hrubého a thrashového křiku, k tomu náhlé změny temp, chytlavý (v mezích stylu) refrén a sax-sólo -  tak tohle je bombička, pro mě nejlepší věc. Ale také další skladby pokračují v nastoleném duchu ? střídání pomalejších a rychlejších pasáží, dvou zpěvů, střídání nálad od melancholie po nasranost, kytarové vyhrávky, dokonce se ozve i španělka ? při hudbě WAYD se rozhodně není možné nudit. V desítce dostává velký prostor opět saxofonista, jedenáctá věc je celá pomalejší a plná kytarových sól. Další song působí trochu odlehčeněji a objevuje se v něm další zpěv, tentokrát čistý. A najednou je konec ? padesát minut uteklo jako voda. Stylově bych WAYD zařadil do deathového pytle s přesahem do thrashe (nejčastěji), doomu a hevíku (občas) a s troškou jazzových ingrediencí.

Kvalitě hudby odpovídá i precizní zvuk celé nahrávky, kterou pánové pořídili ve studiu Perina (?). Zvuk všech nástrojů je takový, jaký má být (nebo spíše jaký se líbí mě) a výkony čtveřice muzikantů jsou (opět podle mého názoru) na extra vysoké úrovni. Když už jsme u lidských zdrojů, tak WAYD tvoří: Milan (voc, guit), Drahoš (voc, bass), Richard (guit) a Brano  (drums). Na zmiňovaný sax hraje hostující Gapa; na albu se podíleli ještě zpěváci Martin a Josef plus kytarista Martin ? jejich podíl ale žel posoudit nedokážu.

Na závěr jsem si nechal booklet, který jsem chválil už v úvodu. Titulnímu obrázku nebo fotce sice moc nerozumím, ale zbytek je vizuelně velmi vkusně udělaný. Samozřejmostí jsou texty, děkovačky (jediná výhrada ? za čárkou se dělá mezera!) a fotečka dobře naladěnejch umělců.

Z uvedeného je asi jasné, že WAYD vytvořili výjimečné dílko nemající ve zdejších luzích, hájích a lesích obdoby. Posluchači s otevřenejma ušiskama při pořízení téhle věcičky nemohou litovat. Pro mě nejlepší slovenská záležitost! Čekejte intervjů.

www.wayd.host.sk

wayd@pobox.sk

 

čas: 50:02

Skladby:

1.Decadance

2. Sperm, Milk & Fate

3. Dawning

4. Dust

5. Dreamless

6. Hyperventilation

7. Die Laughing

8. Velvet Deserts

9. Scoundrel Days

10. Dead Gallery

11. Waiting For The Sun

12. Breaking The Ascendence


Zveřejněno: 24. 03. 2004
Přečteno:
3092 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář