Znáte to. Jste velké, etablované jméno na hudební scéně, a časem vám přijde, že vaše domovská formace tak trochu stagnuje. Třebas málo koncertuje, či prostě máte potřebu trochu změnit ovzduší nebo dokonce hudební styl, objevit nové obzory, vyjádřit se trochu odlišným způsobem. Zřejmě podobně přemýšleli i dva chlapíci z řad německých Debauchery, když společně s kumpány z kapelky Dual Mentality zakládali formaci Thy Final Pain. Na rozdíl od značné části jejich kolegů, kteří se chtějí realizovat v jiné hudební škatuli, Thy Final Pain zůstávají, stejně jako na minulé nahrávce“Epitaph“, i na letošním kotouči „Of Life And Death“ věrni pomalo tempému death metalu ze staré školy, jaký valí třeba letití (avšak stále agilní) Britové Bolt Thrower.
Hned ve dvojce, jež přichází po rychlejším otevíráku, skladbě nazvané „Lords of Doom“ takřka každý, jež je s výše zmíněnou klasikou obeznámen, musí ucítit záchvěvy „Vrhače“ v míře vrchovaté. Klasický old school death metal, který si na nic nehraje a ani hrát nemusí. Slušný growling basisty/zpěváka Marc Jüttnera, klasická, thrashující kytarová práce Simon Dorna a Saschy Webera, jež nezapře starou školu ani omylem, pěkně nazvučené a v duchu nahrávky citlivě odbouchané party Lukase Nicola. Organičnost, se kterou jsou pánové sehráni, objevíte ihned v následující „When Angels Die“, která má všechny atributy dobré skladby. Množství fetusáckých pinch harmonics, silně podladěné kytary, groovy riffy, které dají pořádně zalahodit uchu, rychlé, takřka grindově nazvučené bicí, dvou až třívrstvé vokály, prostě parádička. A jede se dál.
Čtyřka odsype kolem ve středním tempu, kdy se zastaví jen na okamžik, aby předvedla solidní death metalový chorus. Nutno dodat, že dvoukopák se u Thy Final Pain zastavuje na místě jen zřídka a je to dobře. Dobrá „kopací“ práce tomuto batalionu očividně prospívá, jelikož banda hází jeden song lepší než druhý. Pětka „Bloodsaturated Perpetuity“ občas připomene riffy legendární kapely Krabathor a vůbec všech těch klasických death metalových spolků, které známe a dodnes máme rádi. Thy Final Pain dovedli na novém albu své pojetí tradičního death metalu takřka k dokonalosti a není věru příliš co vytýkat. Kromě občas delší stopáže skladeb, než by bylo zdrávo (což je neduh stejně tak i již zmiňovaných Bolt Thrower) totiž kapela dobře ví, kdy zastavit, nasadit nenápadný break před finálním náporem a poté rezavějící káru death metalu zase posunout o pár stop dál.
Nahrávka přes má očekávání zní navíc poměrně pestře, je jasné, že v rámci tradičního death metalu nečekejte žádné tech/progressive úlety. Ale kolekce jedenácti songů, jež nám pánové předkládají, je věru chutnou bonboniérou, plnou shnilých bonbonů s třešňovou náplní nasládlé chuti (to nejsou třešně..) Samozřejmě, tato silná diverzita nevydrží celých 46 minut, ale pokud jste milovníci výše zmíněných stylů, budou vás Thy Final Pain bavit minimálně dobrou půlhodinku. A to je v dnešní době vydávání nahrávek jako na běžícím pásu rozhodně dobré skóre. Zázraky se nekonají, dobrý old school death metal ano. Takže společně s titulem deváté skladby zvolejme: „Hail The Sick!“ A já si to jdu pustit ještě jednou..
Čas: 46:21
Seznam skladeb:
Hned ve dvojce, jež přichází po rychlejším otevíráku, skladbě nazvané „Lords of Doom“ takřka každý, jež je s výše zmíněnou klasikou obeznámen, musí ucítit záchvěvy „Vrhače“ v míře vrchovaté. Klasický old school death metal, který si na nic nehraje a ani hrát nemusí. Slušný growling basisty/zpěváka Marc Jüttnera, klasická, thrashující kytarová práce Simon Dorna a Saschy Webera, jež nezapře starou školu ani omylem, pěkně nazvučené a v duchu nahrávky citlivě odbouchané party Lukase Nicola. Organičnost, se kterou jsou pánové sehráni, objevíte ihned v následující „When Angels Die“, která má všechny atributy dobré skladby. Množství fetusáckých pinch harmonics, silně podladěné kytary, groovy riffy, které dají pořádně zalahodit uchu, rychlé, takřka grindově nazvučené bicí, dvou až třívrstvé vokály, prostě parádička. A jede se dál.
Čtyřka odsype kolem ve středním tempu, kdy se zastaví jen na okamžik, aby předvedla solidní death metalový chorus. Nutno dodat, že dvoukopák se u Thy Final Pain zastavuje na místě jen zřídka a je to dobře. Dobrá „kopací“ práce tomuto batalionu očividně prospívá, jelikož banda hází jeden song lepší než druhý. Pětka „Bloodsaturated Perpetuity“ občas připomene riffy legendární kapely Krabathor a vůbec všech těch klasických death metalových spolků, které známe a dodnes máme rádi. Thy Final Pain dovedli na novém albu své pojetí tradičního death metalu takřka k dokonalosti a není věru příliš co vytýkat. Kromě občas delší stopáže skladeb, než by bylo zdrávo (což je neduh stejně tak i již zmiňovaných Bolt Thrower) totiž kapela dobře ví, kdy zastavit, nasadit nenápadný break před finálním náporem a poté rezavějící káru death metalu zase posunout o pár stop dál.
Nahrávka přes má očekávání zní navíc poměrně pestře, je jasné, že v rámci tradičního death metalu nečekejte žádné tech/progressive úlety. Ale kolekce jedenácti songů, jež nám pánové předkládají, je věru chutnou bonboniérou, plnou shnilých bonbonů s třešňovou náplní nasládlé chuti (to nejsou třešně..) Samozřejmě, tato silná diverzita nevydrží celých 46 minut, ale pokud jste milovníci výše zmíněných stylů, budou vás Thy Final Pain bavit minimálně dobrou půlhodinku. A to je v dnešní době vydávání nahrávek jako na běžícím pásu rozhodně dobré skóre. Zázraky se nekonají, dobrý old school death metal ano. Takže společně s titulem deváté skladby zvolejme: „Hail The Sick!“ A já si to jdu pustit ještě jednou..
Čas: 46:21
Seznam skladeb:
- Hate Anthem
- Lords Of Doom
- When Angels Die
- Embodiement of Chaos
- Bloodsaturated Perpetuity
- Of Live And Death
- A Bullet For Reincarnation
- Redeemer
- Hail The Sick
- Thoughts of Disbelief
- The Real Crusade
