Asmodeus

Blaze Bayley konečně dokodrcal do naší zemičky na svůj plnohodnotný koncert a musím konstatovat, že ty roky strávené čekáním se vyplatily.

Večer ovšem nezačal vůbec růžově a od příchodu do sálu Exitu Chmelnice až po první tóny blazeovského otvíráku „The Man Who Would Not Die“ jsem se zaobíral otázkou, zda bylo nutné, ba co víc, zda bylo vůbec důstojné angažovat nějaké předkapely. Protože to, co předvedla Salamandra a poté následující Motherstone, byl provar jaxvina.
 
Krátce před osmou hodinou teda zabírám místo kousek od pódia a sleduji již zřejmě nějaký čas probíhající zvukovku Salamandry. Technické problémy, či snad nevhodná komunikace se zvukařem zvedají nervozitu v kapele na velice viditelnou úroveň. Dáma a hoši se navíc museli vmáčknout před pódiovku hlavních hvězd a to tak, že nejvíc vepředu byly bicí. Pro mě trochu nešťastná volba, daleko lepší by možná bylo, kdyby bicí umístili z boku, takže by jednotliví muzikanti měli určitě více prostoru než nyní... na krok vpřed a zpátky. 10 minut po osmé se začíná hrát a opět musím konstatovat, že největší deviza kapely je ve zpěvech a klávesách. Ostatní je jen přicmrdávka. A to měl zpěvák problémy se zdravím a v několika pasážích to bylo i hodně slyšet. Nicméně když jsem zavřel oči, jako kdyby na mě z pódia promlouval samotný Michael Kiske. Kapela odehrála tak, jak začala. Nervózní, nemastné vystoupení. U Salamandry je snad člověk zvyklý na daleko větší nasazení a výkon. To jsem ale vůbec netušil, co se bude dít dál.
 
MOTHERSTONE byli pěst na voko a nejenom já jsem obracel oči v sloup. Směs hardcoru s naprosto příšerně falešným ženským zpěvem a těžko identifikovatelným chlapským rykořevem mě několikrát vyhnala k baru na sodovku. Instrumentálně v pohodě, ale díky zpěvu a dramaturgii celého večera naprosto otřesné vystoupení, které nepozvedal ani sexy obleček zpěvandule…byl jí velký… nebo ona měla malé partie??? WTF!!!!!
 
Nutné zlo jsme přetrpěli a konečně nastupuje skvadra Blaze Bayleyho. Velice skromný úvod – My name is Blaze Bayley and we are playing metal..ts ts ts a už valí již v úvodu zmiňovaná „The Man Who Would Not Die“. Úroveň večera se rázem zvedá o několik levelů nahoru a Blaze lítá po pódiu s výrazem naprostého šílence. Potkat tohle „zvíře“ v noci, prožiji velmi silný emotivní zážitek (tzn. poseru se) a pokládám peněženku na zem. Ve stejně ďábelském tempu pouští do lidí „Blackmailers“ a „Smile Back At Death“. Slušný kotel Blaze odměňuje velmi dojemnou gestikulací a výrazy jeho obličeje jsou zhmotněné emoce sami o sobě. Nechybí nezbytné hecování publika – teď vy vpravo…. a teď vy vlevo…střed!!! Kdo čekal, že dojde i na fláky od Iron Maiden, nebyl zklamán. Ba co více, kapela nepolevila ze svého zběsilého tempa a tak ironovky z éry bez Bruce měly ten správný tah na branku..a to tak, že Blaze začal v té rychlosti nestíhat s frázováním. Clansman, Lord of the Flies, Man on the Edge a Futureal, jestli mě paměť neklame. Návrat zpět k vlastní tvorbě... námatkou Leap of Faith, 10 seconds, The Tenth Dimension, Ghost in the machine, Robot a šmytec. Ujištění fanoušků, že se nikam neodjíždí, protože v předsálí bude probíhat autogramiáda, děrovačka a opuštění pódia. Musím uznale pokývat hlavou, že říct, že i na konci opravdu fyzicky náročného setu se Blaze s napnutými vokálními linkami popral dobře, i když samozřejmě i zde to vždy nebylo košer. Atmosféra vynikající a nezbývá než doufat, že Blaze a jeho ansámbl dodrží slib a příští rok zavítají do našich končin opět, tentokráte s novou deskou.

Zveřejněno: 16. 04. 2009
Přečteno:
2805 x
Autor: Corbow | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář