Byl jsem poměrně překvapen, když jsem zjistil, že se mi málem povedlo prošvihnout poslední album této party z města Santiago de Chile, která pro mé uši vždy hrála lahodnou porci thrash/deathu, jež jsem však přestal sledovat někdy kolem jejich alba „No Gods, No Masters“.Kapelka ve které mlátí bývalý bicman kapely Extreme Noise Terror se však po čtyřech letech od vydání své poslední desky „Sincadio“ vrací zpět na scénu, aby ukázala, že stále ještě nepatří do starého železa. Ačkoliv je v současné době žánr thrash/deathu přecpaný k prasknutí a takřka každý den se na scéně objeví pár nových jmen, staří matadoři ukazují, že své řemeslo zvládají stále s bravurou a k tomu ještě poctivě sledují moderní trendy.
Proto je z tohoto bílého pekla cítit pořádně peprný zápach síry, jež polechtá váš nosohltan a když v první skladbě kytarista a zpěvák Anton Reisenegger skanduje chorus „Hallelujah for the end“ máte chuť mu to opravdu věřit. Zvuk přímo apokalyptický má vskutku tento zářez – kytarová sóla a vyhrávky létají vzduchem, artilerie bicích zanechává poctivě šrapnely, basa duní a každou volnou pasáž si jaksepatří vychutná, monstrózní thrashující bagr před sebou hrne vše, včetně vaší maličkosti. Jistě, dobré nazvučení kapelu nezachrání a nutno dodat, že úplně původních nápadů je na nahrávce poskrovnu. V tomto případě se však posluchač rozhodně nudit nebude, vždyť se stále jede dopředu, ni krok zpět. Chlapci jako by měli náturu želé, jakousi hyperaktivitu. Na místě sotva kdy postojí a když už, tak pouze kvůli nějakému tomu pěknému sólíčku, jinak se zastávky příliš nekonají. Ihned, jak vás nějaký riff započne trochu nudit, v tu chvíli se Criminal znovu napřáhnou.. A jede se.
Na nahrávce se navíc vyskytují časté sborové chorusy, odkazující ke staré škole thrash metalu a pro vás budou jistě příjemným osvěžením na zábavné cestě plameny pekelnými. Občas vám některé kytarové ústřelky a vokály připomenou pozdější Sepulturu, není se co divit, troufám si tvrdit, že kapely ze Střední a Jižní Ameriky mají svůj původ ve svém zvuku vždy poměrně dobře patrný. Leč často jakoby se tamější hudebníci míjeli s naším hudebním vnímáním, Criminal však dobře vědí, jak na nás. Groovy riffy duní dál a já vím, že toto album je jakousi nápravou za trochu nudnou poslední desku Legion of the Damned. Jak se říká: „S poctivostí nejdál dojdeš“ a ač kapela není stále nijak známá, novým albem dokazuje, že pokud se něco dělá pořádně, výsledek stojí za to. Primárním úkolem je hlavně vám vytřást duši z těla, či donutit vás, abyste si ji na koncertech vytřásli sami a to se poměrně daří. Když už jsme u toho živého vystupování, jedná se o pohodové týpky, které je radost poslouchat, headbang střídá headbang a nuda se naprosto nekoná. Jak by také mohla, když se kapela nezastaví.
Ačkoliv má „Bílé peklo“ o dost silnější první půlku, druhá taky rozhodně nezklame, leč již se drží více při zemi a občas vám přijde, že už trochu docházejí nápady. I přesto musím hodnotit nečekaně vysoko. Ač začínám mít neodbytný pocit, že thrash/death metalu již pomalu docházejí síly, Criminal ukazují, že groovy riffy jsou stále v kurzu a na pořadu dne, umějí-li se dobře poskládat za sebou a se správnou vervou zahrát. Nic nového se neděje, jde pouze o poctivý thrashing nejhrubšího zrna. A proč také ne, když to funguje?
Čas: 50:09
Seznam skladeb:
- 21st Century Paranoia
- Crime and Punishment
- Incubus
- Black Light
- The Deluge
- Strange Ways
- Mobrule
- The Infidel
- Invasion
- Eyes of Temptation
- Bastardom
- Sons of Cain
