Agilní Cecek chrlí jedno CD za druhým. Pořadové číslo 076 mají Vision Days, kteří patří v celém Ceckopelotonu do vedoucí skupiny a možná dokonce pošilhávají po nějakém tom pokusu o únik. Tím se snažím naznačit, že album Proti srsti mi rozhodně proti srsti není.
Vision Days valí „starej dobrej“ punk se sociálně kritickými, antimilitaristickými a punkoslavujícími texty. Jistě, tohle všechno už tady bylo mnohokrát, ale pisatelská úroveň vrchního textaře IAna je na stylové poměry vcelku solidní. Samozřejmě by se nechala najít slabší místa, ale v podstatě nepůsobí texty rušivě a do skočné muziky pasují. Pánové si poradili i se syndromem, který občas punkové nahrávky postihuje a jmenuje se stereotyp. Vždy, když se začíná zdát produkce monotónní, objeví se zpestření – tu v reggae pasáži, tam v zapojení saxofonu, snad jen prostřední blbinka Jean Marais je zbytečná (ale oněch 19 sekund se přežít nechá). Nejsilnější skladba se paradoxně skrývá téměř na konci – „Ne“ možná lehce připomene legendární Telex silným a chytlavým refrénem, ale hlavně se v ní podařilo velmi dobře skloubit útočný punk ve slokách s již zmíněným refrénem, který se okamžitě zabydluje v mysli a ne a ne ji opustit. Dalším podařeným songem je „Stojí to za to!“ (vznikl k ní i videoklip, který je ke shlédnutí na webu kapely), která stejně jako několik dalších vypalovaček místy koketuje až s hard corem, ale najde se v ní prostor také pro kytarové sólo i pro brblající baskytaru (příkladně nazvučenou na celém kompletu).
Pestrá hudba, rozumná stopáž, obal obsahující všechny potřebné informace, slušný zvuk ze studia Ex–Avik – v rámci tuzemského punku určitě nadprůměrná záležitost.
Seznam skladeb:
- Proti srsti
- In close order
- Stojí to za to
- Hra
- Snad to neprojedem
- Hrdina nebo vrah
- Konzumní
- 77
- Jean Marais
- Pou gou
- Každý
- Utopie
- Jedna výchovná
- Spasitel
- Chodíme kolem
- V pasti
- Ne
- Jyney člověk (tribut N.V.Ú.)
Čas: 37:00
