Historie slovenské skupiny Remmirath se začala psát už v 90. letech minulého tisíciletí, první demo (ještě pod starým jménem kapely Helcaraxé) vyšlo v roce 2004, v roce 2005 pak splitko s Temnohor a následně se kapela přejmenovala na Remmirath. Pod novou značkou nahrálo trio Sigi (bicí, zpěv), HV (baskytara) a Lesodiv (kytary) v roce 2005 pětiskladbový materiál Smrť Pútnikova, který nejprve vyšel jako promo CD-R a posléze na MC u Ravenheart.
I když podle seznamu skladeb čítá nahrávka 5 kompozic, v podstatě se pouze o dvou nechá hovořit jako o „skladbách“. Další tři totiž fungují jako intro, mezihra a outro a jejich délka jen lehce překračuje 1 minutu. V intru jsou slyšet kroky, zvuky a kvílení a dohromady to připomíná spíše industriální ambient. Ozveny stredoveku – to je klepání, chechot, podivný proslov a do toho vybrnkávání – dohromady mi to přijde jako nějaký prastarý rituál. Ve Snu to jen tak žbluňká, kvílí a do toho zpívají ptáci.
Dvě řádné skladby s více než šestiminutovou stopáží se dají zařadit do ponurého zatuchlého black metalu. Zastřený skřehot je sice ve slovenštině, ale rozumět Sigmu není skoro nic. Ještě, že jsou v bookletu k dispozici texty, takže při poslechu lze držet se zpěvákem ideovou nit. Obě skladby v podstatě pojednávají o bilancování života mrtvého poutníka, který se vrací do míst, kterými kdysi kráčel a vzpomíná na krásy přírody.
Stylové zařazení už jsem naznačil, hudba je to hodně jednoduchá, kytara spíše vrže než hraje, bicí a basa nejsou kloudně slyšet - zvuk je vyloženě undergroundový. Občas se v rachotu objeví světlejší místo, kdy kytara jen tak vybrnkává, ale celkový dojem je spíše rozpačitý. Když něco podobného hráli před lety Burzum, bylo to originální a svým způsobem podmanivé, u Remmirath vlastně nevím, jestli je to tak silné nebo slabé… Bodování si tedy tentokrát raději odpustím
Seznam skladeb:
- Úvod
- Smrť pútnikova
- Ozveny stredoveku
- Jesenné ríše karmínových bobulí a burín
- Sen
Čas: 17:12
