Loňská akce, na které Panychida křtila své debutové album, se v božkovské hospodě povedla nad očekávání a tak si pořadatelé dali po roce repete. Samozřejmě nikoliv se křtem další desky Panychidy, ale s akcí na stejném místě. Mírné obavy věštil jen netradiční nedělní čas, ale soupiska kapel byla natolik interesantní, že jsem měl spíše strach, aby se všichni do nepříliš prostorného sálu vešli (loni to bylo tak našlapaný, že byl problém odejít ze sálu ven).
Příchod jsem si načasoval přesně na 13:00 a tou dobou problém s výběrem místa nebyl. Na pódiu akorát spustila první kapela, mě zcela neznámí MORTAL DESTINY. Promo materiály slibovaly gotický metal, mě to ale přišlo trochu jinačí, řekněme goticko doommetalové. Na rozjezd to nebyla špatná volba, ocenit musím výkon zpívajícího kytaristy, který podle mě kapelu „dělá“. Vedle tklivých melodií, čistého i hrubého mužského zpěvu se v několika skladbách představila také zpěvačka a kapela mi chvílemi připomínala dávno rozpadlé Age Of Storm.
Druhá parta byla široko daleko častována jediným slovem - „hustý“. Hustá riffovačka silně podladěných kytar, spousta samplovaných zvuků, nelidský řev přesvědčivého frontmana a bicí automat v ratata tempu, které by jedinec z masa a kostí nezvládl ani kdyby měl čtyři ruce (smích) – to je základní charakteristika kapely. Ta svůj rachot označuje jako industriální death metal, já bych místy připojil i slůvko grind. Blackmetalově naladěné publikum moc pochopení pro ultramodernu nemělo, ale já si OCTAGONE poslechl docela s chutí.
Podobnými slovy žel nemůžu sloužit na adresu belgického komanda PANCHRYSIA. Tváře muzikantů jak nesvatý obrázek, tváře i holá lebka zpěváka taky samá barva a zlé pohledy – toť doprovodné jevy k tuctovému black metalu. Za prvé evidentně chyběla druhá kytara a za druhé trocha kreativity. Hlavně marš pasáže nudily až běda, trochu lepší to byla, když kapela zvolnila, ale celkově mě pánové nepřesvědčili, že bych měl kapele věnovat pozornost celou půlhodinu.
Začátek TROLLECH jsem propásl, ale Mýtiny hoří, Ve stínu starých dubů nebo hymnickou V rachotu hromů jsem si už prozpěvoval s kapelou. Trollech mají nezaměnitelný rukopis, spoustu oddaných fanoušků a každé jejich vystoupení je zárukou kvality. V podstatě není co dodávat, lesní black metal zabíral i v Božkově a prostor se poprvé řádně zalidnil.
Pro PANYCHIDU byl nedělní koncert posledním s G.H.M. za mikrofonem, přesto došlo i na pár novinek chystaných na následovníka loňského, velmi úspěšného, dílka Paganized. Podobně jako Trollech i Panychida před svými odehrála parádně a míchala nářeznické pasáže s houpavými rytmy a nástroji dokreslujícími atmosféru (dudy, flétna). G.H.M. si poslední vystoupení užíval a mám tak trochu obavy, zda se kapele podaří zacelit krvácející ránu... G.H.M. byl frontman jak se patří, s nezaměnitelným hlasem a vlastně i vizáží. Škoda ho..., ale rodina momentálně nad muzikou vyhrála. Třeba se někdy dočkáme velkého návratu.
Prokletá skupina – tak by se dalo přezdívat BELTAINE. Za tři roky odehráli pagan metalisté asi šest koncertů a stále hledali bicmena. Momentálně zdá se mají vyhráno, sestava se obměnila a s novými lidmi pokračují v podstatě tam, kde před lety začali. Personální kolotoče jsou příčinou stavu, že kapela v podstatě hraje celá léta týž materiál. Jistě, hymny typu Samain nebo Lake Of Brine jsou luxusní záležitostí, ale už to chce něco nového. A pánové to vědí, takže konečně nabízejí i několik novinek, které zní poněkud méně pagan a poněkud více Root (smích).
Po plzeňském best off výběru přichází čas Zla, nenávisti a války, neboli AVENGER. Šílená psycho intra uvozující každou skladbu, Honza s výrazem hrůzy v očích a masakřík jak se patří. Kapela stabilizovala sestavu, už dva roky nahrává nové album, které prý letos vydat nestihne, tak z něj aspoň hraje největší pecky. Hlavně Rituál hněvu zabírá silou neskutečnou a nedá se nic dělat, kytarová práce silně připomíná nejmenovanou družinu kolem okultisty z Jilemnice.
Norský trojblok otevírala nejméně známá parta VULTURE INDUSTRIES. A na úvod konstatuji, že v mých uších snad i nejlepší. Kapelu táhne charismatický zpěvák Björnar (a prý i programátor veškerých doprovodných zvuků, které prakticky trvale vystupují z kytarového oparu) disponující parádním hlasem, se kterým nenuceně přechází z čistého deklamativního výrazu přes lehce parodický k řádnému řevu. A muzika? Avantgardní, ale stále dostatečně čitelná a strukturovaná, silné melodie se střídají se složitějšími úseky i pasážemi připomínajícími symfonie lehce narušeného skladatele. Kapela měla na začátku trochu smůlu – zvuk lehce haproval a z první skladby byly slyšet jen bicí a zpěv, ale když se zvukař polepšil, byla to neskutečná jízda. Nevím, jak se líbilo ostatním členům kapely, když jim Björnar hulákal texty při poslední skladbě přímo do uší, mě se ale performance těchto služebně mladých Norů zamlouvala.
A když už jsem nakousl zvuk, tak musím napsat slova chvály tučně. S jedinou výjimkou (první skladba VI) byl zvuk geniální. Nevzpomenu si, kdy jsem naposledy na podobné akci zažil takhle luxusní sound.
S ATROX mám trochu problém. Asi jsou na mě avantgardní trochu moc... Možná to bude tím, že jsem neslyšel v minulosti ani notu a tak jsem nemohl s nepřehlédnutelným jednorukým zpěvákem prozpěvovat jako skalní fanoušci. Některé skladby mě bavily víc, některé méně, ale sehranost a jasný názor asi kapele upřít nelze. Z beden se valila přehršel umělých zvuků, instrumentální výkony byly skvělé, zpěvák předvedl, že umí čistě i nečistě a já raději nechám na povolanější osobě, aby Atrox zhodnotila lépe.
Tak netuším, jsem-li tou povolanější osobou, ale mé pocity z vystoupení ATROX jsou jen a pouze pozitivní. Přiznávám, že odchod pěvkyně Moniky moji maličkost nepříjemně překvapil a to, že ji v Plzni s kapelou neuvidím, jsem bral jako osobní křivdu, neboť její hlasové kreace patřily k mým nejoblíbenějším atributům tvorby Atrox (stejně jako její obaly desek). Nicméně hned druhým dechem musím dodat, že letošní novinka Binocular se vydařila znamenitě a tento koncert rozehnal i poslední zbytky pochybností. Není sporu o tom, že na pěvce Runeho není tak pěkný pohled jako na předchůdkyni, ale hlasově toho nabízí požehnaně. Během koncíku stíhá několik poloh hlasu do několika mikrofonů a ještě u toho stačí pokuřovat jedno bidlo za druhým a rozdávat šílené grimasy do všech stran. Je bez debat, že hudbě Atrox přidává další rozměr. Ale ta už těch rozměrů má… Jeden ani nestačí sledovat, co všechno se na pódiu děje. Nicméně vše do sebe perfektně zapadá a jednotlivé zvraty a změny působí naprosto nenásilně a přirozeně. A přirozeně a pohodově působí i členové Atrox. Přesně takhle si představuji inteligentní metalovou avantgardu. A když se dočkávám i své oblíbené pecky No coil for Tesla z novinky, jsem maximálně spokojen, uznale pokyvuji hlavou a zcela chápu ctěné kolegy z Abyss zinu (zdravím!!!), kteří v extázi tančí v první řadě (smích). Znamenité vystoupení! (Goro)
Největší tahák a největší zástupy na závěr. Zatímco při Vulture Industries i Atrox bylo přihlížejících poněkud méně než by se dalo čekat, na HELHEIM se sál slušně zaplnil. Ale když vzpomenu loňské hraní si na sardinky, tak letos nebyl problém projít dopředu, lidí bylo prostě méně. Asi za to mohla ta neděle. Helheim začali hodně zostra a první tři skladby odsvištěly v pekelném kvapíku. V té čtvrté si zahostoval vokalista Vulture Industries a tempo v ní značně polevilo na úkor atmosféričnosti. Mě se tahle poloha pozdávala poněkud více, protože vynikly všechny lahůdkové kytarové finesy. Na poslední regulérní song se kytarista vydal mezi fanoušky a tak není divu, že ti si vykřičeli i přídavek.
Bez mučení přiznávám, že HELHEIM byli pro mne tento večer tím největším lákadlem a že husí kůži jsem měl už při zkoumání jejich merchandise (staré logo na trikách vypadalo vážně skvěle). Hudební pouť těchto Norů sleduji od prvního dema z roku 1994 a byť od té doby udělali řádný hudební posun, každá z jejich nahrávek je naprosto originální, osobitá a nezaměnitelná. No, nalijme si čistého vína. Helheim jsou mojí srdeční záležitostí, tudíž pokud někdo očekává kritiku, očekává ji marně (smích). Pánové nabíhají v drátěných košilích a hned na úvod dávají pecku Northern forces ze znamenité novinky Kaoskult. Atmosféru ještě umocňuje projekce na plátně za bicí soupravou a znamenitý zvuk. Ale nejen novinkou živo je vystoupení Helheim. Aby toho nebylo málo, záhy se dostává na Av Norrøn Ætt, posléze i na debut Jormundgand a to je vymalováno. Nacházím se v sedmém pekle a jak tak koukám na vedle postávajícího Asuru, nejsem v tom sám. K mé úplné spokojenosti přichází ke slovu i Blod og Ild (živá verze Jernskogen mi bude znít v hlavě hodně dlouho…). Ech, co dodat… Novější tvorba střídá starší naprosto nenásilně, V´gandr a H´grimnir se střídají ve vokálech, to, co předvádí bubeník Hrymr nemá cenu ani komentovat a atmosféra vystoupení je strhující. Stejně jako u Atrox i zde musím napsat, že přesně takhle si představuji kvalitní black metal. Užívám si každou skladbu, každý tón, každý úder do bicích. A užívají si i Helheim, kteří mají z reakcí publika zjevně radost (hned druhý den na svých webových stránkách nešetří chválou a nadšením z Plzně a toto vystoupení hodnotí jako jedno z nejlepších). Když si tak vzpomenu na koncerty některých mediálně mnohem známějších norských kolegů Helheim… Většina z nich by mohla Helheim maximálně nosit nápoje a prodávat jim na koncertech již zmiňované merchandise. Inu, asi je to nevýhoda, ale Helheim se vždy soustředili pouze na hudbu. A já si jich za tento přístup vážím. Jeden z nejsilnějších koncertních zážitků letošního roku, který by mohl trvat mnohem, mnohem déle. Když tak pátrám v paměti, kdo mne v poslední době na poli black metalu živě podobně uzemnil, dostávám se až k neméně znamenitému vystoupení Enslaved v minulém roce. A právě s těmito krajany mají Helheim mnoho společného. Dokonalý koncert. Hned bych si střihnul opakování. (Goro)
No byla to krásná neděle! Program odsýpal bez zpoždění přesně podle harmonogramu, kapely se předvedly ve výborném světle, k čemuž dopomohla jak divácká kulisa, tak jakostní zvuk. Jedinou pihou na celé té kráse byl krach tomboly připomínající jeden starší český film. Ne že by byla rozkradená, ale spíše byla všem ukradená (smích). A když pořadatelé marně vykřikovali čísla výherních vstupenek a nikdo si pro ceny nechodil, rozdali promáče, trika a další propriety těm, kteří o ně stáli.
Normal - Johan
Kurzíva - Goro
Fotky: Sinneral, jeho milá, Honza Škop - díky všem
