TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

YNNITY - Quite Quiet Melody CD 2008, Quiet Music (=vlastní náklad)

Z Brna se hlásí další zajímavá kapela. Možná by se slušelo napsat nová, ale po personální stránce o žádné nováčky rozhodně nejde. Asi nejznámějším harcovníkem je basák Paraghus, který prošel Inner Fear, Cales, The Squirm a Abstract Essence. V Inner Fear fungoval i kytarista Khopec a třetí „známou firmou“ je od svého přestupu k Root bubeník Marek. Vedle nich jsou v kapele ještě kytarista Petr a zpěvačka Zdeňka, kteří také nějakými kapelami prošli, leč mým smyslům jsou jejich názvy cizí. A nesmím zapomenout na šestého člena kapely, kterým je Mallory, autorka textů a majitelka těla, které zdobí přední stranu obalu. Obalu tradičního, ničím nepřekvapujícího, přehledného a informačně plně dostačujícího. Nechybí texty, fotka kvarteta hudebníků (Marek se s kapelou po nahrání alba rozloučil), děkovačky atd. Líbí se mi titulní cover, nelíbí zvolený font uvnitř (apostrof létá vysoko nad písmeny, ke kterým patří), barva názvů skladeb není dobře čitelná a refrény by mohly být napsány třeba kurzívou.

Dobře čitelná je naopak hudba Ynnity. Ač vychází z hard rocku, je obohacena o vlivy progresivního heavy metalu a tím pádem nezní nikterak zastarale. První, co (po půlminutovém nervydrásajícím intru) zaujme, je zpěv. Zdeňka se vůbec nebojí přitlačit na pilu a pořádně zařvat. Nebojí se ani melodického naléhavého projevu, nebojí se ubrat, nebojí se nejspíš ničeho (smích). Variabilní vokál je sice jedním krokem k úspěchu, druhým je hudba samotná. A netajím se, že mě Ynnity hodně a mile překvapují takřka v každé skladbě. Jejich muzika je barevná, je v ní hromada dobrých nápadů a pozoruhodných momentů. Líbí se mi kytarová práce, nejen zemité riffy, ale hlavně interesantní sóla. Instrumentální vyspělost z nahrávky přímo čiší, a nemyslím jen kytaristy, ale také rytmiku. To, jak vyznívají bicí a baskytara je bezesporu zásluhou velice dobrého zvuku ze Shaarku – což o to, že bicí znějí je dnes věcí běžnou, ale to jakým způsobem je ke slyšení baskytara, je příkladné.

Třináct skladeb, resp. jedenáct, nepočítám-li krátké intro a outro, to už je nějaká porce. Na padesáti minutách už si vylámaly zuby jiné kapely, ale Ynnity myslím tuhle stopáž zvládli. Možná jednu dvě skladby bych si odpustil. Rozhodně by to nebyla dvojka City ani třetí East, podle mě vůbec nejlepší song desky. Možná někomu přijde příliš líbivá, ale já při ní vždycky ožiji a líbí se mi jak minimalistický úvod, tak postupné zrychlování, ale hlavně refrén a sólo, které následuje po druhém refrénování. V Prayer se vedle Zdenčina hlasu objevuje i recitativ Mallory (doufám tedy...) a je to působivé. Následující Drive You Crazy tak nějak prošumí (bez ní by se deska nejspíš obešla) a mužský zpěv nedosahuje kvalit zpěvu ženského. Také sáhodlouhý Mr. Drummer příliš nenadchne a jakoby si kapela uprostřed nahrávky vybírala oddychový čas – jistě, kytarové sólo nechybí, bubenické překvapí, ale jinak průměr. Nejpomalejším kouskem je Lost začínající akustickou kytarou a zasněným zpěvem, který pozvolna přidává na dramatičnosti. V podobném pomalejším duchu jede i Burned To Ashes, opět zaujme podařený refrén, mužský zpěv mi tentokrát přijde podařenější a skladbu řadím na stříbrnou příčku. A když už jsem u stupňů vítězů, tak třetí místo bere experimentální Quite Quiet Melody.

Myslím, že Ynnity debutují vyspělou nahrávkou, která může padnout do noty příznivcům moderního hard rocku, suverénního ženského zpěvu a dobrých muzikantských výkonů.

Seznam skladeb:

  1. Enter
  2. City
  3. East
  4. Record Me
  5. Prayer
  6. Drive You Crazy
  7. Mr. Drummer
  8. Lost
  9. Burned To Ashes
  10. Responsible Woman
  11. Dreamer
  12. Quite Quiet Melody
  13. Nothing Left

Čas: 50:39

www.ynnity.com


Zveřejněno: 29 09. 2008
Přečteno:
2822 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář