Italská sebranka s originálním názvem Dark End se na vlnách metalového moře začala vznášet teprve na konci roku 2005 a o necelé dva roky později nám odvážně předkládá album o dvanácti skladbách melodického black metalu. Tomu říkám rychlost. Otázka je jestli kapela má co nabídnout, neřkuli zda je možné se v dnešní době prosadit v daném stylu ze startovní čáry?
Dark End na to jdou od lesa. Nejen, že si dali celkem dobře zapamatovatelný název, ať už zavání jakoukoli transparentností – každý metalista přece ví, že co je dark, to je dobrý. A že už je těch temných kapel kurevsky dost, nad tím nelze přece jen mávnout rukou. Obal céda je také prostý až překvapivě veselý… Přeci jen pověšených nebo jinak poničených žen jsem na přebalech viděl už několik. Jinou kapitolou už jsou webové stránky kapely hozené do gotického stylu. Také účelovost, ale dobrá…Totéž se dá říci o hudbě Dark End. Je tam jasně patrný kýč a účel, ale něco mě nutí poslouchat desku stále dokola. Že by nějaké záhadné kouzlo?
Damned Woman And Carcass začíná jak jinak pěkně udělaným kýčovitým a dlouhým intrem, nicméně nepostrádá na zajímavosti. Po gradující klávesové lince se už do nás opřou kytary a skřehotavý zpěv s masivní podporou bicích. Klávesy se stahují do pozadí a jen doplňují atmosféru. A že deska skutečně atmosféru má. Ta vzkvétá na ponurosti a vzpurnosti účinkujících. K textům nálada výborně zapadá. V této souvislosti mě napadá ještě jeden přívlastek a to je dusk metal. Nejsilnější peckou na albu je čtyrka Destruction a to díky velmi procítěné klavírové a následně houslové melodii, která ustrne v uších hned při prvním poslechu. Nicméně právě v těch pocitovkách je Dark End nejsilnější. Už se nejedná o celé skladby, ale o zajímavé feelingové pasáže, kterými je album přesycené. Jako celek společně s proudící kytarou a různými polohami zpěvu dává rozhodně vyšší nadprůměr. Je potřeba také vzpomenout šikovná sóla, kterých je na desce také několik. Celkově vzato ani po instrumentální stránce není deska špatná.
Deska má tedy dobré nápady, dobré skladby, sóla, vyhrávky atd. Nahráli jí zcela jistě zkušení muzikanti. Má dokonce i slušný feeling, zvuk a vše co má mít. Dalo by se říci, že Damned Women And Carcass vlastně nemá chybu. Tak proč hodnocení není stoprocentní? Odpověď je nasnadě: Deska trpí jedním zásadním elementem a tím je zmíněný kýč. Kýč v té nejhrubší podobě jaký ho můžeme znát. Není to čistá vykládačka slavných jmen, ale přijde mi jako kdyby tuhle kapelu sešili dohromady zkušení metaloví manažeři. Když přelousknete tuto nepříjemnost, zaručeně s deskou nebudete mít problém.
Seznam songů:
- Asking For Perfidious Poison
- Vampire
- Sed Non Satiata
- Destruction
- Damned Woman
- A Carcass
- De Profundis Clamavi
- Obcession
- Terrible Pleasures And Frightfull Sweetnes
- The Twoo Good Sisters
- The Dancing Serpent
- Love Will Tears As Part
Čas: 55:33