„Progresivní black metal z Norska protkán melancholií i agresivitou. Zasněné pasáže s uhrančivými melodickými vokály podpořeny důmyslnými samply a klávesami jsou střídány black metalovou smrští melodiky s brutálním vokálem. Ve svých postupech jsou Emancer velmi originální a dokáží vykouzlit neopakovatelnou atmosféru.“ Tolik citace z promo materiálů vydavatelské firmy. A sám bych to ve zkratce nepopsal lépe! NAGA ulovila ve svých sítích první velkou rybu, byť kraviny nevydával tenhle label nikdy a v rámci domácího vodstva se o větší živočichy jednalo také (vzpomenu třeba splitko Trollech vs. Heiden nebo poslední album War For War). Ale Emancer jsou poměrně velkou a známou rybou i v mezinárodních měřítcích a NAGA tak vykročila rázně za hranice naší zemičky.
Emancer mají velice zajímavé složení. O komponování, polovinu textů a všechny nástroje se stará jedinec zvaný Mithrin, s texty a čistým zpěvem přispívá Helstein a s hrubými vokály pak Gorbag. Tahle trojka v letech 2005 – 2007 pořídila hodinový materiál a letos v lednu jej nechala zmástrovat ve Strype studiu. Teď leží novotou vonící podařený obal na mém stole a kolečko se již poněkolikáté otáčí v přehrávači. A otáčí se poněkolikáté hlavně kvůli tomu, že tahle muzika určitě není na jeden poslech. Všechny termíny, které kapela na svém webu k popisu své hudby používá (progressive, extreme, futuristic, industrial and avant-garde), mají své opodstatnění.
Ano, díky zapojení kláves netradičním způsobem je to „avantgardní“ metal – zatímco u symfonicko blackových part většinou klávesy dokreslují náladu a výsledný sound změkčují, u Emancer naopak celkové vyznění činí tvrdším – nikoliv v běžném chápání tohoto slova, ale spíše zní klávesy negativně, zle... Je to i metal „extrémní“, protože i na řádně rychlé pasáže s drsným zpěvem dojde. „Futuristično“ pak opět servírují klávesy, které místy opravdu evokují hudbu k nějakému sci-fi filmu. A nejen klávesy se starají o vykreslení nálad, různé „industriální“ zvuky se nenásilně proplétají celou nahrávku a dávají jí tak další, snad odlidštěný rozměr. A posledním slovem je progresivní - a o něm nemůže být sporu. Kombinace pomalých a rychlých úseků, prolínání majestátních melodií a minimalističtěji pojatých průmyslových zvuků a střídání blackových nářezů s takřka doomovými pasážemi činí hudbu Emancer na první poslech nelehko stravitelnou. Občas zavane klasický severní černý vítr (úvod Winged Omniscience), občas mi nálada evokuje třeba Moonspell a jejich experimentálnější tvorbu (The Rewarding Schemes jako kdyby ze Sin – Pecado vypadla) a dotyky ambientu a industriálu jsou také nepřeslechnutelné. Kdybych měl vybrat jeden reprezentativní song, tak sáhnu po numeru pět. Hraje se svižně, ale zároveň melodicky, střídá se zastřený a melodický vokál. Ke slyšení jsou dokonce klávesy silně připomínající klasické hammondky ála Deep Purple a i na ten industriální skřípot v závěru dojde. Ale aby z výše uvedených slov nevznikl mylný dojem – kytar je na nahrávce spousta, je to metal na kytarové práci postavený a klávesy jsou využity jako plnohodnotný kolega kytar, nikoliv válec, který by je pohřbil. Bicí jsou sice programované, ale do téhle polohy „black“ metalu tahle strojová přesnost pasuje velmi dobře. Zvuk je taky vybroušený, takže vlastně těžko cokoliv kapele radit.
Jak tedy z tvorby těchto novodobých alchymistů ven? Hudba Emancer asi příliš zaryté true pure black maniaky nezaujme, je příliš technická, složitá a na black metal i pomalá. Zato duše otevřené všem novotám asi zaplesají a nová placka Emancer je nasytí měrou vrchovatou. Snad jen ta hodina je celkem dlouhá doba a místy (hlavně v experimentálnějších pasážích) mi přijde, že nahrávka trochu ztrácí spád a grády. Ale je to jen subjektivní pocit… A navíc – díky českému labelu je album k mání za lidovou cenu.
Seznam skladeb:
- Randomness
- Dice Man
- The Beast Attacks
- The Pointing Finger
- Comfort Fix
- Twilight
- Cunning Vital Guardian
- Moron
- The Rewarding Schemes
- Winged Omniscience
Čas: 60:35
