„Třetí album projektu WAR FOR WAR je dílem výrazně odlišným od předchozí tvorby. Textová složka nesouvisí s původním konceptem vůbec a užito je nyní výhradně českého jazyka, instrumentální postupy jsou více různorodé a propracovanější, zvuk precizní, čitelný a dynamický. Skladby vykreslují snové i reálné vize o tvrdosti a členitosti země i lidské duše. Pronikáme do hlubin skal za rudnými materiály, abychom spatřili práci mistrů, tyto cesty jsou velmi lákavé, však uděláme-li chybný krok, smrt nás, provázena hrůzostrašným řevem, setne a svrhne do svislé zatopené těžní jámy. Album je pro souvislosti s důlními prostory ve Stříbře věnováno tamnímu Hornicko-historickému spolku a ze stejných důvodů příznivcům legendární skupiny Master´s Hammer.“
Tolik citace z bookletu. Bookletu, nad kterým se moje duše rozpolcuje na dvě antagonistické poloviny. Zatímco ta první spokojeně přede nad pěkným vnitřkem knížečky i zadní stranou (nad jednoduchou přitažlivou grafikou či překlady českých textů do angličtiny), druhá se propadá do chmurů nad děsivým titulním coverem. Nebudu tady přecházet fakt, že kresba na titulce je patlanina nejtěžšího kalibru, kterou by během chvilky spáchalo předškolní dítko. Ale lamentací nad chartrným obrázkem naštěstí mé výhrady k novému CD War For War končí.
Lord Morbivod se stal postupem času takřka kultovní postavou českého undergroundu. Hyperaktivní muzikant, který momentálně funguje minimálně v pěti seskupeních / projektech, dosáhl podle mého názoru aktuálním počinem pod hlavičkou War For War svého maxima. První ránu mezi oči zasazuje výborný zvuk. Pravda, v minulosti se mi Morbivodova zvukařina příliš nezamlouvala a třeba sound splitka Trollech a Heiden (tedy části patřící Trollech) mi přišel ne zrovna podařený. Ale s Kovy odjinud přichází zlepšení. Zlepšení tak markantní, že není možné proti zvuku cokoliv namítat. Hlavně vyznění bicích mě hodně překvapilo, protože dle bookletu se o všechny nástroje postaral jen a jen Morbivod – a to žádný bubeník není. Bál jsem se zvuku automatu, ale Morbivod to tentokrát vyřešil elegantně – seskládal reálné samply bicích a zní to opravdu jak od živého chlapa. I ostatní nástroje mají takový čistý, jiskřivý zvuk a vlastně materiál odlišují od typické blackové produkce.
Na ploše dvaapadesáti minut se nachází „jen“ osm skladeb, tudíž je zřejmé, že průměrná stopáž přesahuje úctyhodných šest minut. A věřte, že to při poslechu vůbec nepřijde dlouhé. Proč? Protože songy mají nečekaně silný hitový potenciál a chytlavé momenty střídají jeden druhý. Nad vším ční skvěle nafrázovaný Morbivodní řev – rozumět je každému slovu přímo ukázkově. Kytary řežou a, světe div se, klávesy šperkují téměř všechny skladby. Hned úvodní Stokrát vrhnu stín naznačí stylové zaměření kompletu – ten tam je válečný černý marš z předchozího alba War Is The Only Way, tentokrát je tu black metal přístupnější a učesanější, melodičtější a pomalejší, propracovanější a avantgardní (alespoň tedy v textové rovině). Jedno srovnání se nabízí takřka ihned, a pohled na seznam skladeb to rychle stvrzuje – ano, duch Master´s Hammer opět ožívá. V Snu o Master´s Hammer Morbivod křičí „Jako by smál se tu František Štorm“ a stihne jeho rarachovský chechot i zdařile napodobit. A aby bylo „dokonáno“, na závěr přijde pocta „modle“, neboli Vykoupení. A hned mě napadá, že takhle nějak by cover měl vypadat. Ale abych nepřeskakoval sem a tam (stejně už se stalo..., smích), jdeme zpátky na začátek. První melodie se okamžitě zarývá hluboko do podvědomí a s nástupem zpěvu jsme v zajetí podzemní říše pana Morbivoda. „Stokrát se otočím a stokrát vrhnu stín“, „Nořím se do zmrzlého kamení“, Nestrpím Krista v těle, jak dlouho ještě“ a tak bych mohl pokračovat – originální veršíky plus chytlavá hudba rovná se výhra. Vedle dramatické a tvrdší polohy přichází v pravý okamžik zvolnění a po nadechnutí je tu opět valivé hypnotické tempo. Po křehkém úvodu se Mezi světy pozvolna rozjedou ve střednětempou riffovačku s neskutečně charismatickým refrénem, který opět nabízí slova sestavená s grácií avantgardního básníka („Střílet mezi světy ostrá spektra dálných hvězd, střílet mezi střely silou vůle slova jara“). Srážka s věkem odsýpá takřka v rock´n´rollovém tempu a nebýt klávesové resp. poloakustické vsuvky, zněla by tak nějak old schoolově. Scientia je návratem zpět k duchu úvodních dvou skladeb a opět se v podvědomí usazují obraty jako „Nejvyšším zákonem je fyzika“. A pak přichází další mistrovský kus, Sen o Master´s Hammer opravdu jako by z alba Ritual vypadl. Nebesské chorály, táhlé tóny kláves, zpívající kytara a zdařile napodobený hlas mistra Štorma tvoří dohromady famózní představení. A představení pokračuje další šlehou, Dlouhá žíla pojednává o skutečné výpravě do podzemních prostor dolů v okolí Stříbra, která mohla skončit tragicky. Asi největší nátěr jede v ultrarychlém tempu a nenechá ani na chvilku oddychnout. Tuto možnost naopak nabídne nejdelší a asi i nejsložitěji vstřebatelná osmiminutová petarda, která dala celému materiálu jméno. Občasný sklon k monotónnosti je vyvážen dalším démonickým refrénem, přesto mi přijde skladba dlouhá tak trochu přes příliš.
Je mi jasné, že celkové vyznění alba je pro domácí posluchače mnohem interesantnější než pro zahraniční fanoušky, kteří nerozumí českým textům. Ale to je jejich problém... mě přijde tahle placka takřka dokonalá. A když budu trochu drzý a ukradnu Morbivodovi pár slov z bookletu, tak konstatuji, že „i když je mu to jedno“, tak má František Štorm důstojného nástupce.
Čas: 52:09
Seznam skladeb:
- Stokrát vrhnu stín
- Mezi světy
- Srážka s věkem
- Scientia
- Sen o Master's Hammer
- Dlouhá žíla
- Kovy odjinud
Vykoupení (Master's Hammer cover)
