Milánská partička KILLING CREED na konci loňského roku vyrukovala s novinkou Menticide a právě tomuto poměrně krátkému, ale zajímavému dílku patří následující řádky. Kapela z lombardské metropole patří mezi stále početnější zástupce různých metalových a HC fůzí – naštěstí pro posluchače patří tito muzikanti k těm originálnějším. Killing Creed jsou typickou kapelou, která si od svého vzniku (1999) postupně vypracovala stabilní pozici formou účasti na festících a kompilačkách. Slibný rozjezd přemýšlivé kapely dokumentovalo také první demo z r.2001 (Havoc), na kterém se již sešla téměř kompletní současná sestava Killing Creed (Tommy – bicí, Cris – kytara, Lele – basa, Lampe – kytara). Neobsazený post vokalisty vyplnil v r.2001 řvoun Marco, kterého před dvěma lety nahradil neméně kvalifikovaný „magor“ Racco. Právě relativní stabilita sestavy a vydařená změna vokalisty přispěla k dalšímu tvůrčímu posunu kapely, který se projevil na dalším počinu z r.2006 (Menticide). U aktuálního CD jen trochu váhám, zda jej označit za demo, mini-CD nebo regulérní řadovku. Počtem skladeb i stopáží je kompakt někde mezi a snad jen fakt, že si kapela i toto dílko vydává na vlastní náklady, přibližuje materiál spíše demu. Nic, důležitější je muzika…
První, co příjemně překvapí, je zvuk. O křišťálově pročištěné kytary a ultra šťavnaté bicí v dokonalém mixu se sice v žádném případě nejedná, přesto je všechno na velmi dobré úrovni a lehká „patina“ vokálů společně se zapojenými instrumenty řadí dílko do lepšího undergroundu, což pravověrné fans jen potěší. Stylově se jedná o napohled klasickou fůzi metalových postupů s převážně HC zpěvem, přesto je na celém dílku jasně patrná snaha vybočit ze zajetých mantinelů a materiál se pyšní velmi silnou dramatickou (emo) složkou. Přesto jednička (Burn) působí spíše jako těžkopádný rozjezd s nevýraznými riffy nastavovanými na poslední chvíli zajímavými melodiemi a střídáním hlasových poloh zpěváka. Právě Racco si na desce hraje s různým posazením zpěvu a od klasického HC řevu si odskočí k pročištěnější rockové poloze a la Kurt Cobain. Od druhé skladby se ale kvalita matroše rapidně zvyšuje – skladby zrychlují a příznivci melodického švédského stylu si můžou začít dupat do rytmu. Evidentně vyhraná muzikantská pětice se od této skladby noří do nejrůznějších her se zvukem a postupy – kompozice získávají na rytmické a figurální pestrosti, jsou dlouhé tak akorát a především neustále vyjadřují různé nálady pomocí melodických a akustických vložek. Celé to jen nakrátko přerušuje praštěné elektronické intermezzo na začátku válu Laterza, které se ale rychle přelije do zatím největšího a nejpařivějšího nářezu na nosiči. Svižný přístup, „intelektuálně“ postavená struktura skladeb, spolehlivý výkon vokalisty a technika ponejvíce corových kytar jsou těmi největšími přednostmi dílka. Na CD lze dále ocenit plynulé přechody mezi různými pasážemi v rámci válů a dramatičnost, která posluchače „táhne“. Celé mi to jen trochu kazí místy zbytečně patetické a kýčovité finále, kde si u některých efektních kytarových vypalovaček říkám, kde jsem to už jen slyšel…
Ve výsledku mi tak vychází pohodová, příjemně ubíhající deska postupně rostoucí kapely, které škatulka emo-coru evidentně sedí. I přes veškerou náladovost vloženou do muziky si ale myslím, že při vytváření vlastního ksichtu by Killing… měli ještě kus přidat stejně jako v tvrdosti předváděné muziky.
Čas: 23:46
Seznam skladeb:
- Burn
- Feeding My Hate
- Hudine II
- Laterza
- This Is My Defence
- I Can Stand
web kapely: http://www.killingcreed.com
