Hned dvě kapely z „mé“ velké slovenské trojky vydávají ve stejnou dobu nová alba. O kom že je řeč? No přece o Wayd a Lunatic Gods (třetí do party jsou Antares...).
Wayd už existují třináct let a novinkovému albu předcházely čtyři nahrávky. Mám od Wayd nejraději předposlední album Decadance z roku 2002 a mám radost, že nové album Ghostwalk pokračuje v nastolené cestě. Cestě nesnadné a netradiční, protože míchání death metalu s jazzem potřebuje kromě odvahy ještě instrumentální a kompoziční schopnosti. A hned v úvodu téhle recenze rád připouštím, že pánové vším uvedeným disponují a opět se jim podařilo natočit pozoruhodné album. Pár nepříliš nadšených slov si ale neodpustím a mířit budou k bookletu. Ten mi přijde takový nemastný neslaný, mezi desítkami titulů by na stánku zapadl a vlastně mi uniká i význam velkého obrázku, který se po rozbalení vyklube. Nějaký pán v klobouku drží „ovladač“ na marionetu, ale na šňůrkách není očekávaná loutka, ale další ruka, která by snad chtěla ovládat svého vodiče... Uvnitř obalu nechybí texty a další potřebnosti, fotky pak signalizují, že pánové jsou naladěni hodně pozitivně.
Prvním, co po zapnutí šipky směřující doprava registruji, je podařený zvuk. Nepříliš známé studio Klakson odvedlo precizní práci a výsledkem je dynamický a čitelný sound, který nechá vyniknout všechny nástroje. Hudba samotná, jak již naznačeno, vychází z death metalu. Ale z death metalu velice členitého, pestrého a technicky hodně náročného. K tomu se neustále vynořují a ztrácejí a vracejí jazzové elementy, o které se většinou stará hostující saxofonista Mário Gapa Garbera. Ale tyhle najazzlé pasáže nejsou postaveny pouze na saxíku, ale i kytary, případně klávesy dokáží jazzovou náladu podpořit. Úvodní song nabízí spíše netradičně pojatý death metal než nějakou avantgardu. Ta netradičnost nespočívá ve využití dalších nástrojů, ale v podivných rytmech, neustále se měnící náladě i v různých polohách zpěvu. Ten na celé nahrávce osciluje mezi murmurem a řekněme ostřejším chraplákem, kterému je celkem dobře rozumět. I druhá skladba jede takřka klasicky – kytarové vyhrávky, volnější pasáže, drsný zpěv a ejhle, až v polovině se ozývá saxofon a slibovaný jazz death metal je z ničeho nic tady. Takřka art rockově se rozjíždí trojka, s nástupem zpěvů se ale přitvrzuje a zase ta složitost a členitost a nečekané zlomy. V celé té rozmanitosti probleskují melodická sólíčka. Rivers Of The Night nabízí toho jazzu asi nejvíce, úvodní pasáž připomíná černošský začouzený bar, saxofon má jednoznačně navrch, až po chvíli jej kytary vytlačí a rozjede se řízná palba, ale jak je u Wayd zvykem, jen na chvíli – asi nejtěžší skladba na poslech. Ghostwalk, podle které se jmenuje celá deska, se zpočátku tváří jako klasický death metal, nicméně i tady postupně nastupují avantgardní postupy a bác, najednou je konec! Trošku rozevlátá Desires Eternal dává větší prostor klávesám, čichne až k doomu a rocku, zpěv je asi přes nějaký efekt a kytara opět sahá k art rockovým postupům. Second Sunrise opět začíná sax pasáží, na ní navazuje pasáž deathová a skoro si říkám, že by možná neškodilo zkusit i jinou, čistější polohu zpěvu. Závěrečná In Hell We Dwell pak nabídne další kombinaci extrémního metalu s jemným rockem i rockem veselejším. CD navíc obsahuje remix skladby Second Sunrise v podání Ullambattar Crew Remix. Remixy obecně příliš nemusím, ale tenhle mi ještě přijde stravitelný, duch původní skladby je zachován a obohacen je hlavně perkusemi a zkreslenými zvuky, aby v závěru zakoketoval i s country. Dalšími bonusy jsou dvě videa – klip ke skladbě Rivers Of The Night a zřejmě report z natáčení Wayd in studio – žel můj počítač s oběma filmům staví nechápavě a přehrát je odmítá…
Wayd opět nahráli svojské skladby, které rozhodně nejsou na první poslech. Nejsou ani na druhý, ba ani na třetí poslech, ale po čase si trpělivý posluchač a příznivec všeho neotřelého cestu k Ghostwalk najde.
Seznam skladeb:
- Dead Ravens Blues
- Burning Visions
- Underneath The Nails
- Rivers Of The Night
- Ghostwalk
- Desire's Eternal
- Second Sunrise
- In Hell We Dwell
- 2nd Sunrise (Ullambattar Crew Remix)
Čas: 44:27
