Frýdek-Místek je okresní město. Vlastně nijak výjimečné, ačkoliv něčím nepřehlédnutelné. Tím nekonkrétním, v tom případě místem, je club Stoun. Dramaturgií sestřelí vše široko daleko; po Ostravu, protože tam už začíná opravdová konkurence. Příjemný prostor s funkční ventilací, mnoho stoly, prostorným barem, šatnou a střídmým pódiem, které do clubu o kapacitě cca 400 lidí padne jako ulité. Cesta do Frýdku: mlha, ale minimum aut. Zima. Ale víte co? Pojďme už k muzice.
Němce Drone už poslouchalo 90% fandů, kteří přišli především na Norther. Moderní thrash metal se stopami Testament, důkazným materiálem 90´s období Machine Head či průkaznou inspirací starší Metallicou z dob kolem černého alba. Drone dokázali zaujmout na 15 minut. Pak jim však napomáhala šťáva víry v metal, říznost a moment překvapení, který tak rychle nedozněl především posluchači, jenž je zvyklý na české předskokany zahraničních kapel, koncertujících v ČR.
Drone měli hrát druzí, a Finům Amoral mohl stačit prostor na 3 songy. Jejich štědrost jsem s díky odmítnul. Melodický death, leč hluková koule, tudíž banán – řekl by kamarád. Co naděláte, když má zvukař jiný názor? Vokál nadmíru vytažený, zaneřáděné kytary. Melodie vzaly v niveč a agresivita překonala únosnou mez. Jelikož se nejednalo o žádný bordel grind ani brutal death metal, nýbrž o strukturovaný, i když tuctovitý metal, který trochu chrastil Dismemberem, nemuseli nám trhat uši. Momentální výtky sice vypovídají spíš o zvuku, než aby pošpinily um kapely, přesto se Amoral za práh průměrnosti nedostali. Asi jim prozatím žádná maminka neporadila, aby vykročili pravou. Pořád nerozhodní, a mě to tehdejší večer fakt nebavilo, až otravovalo.
S nástupem Norther se prolomily ledy, přestože začalo trochu mrazit, i když nepraštělo. Finští Children of Bodom s sebou dovezli i zvukaře, který moc dobře věděl, jak má kapela znít. Tvrdě, celistvě, průrazně, leč ne syrově ani násilně, ale přitažlivě a srozumitelně. Jejich hbitý, melodický speed death se poslouchal náramně. Norther přehráli snad celé aktuální EP „No Way Back“, aniž by zapomínali na starší kousky. Kapela překvapila hned v úvodu. S nadhledem vstoupila na pódium za doprovodu známé melodie, patřící Tatu (Nas niedogonia – opravdu nevím, jak se to píše, a jestli se tato skladba opravdu takto nazývá), aby již podobnými kousky neotravovala příjemně plynoucí průběh koncertu. Profesionálně zvládnutá show i samotná hudební vizitka, kterou schopní hudebníci předali svůj um, ať už na poli technickém (mnoho sól, rytmicky bezchybné) či aranžérském (mnohé vděčí hráči na klávesy).
Výborný koncert, jen předkapely mohly hrát kratší dobu. Prospělo by to především spádu večera. Zdali příště do Frýdku opět na metal? Zcela určitě, vážení.
