Nakonec jsem z Tábora vyrazil sám s Hankou, protože z ostatních nikdo neprojevil zájem. Peciválové, zřejmě netušili o co přichází. Na fotbalové hřiště jsme dorazili něco po dvanácté hodině a místo činu zatím zelo až na pár pobíhajících pořádajících postaviček téměř prázdnotou. Na letáku avizovaný začátek 13,00 je automaticky posunut na 14,30 a tento čas nakonec i téměř vyšel. Mezitím ovšem stavíme distro stánek, stihneme se pozdravit se známými a areál se začíná rychle plnit. Tradiční pódium z kamionu nahrazuje letos DIY velký altán na vysokých nožkách a jak se i ukázalo, bylo to lepší řešení než předchozí roky. To už ale začíná první kapela.
KOMBUCHA jsou podle popisku emo gay grind. Nevím, jak se pozná v grindu emo (u srdíčka mě to zas tak nechytalo) a už vůbec nevím, jak gay (kluci to byli pěkný), ale čtveřice předvedla na rozjezd docela slušnou melu – prostě ucházející grindík. Když jsem se pak dozvěděl, že kapele ještě dva členové (dvě ucha) chybí, nechápal jsem už vůbec. Patrně basák se zpěvákem. Hutné a dobré.
Na AMOCLEN jsem byl hodně zvědavej, protože kapelu tvoří bývalí členové Crusher (kytarista a bicmen). Oproti Crusheru je to hodně velká změna k lepšímu, tvrdšímu a rychlejšímu, vzhledem ale k předchozí bandě to bylo o stupínek níže. Nicméně pánové neurazili a já jsem rád, že jsem je mohl vidět a slyšet.
Další JIG-AI a pod pódiem už je opět slušná mela, snad nejlepší koncert co jsem u téhle partičky viděl, laťka nasazena velmi vysoko. Bubeník sice nebyl asi úplně ve své kůži, nicméně mě se to velmi líbilo a jak se zdá, nebyl jsem sám.
FATALITY, kteří zde byli namísto Mincing Fury, mě tolik nepřesvědčili a fans byli zřejmě podobného názoru, protože na „tanečním parketu“ lidí ubylo. Zprvu jsem jejich death uvítal jako změnu, ale pak už začali krapet nudit.
To FLATLINE z Bosny měli sice na letáku nálepku metal core, ale s úsměvem rovnou říkám, že je to blbost. Dost kapel si tuhle nálepku přisuzuje, zřejmě proto, že je to teď moderní, i když možná je v tom kapela nevinně. Nicméně na jejich adresu musím říct, že šlo o velmi nápaditý mix HC, grindu a death metalu. Kapela měla jako zahraniční host už odpoledne dost prostoru a fans ji za to štědře odměnili.
HALALÍ patří k inventáři Krhanic, takže co tu budu rozpatlávat. Tupa tupa či co nebo funny grind, prostě hlavně prdel. Domácí mají samozřejmě skoro největší ohlas, protože to je přece logické. Jednak upoutají šílenou vizáží (dámské šatičky a seriózní uvádění songů) a druhak šílenou muzikou. Playlist zhruba půl na půl co se týče poměru vlastních kousků a coverů. Z coverů mi utkvěl v paměti hlavně „Jedeme dál“, kde jsem ocenil fakt promakaný duet a také song „Neiviem byť sám“. Letos chyběl cover „Ó Platane“.
UPRISE je záruka kvality, vynikající bubeník, soutěž o podkopnutí prostřední nohy pódia a opět pěkná pařenice. Po zjevení se kapely na grind scéně v roce 2006 jsem nejdříve nevěřil o potenciálu a přišlo mi, že se jedná spíš o tlačenku, ale dneska musím konstatovat, že kapela drží v rukou slušný potenciál.
DISINFECT z Německa hráli moc dlouho a ke konci už jejich pravý dojče death metal nudil. Kapela jak vystřižená z encyklopedie Německého death metalu. Nasazení na 120%, ze začátku dobré, ale po chvíli fakt nudící.
BEAUTIFUL CAFILLERY, opět nálepka metal core, ale ve skutečnosti hodně brutální HC s občasnými výlety až do grindu. Dalo by se zde napsat to samé jako o předchozí kapele, u mě ale s tím rozdílem, že mě kafilerka začala nudit podstatně dříve. Nu což.
Pořádající POPPY SEED GRINDER jakožto také stálý inventář se zde představili s novým basákem a také samozřejmě řádnou porcí death grindu. Co tak občas kapelu slyším, tak mi připadá, že svou tvorbu neustále zjednodušují a navíc ještě zařazují i prvky HC, ne že by to bylo na škodu. Na závěr zazněl jako přídavek cover od Alkeholu „Vypít se jak hovado“ což mě dost překvapilo jak i tenhle jinak celkem trapnej song zněl v podání Poppíků energicky a tvrdě.
Předposlení ALIENATION MENTAL a jejich technický grind, nebo jak to nazvat (na letáku stojí neo machine grind). Na mě už skoro padá únava a tak už sleduji ne tak zaujatě a to pro tuhle muziku není až moc dobré. Pěkně to vyjádřil Petroff, když povídá, že zbytek kapely je k bubeníkovi úplně zbytečnej. Jo, na bicí je to fakt supr jízda.
Při posledních matadorech MALIGNANT TUMOUR z Ostravy balím altán, takže sleduji už opravdu z dálky, nicméně nejde přehlédnout jejich supr vybavení – na hlavách hornické ochranné přilby se světlem a tradičně paruky a vousy. Přímočará grindová jízda a i přes pokročilou hodinu sledují téměř všichni. Na konec zazní song „Sadám Husajn is fucking rock ‘n’ roll“ a po letošních Krhanicích je šmitec. Počasí letos vydrželo po celý fest a to je co říct. Zvuk mám pocit vyšel také dobře, možná by stálo za zvážení přidat krapet na světlech. Sortiment občerstvení tradičně výborný (klobása XXL rules!) a ohledně návštěvnosti bych odhadoval, že pořadatelům přišlo letos víc lidí než minulý rok. Když tak na to koukám, samé klady. 
