KLADIVO NA PÝCHU

Největší rock/metalový festival v našich krajích se dočkal dalšího pokračování a obsazení kapel dávalo jasně najevo, že se bude jednat o nevšední zážitek.

Den první 

Dlouhá cesta, bolavá záda a vidina dalšího spaní v pilinách dřevařského závodu Vizovice, to byly mé pocity hned po příjezdu. Nakonec jsem usoudil, že bude nejlepší spaní v autě, čímž se mi rapidně zvedla nálada, že jsem nemusel stavět stan. Hned od začátku nás však provázela smůla. Nejdříve jsem zjistil, že nedostaneme fotopas, poté, že jsme zapomněli instalační cd internetu, tj. důvod, proč nebyly on-line reporty a nakonec když se nám během prvního dne zničily dva foťáky. Naštěstí se zjevil kolega Pushkin, který zachránil tonoucího v nouzi a půlka fotek je tak z jeho aparátu, čímž mu tady také velice děkuji. (Dharm)

Celý festival zahajovali stále známější Six Degrees Of Separation a myslím, že mohli být naprosto spokojeni. Dobrý zvuk, výborné výkony hudebníků, solidní počet fans pod pódiem a nová deska za dveřmi. Mě osobně na SDOS vadí pouze jedna věc a to Radkův „zpěv“. Připadá mi, že jinak super sehranou kapelu s kvalitními nápady tento faktor sráží na úroveň o dost nižší, ale to je pouze můj názor. (Dharm)

2 Wings na MoR svým rockmetalovým příspěvkem příliš nezapadli. Jejich tvorba mi, zvláště v porovnání s jinými kapelami, připadla dosti jednotvárná. To se projevilo i na publiku, které po SDOS... značně zchladlo, vydalo se hledat jiné možnosti zábavy a, upřímně, si po odchodu 2 Wings docela oddychlo. (Pushkin)

Na rozdíl od 2 Wings byl místní folkový Fleret s „nejkrásnější babou v Čechách a na Moravě“, Jarmilkou Šulákovou, přijat velmi vřele. Svým pojetím tradičních lidových písní chytil nejednoho metalistu a paradoxně se tak při vystoupení folkově zaměřené kapely na metalovém festivalu poprvé vytvořil pod pódiem pořádný kotel. Fleret i vtipně zareagovali na svěží deštík, který se během jejich vystoupení spustil, a zahráli píseň Lélo, lélo. (Pushkin) Zde bych snad jen dodal, že pohled na okované black metalisty v trikách Darkthrone, kteří řvou nadšením a skandují:„Jarmila, Jarmila…“ je nezapomenutelný! (Dharm)

Fleret produkují hudbu, kterou neposlouchám, ale bavili mě. Pravým opakem byli finové Hevein. Absolutně nudná a nevýrazná kapela se snaží mixovat něco jako metal/hc/symphony, ale připadá mi, že jim to vůbec nejde, inu není každý den posvícení. (Dharm)

Po nepříliš výrazných Hevein, kterým příliš nepřidal ani nepovedený zvuk, nastoupili TYR z Faerských Ostrovů. Ačkoliv jsem o nich slyšel již dříve, až na MoR 2007 jsem měl možnost si jejich hudbu poslechnout. Porovnám-li je s podobně orientovanými Korpiklaani, přišla mi jejich tvorba poněkud strohá. Zpěvákův hlas též nepatří mezi špičku - barvou ani rozsahem. To ale nebránilo řádně rozjetému kotli si jejich vystoupení užít. TYR si zde své místo rozhodně našli. (Pushkin) Zde musím poprvé s Pushkinem nesouhlasit. Tyr podle mě nemají s Korpiklaani nic společného ani hudebně, ani textově a zpěvák zpíval výborně, ovšem jako celek se mi Tyr také příliš nelíbili, snad příště.(Dharm)

Následovala stálice MORového podia a to Die Happy s Martou Jandovou za mikrofonem. Kapela, kterou jsem raději pokaždé zaspal a letos se rozhodl alespoň jednou to zkusit. Vydržel jsem tři songy a raději se vzdálil na pivo, tak trapný punk/rock nejsem schopen poslouchat. (Dharm)

Zato Vypsanou Fixu už jsem dříve viděl, takže pivo a pokec s kámoši byla jasná volba. (Dharm)

Jediná opravdu zajímavá hvězda prvního dne tak byli pouze němečtí matadoři Rage, které jsem poslední dobou registroval především z důvodu personálních změn (odchodu M. Terrany do Masterplan). Rage mě nikdy příliš nezaujali a o to více jsem byl překvapen, jak to bylo s orchestrem super! Zde je ale lepší nechat mluvit odborníka na problematiku Rage a tím je Pushkin. (Dharm) Rage & Lingua Mortis Orchestra. Svůj set Rage začali klasickou písní From the Cradle to the Stage, mezi jinými následovaly i kousky z alba XIII (Turn the Page), předělávka Bacha, která se objevila jako bonus na albu Soundchaser, (French Boureé) a kousky z klasické Lingua Mortis - skvělá polobalada Alive But Dead a můj oblíbený kus z Lingua Mortis - Medley. Nechybělo ani Lingua Mortis Suite z aktuálního Speak of the Dead či nezbytná Higher than the Sky. Během vystoupení Rage byl sice zvuk poměrně dobrý, ale naprosto mu scházela dynamika. Jemné pasáže tak zněly úplně stejně jako agresivní metalové části, což rozhodně kvalitě prožitku nepřidalo. Jedinečnost momentu pak lehce strhl i výpadek napájení na (z pohledu diváků) levé straně pódia, díky čemuž úplně vypadla kytara v jedné pasáži Lingua Mortis Suite. Po menší pauze se kapela rozhodla onu pasáž zopakovat a zbytek vystoupení proběhl bez problémů. I přes zmíněné nedostatky byli Rage přijati velmi vřele a odezva publika na jejich vystoupení byla vynikající. Trochu je mi líto, že Rage nevytvořili pro tuto příležitost žádný nový repertoár. Kromě French Boureé a Lingua Mortis Suite jsou všechny skladby, které Rage zahráli, více než osm let staré, a tedy spadají ještě do jejich prvního období experimentování se symfonickým orchestrem. Osobně bych ocenil přidání i novějších kusů v nastudování s orchestrem - například Dies Irae nebo dvoudílná kompozice Falling from Grace z alba Soundchaser by se naživo se symfonickým orchestrem změnily v perly. Abych si ale pouze nestěžoval - jisté změny se ale odehrály v Medley z Lingua Mortis. Celkově mi nyní připadlo Medley "dokomponovanější" a místy barevnější nežli jeho studiový vzor. Nemohu si ale odpustit, abych nezmínil svůj dojem z Rage po odchodu (vyhození) Mikea Terrany. Andre Hilgers během vystoupení přesně potvrdil můj pocit, který jsem měl po jeho angažování do Rage. Musím sice uznat, že Terranovy pasáže se naučil skvěle, ale schází v nich onen Terranův náboj. Navíc mi připadá, že Andre není tolik kreativní jako Mike Terrana. Toto docela dobře dokumentuje i průběh dění během onoho výpadku napájení pódia, kdy bylo třeba nějak zabít ticho, ale Andre na Wagnerovo pobídnutí k nějakému sólu zahrál pouze krátký přechod. S přebytkem invence se naopak potýká Victor Smolski, u kterého mi připadlo, že se na sebe snaží stáhnout příliš mnoho pozornosti. Chvílemi mi zde připadlo, že věci až příliš komplikuje - klasická stará sóla si Victor dosti přiohýbal nebo úplně změnil. Je pravda, že jsme tak sice měli možnost žasnout nad jeho uměním, ale rozhodně to nepomohlo prožitku ze starších věcí. (Pushkin)

Den druhý

Kdybych měl charakterizovat páteční den na Masters of Rock, šlo po hudební stránce o utrpení, kterým se zvukař pomstil veškerému metalovému publiku. Zvuk po celý den nepříjemně kolísal co se týče vyvážení výšek, basů i hlasitosti, měl překřičené výšky a vyšší středy, takže jediným jednoznačně dominujícím zvukem byl „ruch“ na vyšších frekvencích od kytar. Nebylo výjimkou, že v tomto byly utopené i bicí se zpěvákem. Nevím, jakým způsobem se to povedlo, ale za podobný zločin by měl jít zvukař čistit ToiToie. (Pushkin)

První kapelou druhého dne byli domácí Free Fall a musím říci, že na první kapelu odvedli kvalitní kus práce. Ne, že by se mi jejich do hc posunutý rock/metal nelíbil, ale zase bychom zde mohli mluvit o invenci atd. Ale na začátek velmi pěkné a i přes to co napsal Pushkin o zvuku a já s ním souhlasím, Free Fall měli štěstí a dobrý zvuk! (Dharm)

O Fourth Face jsem ještě nikdy neslyšel a jejich vystoupení má za následek, že to ani nebudu měnit, prostě nuda. (Dharm)

Kolem jedné hodiny na pódium nastoupili Törr, kteří se rozhodli být věrní svým dlouhodobým fanouškům a výběr svých písní orientovali hlavně na starší (až prehistorické) kusy, mezi nimiž byl jediný novější kus, přímo titulní skladba z Made In Hell. Zvukový bordel se na Törr nepodepsal až tolik, to ale i tak stačilo na to, aby bylo Herešovi a Henychovi dost mizerně rozumět. (Pushkin)

Punkových kapel naštěstí na MORu moc nebylo, ovšem našla se zde jedna výjimka, kterou jsem rád viděl a to staré pardály SPS. Jejich zpěvný punk do mě rval spolužák na základce snad 4 roky, takže když začali hrát, celkem bez problémů jsem si zazpíval jejich přiblblé texty a zanotoval chytlavé popěvky. Doma už bych si to asi nepustil, ale zde to bylo příjemné zpestření a popravdě, kdybych měl vybírat Törr nebo SPS, vyhrajou punkáči.(Dharm)

Následující zábavová kapela Alkehol se snad již ani nedá reportovat, milionkrát ohrané punk rockové riffy, melodie, postupy a celý úspěch postaven na pivních textech, pro střízlivé - naprostá nuda. Vzhledem k tomu, že jsem ještě nejedl, odebral jsem se na oběd a neúmyslně tak zameškal The Tommys a úmyslně Tleskače. (Dharm)

V následujících chvílích jsem si konečně s přítelkyní našel chvíli na exkurzi místní likérky, takže následující kapelou, kterou jsem zastihl byli až Plzeňští Tleskač. I jejich zábavná ska si našla mezi metalovým publikem své fanoušky, a to i mezi těmi, kteří se ska (stejně jako já) vyhýbají. Jejich vystoupení byla vynikající show, kterou na závěr korunovali coververzí klasiky Judas Priest - Breaking the Law, kterou, jak Tleskač sami řekli, řádně zdechovkovali. Jejich verze má název Doktorka práv a jako metalista musím uznat, že jde o velmi povedený netradiční cover. (Pushkin)

Skáčkaři odešli a já jsem se nemohl dočkat vystoupení dalších finů, pokračovatelů Children Of Bodom – Norther. Když jsem poprvé slyšel jejich debutové album „Dreams Of Endless War“ na kterém je inspirace COB největší, byl jsem naprosto nadšen. Následující „Death Unlimited“ mělo sice lepší zvuk a dotaženější produkci, ale kapela, která se snažila za každou cenu odpoutat od slavnějších krajanů dodělala nevyvážené, ale poměrně solidní album. Nové jsem ještě neslyšel, ale podle koncertu nevím, nevím, jestli mě vůbec zajímá. Vystoupení, od kterého jsem očekával šťavnatý projev veselých mladých finů se ukázalo být vlastně nudné, plytké a naprosto bez života. Když se pak ještě projevily chyby v sehranosti, byl jsem otráven na nejvyšší míru a ač jsem se na Norther těšil velice, připravili mi největší zklamání celého fetivalu. (Dharm)

Po Norther a trochu mimo mísu zařazené Anně K, která si ale byla své pozice na metalovém festivalu střízlivě vědoma, nastoupili kultovní Uriah Heep. Pokud bych měl nějak rozdělit kapely, které vznikly v sedmdesátých letech, nejspíše by se na ně hodily tři škatulky. Nejprve ti, kteří nepřežili, mají svou pozici na rockovém a metalovém nebi, a proti nimž nesmí být řečeno jediné křivé slovo. Druhým extrémem jsou kapely, které přežily, a ačkoliv jejich členům táhne na šedesát, nebo již dávno na svých zádech šest křížků mají, stále mají tyto kapely spoustu energie a invence na to, aby zaujaly a pobavily. Poslední škatulkou je cosi mezi - kapely nebo osobnosti, které ačkoliv přežily, jejich stav je natolik žalostný, že se stávají karikaturou sebe sama a naživo by raději neměly vystupovat. Jsem rád, že do poslední kategorie Uriah Heep rozhodně nepatří. Jejich vystoupení na MoR bylo skvělé, což rozhodně starší vrstvy publika velice oceňovaly. Díky samotné podstatě hudby Uriah Heep se jich příliš zvukový průšvih dne nedotýkal - pouze jejich zvuk značně doostřil a člověk tak měl dojem, že poslouchá mladou dravou kapelu. Stejně jako Törr se i Uriah Heep zaměřili spíše na klasiky, takže zazněly věci jako Gipsy, The Wizard a jako přídavek i nezbytná Lady in Black, kterou se skupinou zpívalo celé publikum. Při tradiční halekačce v této písni člověku až běhal mráz po zádech. K této písni se váže i zajímavá hláška, kterou jsem zaslechl před přídavky z publika - „Ještě nebyla Lady in Black, ještě nemůžete odejít!!“ :-) (Pushkin)  Uriah Heep jednoznačně zaujali i mladší část publika! Abych se přiznal, líbili se mi skoro nejvíc z celého festivalu. Při hitech jako Words In A Distance, nebo Easy Livin‘ jsem si skvěle zapařil. Kupodivu křišťálový zvuk a radostný přístup kapelu rozjel ještě do vyšších otáček a staří pardálové pařili co se dalo. Vynikající! (Dharm)

Zato následující hvězda a headliner festivalu Motörhead mě dosti zklamali. To, že kapela hraje desítky let to samé, je obecná pravda, ale zřejmě špatný zvuk měl hlavní zásluhu na velice špatném dojmu z britské metal’n’rollové veličiny. Nebyl to jen můj pocit, též publikum se k většímu ohlasu probudilo až u klasiky klasik – Overkill. (Dharm) Po zvukové stránce jednoznačně největší propadák večera. Nevím, zda to bylo pouze zvukem, nebo se přidala i únava publika, ale Motörhead měli (na svůj formát) dost mizernou odezvu. Pro srování - lepší odezvu měli druhý den i Black Majesty. Právě na Motörhead platí onen výraz zvukový bordel - přeřvané výšky kytary naprosto utopily Lemmyho i Mikkeyho jinak hromotlučnou práci na bicí. Paradoxně tak došlo k tomu,že ačkoliv se kapela snažila a bylo to na ní hodně vidět, publikum dosti vychladlo. Co se týče výběru písní, i Motörhead se držely klasik, bohužel nic naplat, šlo o propadák.(Pushkin)

Poslední kapelou večera byli After Forever. Po předchozích kapelách, které byly po estetické stránce již nějaký čas za zenitem, se objevila svěží mladá perla Floor Jansen. After Forever se na rozdíl od předchozích zaměřili spíše na novější věci, takže celý set odzpívala Floor sama. Mezi jinými se objevila i skladba Energize Me z nového alba. After Forever tak příjemně završili večer. (Pushkin)


Zveřejněno: 19. 07. 2007
Přečteno:
3019 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

13. 08. 2007 13:17 napsal/a bodom
fotogalerie Masters of Rock 2007
http://www.metalnation.cz/index.php?pg=reports&action=whole&id=238
30. 07. 2007 17:14 napsal/a Pavel
Masters of Rock 2007 - foto
http://www.fotoligr.cz/
24. 07. 2007 08:13 napsal/a Sali
To Dharm
Mel jsem, ale nejak jsem na to zapomnel, takze jsem Vas nepodporil.:) Ale jiste jsme se videli i na AFODu.:)
23. 07. 2007 20:26 napsal/a Dharm
2Sali
no možný to je, ale nějak si teď nemůžu vzpomenout.. nehrál jsi s náma taky fotbal??
23. 07. 2007 11:08 napsal/a Sali
To Marty
Diky za kompliment.:)) Mas u me pusu puso.:)))