Pařát podruhé v režii Crystal Production, podruhé s přiloženou CD kompilací a potřetí s barevnou obálkou. Když jsem zmínil obálku, tak k ní musím rychle přidat slova velké chvály – Insania tam padne parádně a podle mě je tahle pařátí titulka zatím jednoznačně nejlepší.
A když Insania na obálce, tak samozřejmě mega rozhovor s recenzemi řadových nosičů. Radost číst Polyho chytré odpovědi na Herdronovy vyčerpávající dotazy – a těch 6 stránek jsem bez problémů přečetl až do konce (Poly byl zvědavý, jestli bude někdo tak trpělivý, tak mu odpovídám). Následuje řada rozhovorů, z nichž bych vypíchl nářezníky Colp (nové CD Fake a pohotové odpovědi Rajčeho nebo Rajčete – jak chcete), alkoholiky V.A.R. (recept na přežití ve stejné sestavě 18 let – hodně chlastat, ale nechybí ani procházka historií), znovuzrozené smrtonoše Tortharry (krátce z historie, hodně ze současnosti a krátce z budoucnosti) či Radka Bubeníčka a jeho Whiplash mag. Pro pořádek ještě seznam dalších odpovídatelů: Fjoergyn, Rubufaso Mukufo, Gynat Resia, Nameless Gathering, Vomitory, Lumsk, Barricade, Mistres Of The Dead, Trimonium, Human Error, Luna Ad Noctum, Burden Of Grief, Demonic Chorals, Dysmorphia, Tacere, Attack Of Rage a Sickbag.
Recenzentská várka je opět řádně nabušená, Herdronovy recenze jsou tradičně skvělé, Anxurovy tradičně dobré, Husákovy tradičně hezky česky, Vencovy tradičně plné krátkých vět a Davezerkerovy tradičně hodně stručné (smích, smích, smích). Sem tam zase nesouhlasím, sem tam bych trochu přidal na důrazu, ale víceméně v pohodě.
Jako vždy se v magazínu vyskytuje i spousta dalších rubrik, z nichž potěší třeba rozhovor o královské hře (šachy), které se věnuje Jiří Veselý z Elysium. Zrovna moc nemusím číst o úchylech, ale k Pařátu už tihle elitní hnusáci dlouho patří, takže i tady se nachází příběh jednoho vrahouna. Historický exkurs tentokrát o pověrčivosti, v retro okénku Fata Morgana, zamyšlení nad pálením cédeček (pravda pravdoucí, leč lidi nikdo nepředělá) a report z Ragnarök festu. Zapomněl jsem na něco? Jasně, na zajímavé pojednání o Podivných aktivitách podivného Olivy, neboli co všechno má na krku Ladislav Oliva (Břitva, fanzin Bažina, mikrolabel stejného jména) a jak se mu to daří a nedaří. Na závěr jsem si nechal rubriku V pazúrech, kde tentokrát uvízl Daffy Duck. Popravdě už mi tyhle „rozhovory“ nějak nebaví číst, informace tam není kloudná ani jedna, jen a jen snůška tu více, tu méně vtipných keců.
Opakování je matkou moudrosti, tudíž použiju poslední odstavec z minulé recenze, neboť stále platí, že: Nebudu to tady zbytečně protahovat, nový Pařát je skvělé čtivo a nic na tom nemění ani mých pár rýpanců. Pro každého plus mínus metalistu grindcoristu je to povinnost a kdo si včas Pařát nepořídí, asi bude mít brzy smůlu... CD přílohu jsem si nechal na extra pitvu.
