Pokud se dobře pamatuji, tak jsem registroval kapelu Mnich již někdy v roce 1994 jako nějakou blackovou partičku a najednou mi šéfredaktor :-) poslal k recenzi jejich nové album Nine Shapes Of Death, které je na první poslech inspirováno nezapomenutelnými floridskými Death. To mě vskutku překvapilo a zároveň potěšilo. Žel jen v úvodu a pak na mě album dolehlo v celé své smrtelné chorobnosti. Ono se totiž těžko hraje instrumentálně nabušený death ala Chuck a spol, když na to protagonisti nemají.
Budu konkrétnější... bubeník. Jeho hra totiž sráží nahrávku někam do hlubin death metalového podprůměru. Když totiž i na albu je rytmus tzv. „podle plotu“ a v některých pasážích vylézá znatelně, že na to daný muzikant nemá, asi bych zůstal raději u demosnímků a nehrnul se do regulérního CD. Tato škopková nemoc je na velkou škodu, protože kapele Mnich rozhodně nápady nechybí. Zajímavé je především prolínání akustických a zkreslených pasáží, navíc kytarová sóla (i když někdy působí jako zbytečné onanie) jsou na velmi dobré úrovni a naléhavý vokál také není k zahození. Mnich se vydali tak trochu na tenký led, zahrávají si s archaickou muzikou (včetně zvukového hávu), která je vystavěna poměrně komplikovaně a pak zkrátka vyleze každý nedostatek. Tak tomu je v případě všech autorských nahrávek a nezachrání to ani cover od zmíněných Death v podobě Crystal Mountain. A to nesrovnávám nesrovnatelné (tj. hru velmistra Hoglana a bubeníka kapely Mnich) – jen si myslím, že by to chtělo posílit tento nejslabší článek.
Time: 47 min.
Tracklist:
- The Chilly Touch Of Death,
- Death
- Puppets
- Euthanasia
- Total Apocalypse
- Suicide
- Inward Fury
- The End
- Crystal Mountain
Web: www.mnich.org
