LILITH - The Conquering Of The Eternal Wisdom

Sakryš, tak kapelky z jihu amerického kontinentu nám tady pěkně roztahují křidélka. Zatímco Mórtyšku rozhodili mexikánci LACRIMAE, tak o něco dál si budete moct přečíst i recenzi na debut skvělé bandy z Chile POEMA ARCANUS. No a aby toho nebylo náhodou málo tak mi tady teď hrají LILITH z další pěkné zemičky a to z Bolívie. Booklet je celý oděný v přírodních barvičkách a tak se můžeme, za kochání se krásou bolívijské přírody (pravda většinou za soumraku nebo za tmy ehm), zaposlouchat do hudby. Ta se na vás hned od začátku spustí pěknou smrští. ?Tears From The Crystal Moon? se sype v pěkně zběsilém tempu a docela rychlé bicí ženou kupředu kytary, které jsou pořádně rozbzučené. Milovníci čisťoučkých produkcí si tady asi nepřijdou moc na své. V pozadí jsou taky nenápadné klávesy, které však jen decentně podkreslují celek. Chvilku se vše také zklidní do akustické mezihry, ale jen chvilku. Vokál je většinou jednotvárný vřískot, ale není nijak špatný. Druhá skladba je míň vzteklá. Spíš pěkně šlape v duchu staré školy. Když není ten bzukot kytar až tak rozměrný je trochu víc rozumět klávesům. Vřískala Christophera občas vystřídá s nějakou tou posmutnělou recitací i kytarista Pedro, ale LILITH to stejně nejlíp sluší v sypačkách. Uklidnění přichází s trojkou ?Under The Lilith´s Spell?, která se kupředu nežene tak zběsile, ale jinak se nese v podobných melodiích a náladách. Občas je to málem doom a konec málem thrash (ale s velmi prasáckým zvukem a okultnímy keyboardy haha). Rozhodně LILITH není pro ortodoxní vyznavače černoty (i když ti možná zanechali čtení, už když jim padl zrak na ono ohavné slovo ? klávesy haha). No a začíná první část dvoudílné titulní skladby. Ta se mi líbí nejvíc z celé desky. V úvodu klepačka, kterou skvěle doplňuje klavír. Prsty běhají po klapkách v rychlém tempu a silně mi připomenuly zuřivé jízdy onoho neřáda s falešným vousem ve filmu ?Tajemství hradu v Karpatech?. Druhá část navazuje v podobném duchu. Rychlé melodické smrště svižně střídají melodické mezihry a řezané party. Rozhodně se páni indiáni snaží nenudit. Dosud daleko nejromantičtější skladbou je určitě ?Confessions? ? taková posmutnělá romantika. Ona se vůbec druhá  polovina desky nese v o něco klidnějším duchu (viz instrumentálka na konci alba ?Last Mirror?). Nic nového, ale aspoň zajímavé a exotické album s vlastní atmosférou. Pedro Ascarrunz Brinati, Urb. Los Pinos Bloque 87 Depto. 202, La Paz, BOLIVIA.