TELEPATIE

Rites of Undeath, Amok, Avenger, Six Degrees of Separation, Metelice, With Care!

Když už se člověk pohybuje v jižních krajích, bylo by hříchem ignorovat festík, který se koná v místech, která jsou pro něj spojena se spoustou zážitků z Open Hell festu. Tím spíše, když se akce koná v těsném sousedství tohoto památného místa a čubka nostalgie tak má opět šanci útočit. Správně, řeč je o Volyni. Po náročné (a to tak, že hodně…) Ifa party na Nových Hradech (napsal jsem to správně, Ifo?) a přesunu z Českých Budějovic se v ideální hodinu dostáváme na místo konání a já zjišťuji, že vše je při starém. Pro redaktora z Fobia zinu není kam šlápnout… Až by jednoho napadlo, že by zde byl dostatečný počet k několikrát navrhované redakční poradě. I když, my se vlastně radili celý večer… (smích).  (Goro)

Tak tak, počet členů Fobia teamu se vyšplhal téměř k číslu deset, ale k psaní se samozřejmě nikdo neměl. Nakonec se jako jediný slušný člověk zachoval Goro, který se odpovědnosti vůči čtenářům nezřekl a slíbil, že napíše polovinu kapel. (Johan)

První se s řádným zpožděním proti fárplánu představili Dharmovci neboli RITES OF UNDEATH z našeho hlavního města. Chudák Dharm musel neustále poslouchat narážky „kamarádů“, ti mu navíc pod pódiem „zpříjemňovali“ takřka celý koncert. A koncert to byl z mého pohledu velice zajímavý. ROU zdařile míchali black metal s deathem a nedávná výměna rytmické sekce se na vyznění bandu prakticky vůbec neprojevila. Dharma chválit nebudu, ten by pak chodil s nosem moc nahoru, ale zbytek kapely šlapal jako dobře namazaný stroj. Mě asi nejvíce zaujal bicmen přesným a razantním výkonem, hlavně kopáky obsluhoval s nebývalou jistotou. Dobrému výkonu odpovídal i ohlas diváctva a závěrečný přídavek pánové převzali od pana Paina. (Johan)

Po Rites of Undeath (Dharme, Dharme…jistě víš, proč jsi zklamal nejen mě, ale i další „neukázněné fanoušky“, haha) nastupují AMOK, kteří jsou pro mne pojmem zcela neznámým. A bez bázně a hany nám servíruji svůj old school death metal. A to se všemi klady, ale i neduhy, které k této škatulce patří. První, co při pohledu na scénu zjišťuji, je to, že postavy na něm jsou totožné se členy In Articulo Mortis. Zajímavé. Několika úvodním skladbám věnuji pozornost, později se během jejich setu začínám věnovat debatě s kolegy a známými. Z toho vyplývá pro moji maličkost závěr, že jako hudební kulisa postačující, nicméně k plnohodnotnému a soustředěnému poslechu tomu cosi chybí. Postrádám větší pestrost a větší množství nápadů, které by člověka donutily k plné koncentraci. V daném ranku nikdo nevyžaduje nějaké novoty, ale zajímavé nápady jsou v něm nutností. Uslyšíme, jak bude znít novinka. Co ale musím pochválit je slušná instrumentace a zvuk, který se maximálně vydařil a nechal vyniknout všechny nástroje. (Goro) A já jen dodám, že na mě nejvíce zapůsobil živelný vokalista, který předvedl nespoutaný výkon s puncem první jakosti. (Johan)

A pak už jdou na parket 15ti letí AVENGER, kteří byli jednou z hlavních příčin mé návštěvy Volyně (je samozřejmé, že hlavní příčinou bylo vzdání holdu „vedení“ a potřesení pravicí s panem šéfredaktorem…). Přeci jen, patří k mým oblíbencům a téměř rok jsem neměl možnost se s nimi živě setkat. A hned na začátku musím napsat, že kdybych měl dorazit jen z důvodu jejich setu, stálo by to za to. Dark black / death v podání Avenger prostě zabíjí a jen těžko se živému provedení jejich skladeb dá něco vytknout. Snad jen absence basy pro tento večer. Ale to vlastně není tak úplně pravda, protože na několik skladeb si na pódium přišel zaskotačit Corbow a vždy s sebou přinesl slušný průvan. Je vidět, že je velkým fanouškem Iron Maiden, protože z jeho póz by měl mistr Harris jistě radost. Tedy, pokud by ho nezažaloval za porušování autorských práv… Zajímavé, při koncertech svých domovských F.O.B. takhle neřádí (smích). Avenger zahráli průřez ze svých řadovek s jistotou sobě vlastní a jako bonus přidali jednu lahůdku, která, alespoň mě, udělala ohromnou radost. Došlo tedy na Kořeny zla (bez téhle hymny si už koncík Avenger neumím ani představit), Godless, Zlo, nenávist, válka (té valivé pasáže, která nastupuje na konci první minuty skladby, se nenabažím nikdy!) a další… A onen lahůdkový bonus? Bathory a jejich Woman of dark desires z 21 let staré placky Under the sign of the black mark. Nemá cenu cokoliv dodávat. Snad jen, že v podání Avenger nepůsobí tento cover od nedotknutelného kultu jako znesvěcení, ale jako pocta a prokázání úcty s grácií. Důstojná tečka. Vím, že jsem zvuk zmiňoval již u předchozí kapely, ale musím opět zmínit jeho kvalitu. V daných prostorách věc, ve kterou jsem ani nedoufal. A pochválit skvělou práci bubeníka. Dodatečně přeji „Mstiteli“ vše nejlepší k jubileu a těším se na dalších 15 let. (Goro)

Ještě vstřebávám set Avenger a už se nám připravují SIX DEGREES OF SEPARATION. Kapelka, kterou sleduji již od jejich dema Dark ages, jež bylo natočeno přesně před 10 lety. Za tu dobu ušli hudebně pořádný kus cesty. Jejich původní doomové vyznání bylo obohaceno o několik dalších metalových škatulek a tvorbě to jen prospělo. Pokud bych měl použít nějakého slova k přiblížení jejich tvorby, výrazy jako pestrost a nápaditost by tam rozhodně nechyběly. A živě zní, díky množství energie, ještě lépe než z nahrávky. Vzpomínám si, že dříve jsem v některých pasážích míval problémy s vokálním projevem Doctora.  Kdeže loňské sněhy jsou. Dnes mi k hudbě sedí jako cosi na hrnec a beru ho jako poznávací znamení SDOS, který dává jejich tvorbě další punc originality a o tom jsme se mohli přesvědčit i ve Volyni. Na přelomu května / června by měla vyjít novinka s názvem Chain-driven sunset se třinácti novými věcmi a na některé z nich se dostalo i tento večer. Máme se nač těšit. Můžu-li posuzovat na základě poslechu nových skladeb živě, laťka se snižovat nebude. Ale na své si přišel i ten, kdo má naposlouchanou zatím poslední řadovku Triotus, Tricephalus and Tribadism (jsem zvědavý, jestli si ten název někdy zapamatuji správně…). Takže pecky Shade of Triotus, Masterpiece of pain, Evening star a Separated nechyběly. I když, ohledně Separated už jsem měl nahnáno. Pánové už se téměř balili, ale tuto moji nejoblíbenější věc přeci jen jako přídavek zahráli. Uf… Bez té kytarové vyhrávky v refrénu bych se cítil ošizen o onu pověstnou třešínku na dortu. Nemám sebemenších výtek k jejich vystoupení. Snad jen přidat pár dalších kousků. Ale na řadě jsou další vystupující… Možná by nebylo na škodu přidat do setlistu něco z debutu Moon 2002 – Nocturnal breed. Těším se na výše zmíněnou novinku a na další koncíky SDOS, protože stojí za to. (Goro)

Akce zvesela pokračuje dál, ale čas výrazně pokročil a únava si vybírá svoji daň. Část naší výpravy se po shlédnutí kusu představení (ten výraz sem opravdu patří) Metelice nabírá směr Budějovice, což je pro někoho domov, pro někoho jen přechodné místo k několika málo hodinkám spánku před dlouho cestou na západ (smích). Ještě že jsou v redakci i zodpovědní jedinci, kteří vydrželi až do konce. Tímto zdravím Johana a předávám štafetový kolík. (Goro)

Já tedy po odjezdu Budějovické části fobiaziňácké výpravy ten štafetový kolík přebírám, protože to mám domů o kus blíž. Zmíněná METELICE, jak již Goro naznačil, opravdu zinscenovala představení takřka muzikálové. Nikoliv jako souvislý příběh, ale jako historické pásmo převážně z českých dějin. Zpěvák na každou píseň měnil vizáž pomocí dobových kostýmů, takže se postupně předváděl jako kat Mydlář, Galileo, Jan Hus, rytíř a další. Závěrečná skladba pak vyzněla jako varování před zkázou světa a kostýmy nasadil i zbytek kapely. Mezi skladbami sebou musel vokalista pořádně hodit, aby na sebe všechny ty oblčky a brnění navlékl, aniž by koncert trpěl delšími pauzami – a nutno přiznat, že se mu to dařilo. Hudební směřování naznačil frontman ještě před začátkem setu, kdy varoval všechny přítomné, že Metelice vystoupí po téměř 20 letech a že prezentovaná hudba bude stará čtvrt století. Ale i po těch letech to mělo celkem šťávu a fanoušci se určitě nenudili. Staroškolský heavy metal – proč ne. (Johan)

Nevděčná role dopadla na WITH CARE! Inu měli to ze Strakonic nejblíže a basák navíc hrál s předchozí Metelicí, takže nemusel ladit fidlátka nadvakrát. I přes poměrně pozdní hodinu blížící se ke druhé ranní zůstalo na place asi třicítka nejvěrnějších plus pár unavenců u stolů, z nichž nejeden podlehl vyčerpání a věnoval se spánku, haha. Jenže nářezníci vedení zběsilým vokalistou Edou na nižší počet přihlížejících nedbali a pustili se do toho svého thrash coru s pořádnou vervou. Výsledkem bylo skvělé vystoupení, které rozhejbalo většinu přihlížejících k odvážným tanečním kreacím. Edovi sice jednou trochu zaskřípal hlásek, čímž pobavil jak přihlížející, tak sebe, ale tahle banalita neměla na celkové vyznění bandy žádný negativní vliv. Mě se prostě WC líbí pokaždé, šlape jim to skvěle, bicmenem počínaje, basákem konče, k tomu živel vepředu, který i tentokrát odhalil (narozdíl od Dharma, že…) své vypracované tělo a hlavně tetováž kozlíka. Zvuk přímo luxusní a víc nevím, co bych k téhle nedoceněné kapele dodal. (Johan)

Akce končí až někdy kolem půl třetí a já jsem nadmíru spokojen. Vlastně nebyla ve Volyni kapela, která by mě zklamala nebo nebavila. Jediným neradostným konstatováním tak zůstává nepříliš vysoký počet návštěvníků. (Johan)

Normal – Goro, ... Kurzíva - Johan


Zveřejněno: 16. 04. 2007
Přečteno:
3033 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář