BIG YELLOW DAY - Cabin Cancer

20. února 2007 oslaví kapela, mající na kontě tuto mini prvotinku, dva roky. Tři harcovníci, kteří se sběrem zkušeností z Chirurgia nebo Crusher připravili na osudové setkání pod záštitou Big Yellow Day, jenž přimělo některé z předchozích (s)tvůrců a ztvárnitelů k emigraci z kruhu přátel točících se kolem objevování nových cestiček s cílem produkce osobitě pojatého grind core, kterému vetkli přívlastek absurdní. Vše velmi dobře a přehledně zahrané ač kanálové; nikoli ovšem zvukově leč formou. Grind core je přeci jen extrémní sloučeninou rychlosti, hluku, znetvořených hlasivek a zde – stejně jako např. u skvělých Poláků Antigama – i progrese. Přidejte punkově-alternativní příměsi a máte Big Yellow Day jak vyšité. Napadá mne škatulka intelektuální grind core.

Pokračujme v adjektivech: umělecký, originální, obskurní, oslovující, ČESKÝ, aromatický, svůj... Už jsme doma grind core scény? Zcela možné! První, eponymní vál Cabin Cancer k pojmenování navádí. Sypající škopky a důrazný brutální vokál - který sází slabiky pravidelně, úsečně a s jistotou, podporován dalšími hlasy v refrénu, resp. refrénech, čímž dostávají skladby dokonce i punkový punc – mluví jazykem grindovým, ale krkolomné finesy kytary i basy, přestože znějí metalově, čerpají ze studně mimo kovové. Dr. Panzerfaust, jakožto druhá nálož, pádí stejně (ne)srozumitelně. Možná ještě krapec absurdněji – cílený dopad na posluchačův vjem. Bubeník (zvoucí se Lopuch) pádí kvapíkem, načež popouští uzdu blastovějším sbíječkám, aby se následně dostal k rozhozeným rytmům, kde vyleze na povrch basa kumštýře Skoupáče, čímž vyprovokuje kytaristu Pastíka k mírné vyhrávce, kterou posléze následuje překvapující hybridní sólo. Vlivy free jazzu a české alternativy přelomu let 80. a 90. nelze přeslechnout. Tímto se taky vyznačují a odlišují od ostatních drtících seskupení. V Enemy of my Enemy dochází k nejintenzivnější srážce motivů vystavěných na free jazzové improvizaci, použitých adekvátně ke grindovým hlukárnám jako základnímu kameni. Noty drcené v hmoždíři. Vše na kaši! Postupy, které nesrovná ani dr. Chocholoušek. Muzikanti odkrývají snad i neexistující stupnice. Poslechová psychárna. Zároveň milá, jak i složitá. Poslední Okinawa zní jako říkanka Japonce, který umět cizí řeč jen trochu. Podotknu, že na mne čtvrtá a zároveň poslední skladba dema „Cabin Cancer“ pouze takto působí. Jelikož nemám možnost seznámit se s textovou složkou alba, mohu na dané téma jen fantazírovat.

Sic velmi krátké promo, přesto dostatečně dlouhé k uvědomění si, že na tyto grind/death/art Pražáky jen tak zapomenout není radno. Jeví se jako velký příslib do budoucna a v mém osobním žebříčku momentálně vyplňují kolonku objev roku, s jejíž dalšími adepty se střetnou poslední den v roce ve vyvražďovacím pokru mého vkusného já.

PS: Nutno podotknout, že na tomto demáči growlující Vilém a Petr (viz. biografie domácích stránek) již nejsou členy B.Y.D. Jejich vokální vklad byl ovšem zaznamenán.

Čas: 07:55

Seznam skladeb:

1. Cabin Cancer
2. Dr. Panzerfaust
3. Enemy Of My Enemy
4. Okinawa

Web: www.bigyellowday.cz