Dlouho, dlouho mi trvalo než jsem si odvážil tuto nahrávku znovu pustit. Slyšel jsem jí poprvé zhruba před měsícem a první poslech mě natolik odlákal, že mi trvalo dlouho, než jsem našel cestu do spodu šuplíku kam CD zapadlo a to ještě po několika urgencích šéfredaktora.
Ruská kapela Intaglio je na scéně necelé tři roky a debutní album nahrála už po dvou letech existence. K mém u podivu k tomu našla i vydavatele Solitude prod. Skupina se pokouší hrát dřevní doom metal a jestli má v záměru nás unudit k smrti, tak v tom případě by zasloužila za deset.
Od začátku je tady všechno špatně… Nic neříkající obal, texty pouze v azbuce. Průměrný zvuk, nulové aranže a stejně tak nulová nápaditost dvojice muzikantů. Na CD najdeme čtyři skladby, které jsou neuvěřitelně roztáhlé do více jak tři čtvrtě hodiny! Navíc první je jakési intro, trvající přes tři minuty. Zbylé trio vypráví nějaký těžký příběh. Tipoval bych to na hustou schízu před sebevraždou. První kdo by si to měl nechat projít hlavou je bubeník, který do toho udeří snad jednou za půl minuty. Kytary jsou taktéž nezáživně táhlé stejně tak jako nudný monotónní chřapák.
Pokud někdo chcete spáchat sebevraždu a nebo se unudit k smrti, tak si pusťte Intaglio. Já už to nikdy neudělám…
