Jestli se nepletu, tak již poosmé se na sklonku roku ve Volyni sešla vybraná společnost oděná v černočerných stejnokrojích (nakonec dorazilo asi 150 hlav). Letos navíc s příslibem velkolepého koncertu k patnácti letům AVENGER na hudební scéně. Ale na ten samozřejmě mělo dojít až nakonec, takže nepředbíhejme.
Tak trochu nevděčnou pozici první kapely vyfasoval INCRUEL. Pánům to zjevně nevadilo, navíc se záhy po svém vystoupení přesouvali na strakonickou Křemelku, kde je čekalo repete. Na volyňský koncert si přichystali velikánskou plachtu, na které jako skoro vždy běžela morbidně-nechutně-hustá videoprojekce, tentokrát ale velice obtížně sledovatelná – šedá barva plachty znemožňovala kvalitní obraz a ono to možná bylo dobře... INCRUEL odehrál set s výtečným zvukem a dva zpěváci činili produkci hodně pestrou – hlavně díky variabilnosti hlasových projevů. Díky přesným a razantním bicím hodně šlapavá muzika, nejblíže snad modernímu HC, hned na úvod večera rozpohybovala nemalý hlouček postav na parketu.
PANYCHIDA z Plzně mě hodně zajímala, ještě jsem ji naživo neviděl, ale krátký poslech nedodělaného materiálu ze studia sliboval pagan black s nevšedními melodiemi. Vyznění kapely ale nebylo úplně ideální – citelně se na tom podepsaly z playbacku puštěné bicí a snad i dudy a zvukově to nebylo ono. Hudebně ale velice, velice zajímavý melodiemi hustě vyšperkovaný již zmíněný pagan blafl s přesahy až skoro k heavy metalu se zpěvem severského havrana GHM. Na studiový počin jsem hodně zvědavej.
MORTIFILIA je koncertně neobyčejně pilná, na SKF hrála už loni, nedávno jsem ji viděl v Blatné a i tentokrát to bylo, jak je v poslední době zvykem, vytříbené vystoupení. Zvuk šel s nástupem živého tlučmistra zase zpátky na 1. jakost a Mortpartě to hrálo jedna báseň. Zase se budu opakovat (už fakt nevím co psát o kapele, o které píšu pětkrát do roka), ale sušickým to teď prostě skvěle sviští, jejich Švédskem načichlý melodický death metal zabírá. Z kuoárů se proslýchá, že materiál připravovaný na nové album se mírně stylově posune - nechme se překvapit kam.
Pro ASMODEUS už mám nějaký čas jen a jen slova uznání. Minulá dvě alba berou dech, poslední koncerty parádně odsýpají. Volyňská štace byla časově omezenější než nedávno v Blatné, přesto došlo jak na nejzářivější klenoty z nepřeberného množství techno thrashových skladeb (z nichž musím vyzdvihnout hlavně Hodinu štíra s nádherným refrénem), tak i na závěrečné Svině na grilu z projektíku A+. Koncert jsem si vyloženě užil, sálala z něj příjemná atmosféra, která pohladila na duši. Lidi se bavili a Miloš měl nelíčenou radost, že spousta posluchačů znala texty, jak prohlásil, lépe než on.
STÍNY PLAMENŮ proti létu lehce zamíchali sestavou, resp. nepřivezli krákorající slečnu, zato přivezli neřeznický black metal odpadních vod. Na pódiu ožily fantaskní postavy z kanalizačních chodeb a rozjela se černá vichřice. Morbivod (samozřejmě s pomalovaným obličejem a v jedné skladbě se světýlkem na hlavě – inu image podzemních prostor dotažená k dokonalosti) samozřejmě dobře ví, že nelze trvale bzučet ve vysokém tempu a v pravou chvíli volil zvolnění. Kytarista, zmalovaný jak kanalizační řád káže (haha, nic ne zlým) muziku vrcholně prožíval a v závěru už hrál prakticky pořád v kleče. Vrchol přišel s hitovkou „Já jsem lord Morbivod...“ (ona se asi jmenuje jinak, ale já jí říkám takhle) a pařba pod pódiem se rozjela v tempu vpravdě pekelném, eh septikovém.
Časový harmonogram se podařilo dodržet a kolem půlnoci mělo začít galapředstavení AVENGER. První morovou ránou byla slibovaná, ale nefungující videoprojekce, takže nakonec se na plachtě promítalo jen logo kapely. Druhou neradostnou událostí bylo totální rozladění Honzovo kytary hned v prvním štychu. Ale Honza to vzal sportovně a song dozpíval jen tak bez kytary coby sólový zpěvák – zřejmě poprvé v kariéře. Pak sáhl po nástroji rezervním a AVENGER se rozjeli napříč všemi alby. Došlo i demáčové období (Na druhé straně propasti z The Black Zone), ale větší úspěch měly klasické hity Godless, Kořeny zla nebo Navždy proti. A aby pánové předvedli, z čeho že před 15 lety vycházeli, došlo i na několik zajímavých coverů, které kapela léta nehrála, třeba Příchod zla od Debustrol nebo Kult ohně od Törr. Z novějších předělávek se hrál Pád modly od Master´s Hammer, Roswell 47 od Hypocrisy a jako přídavek Cry Of Mankind od My Dying Bride. V té se basy chopil čestný člen kapely Jarda, který předchozí skladby doprovodil na tympán. I přes technické potíže se AVENGER představili ve skvělé formě a snad jim to vydrží aspoň dalších pět let, kdy u příležitosti dvacátého výročí pohyblivé obrázky prý určitě fungovat budou.
Závěrečné dojmy jsou veskrze pozitivní – už dlouho se mi nestalo, aby se mi líbilo celé startovní pole – a to se kapely pohybovaly napříč všemi metalovými žánry, už dlouho nebyl zvuk takhle precizní (vyzdvihnout musím kopáky, který zněly jak ze studiových nahrávek), už dlouho jsem nepotkal tolik známých a pohodových lidiček a už … dost. Parádní akce!