Jméno Sad Harmony je mi povědomé docela dlouho, ale vždycky jsem si přečetl recenzi, jak je jejich materiál dobrej a tím to haslo. Jediný, co k mým uším dolétlo, byla předělávka famózních Master´s Hammer Můj hejtmane.... Jenže tenkrát ještě SH neměli na kontě žádný placatý výlisek, zatímco dneska se můžou chlubit kotoučkem číslo tři.
A slovo „chlubit“ je myslím celkem na místě. Somnambul je dílko po všech směrech vydařené. Hned obal má jasný grafický názor a „oko“ potěší kdejaké oko... Jen tak na okraj - ve stejné recenzní zásilce jsem dostal CD kapely Wave s takřka stejným motivem titulního coveru – že by stejný nápad díky nějakým změnám teploty na slunečním povrchu? Nebudu pátrat, kdo byl rychlejší, to ať si kapely vyřeší mezi sebou..., haha. Zvukově je nahrávka také velice dobře vyvedená, stačí říci jen (kurník) Šopa a netřeba dodávat více .. leda, že zvuk bubínku mi přijde místy trochu moc plechový.
Popis obalu a zvuku, to je sranda, ale sesmolit něco smysluplného o hudebním obsahu je věcí nelehkou. Stylový záběr kapely sice není nikterak široký, ale jasný termín pro „to“ nemám. Snad: Kapela s jistotou spojuje melancholii doom rocku a uvolněnost fresh rocku (tento termín si patentuji, haha), pouze mimořádně lehce odbočí (třeba hispánský motiv v Sleepwalker v podání akustické kytary) nebo hudbu něčím ozvláštní (třeba cinkání ve Weak). Většinou mají hlavní slovo kytary elektrické (Johny a Shup), které se neustále střídají, vynořují, ponořují, vyjíždějí, zajíždějí, brousí, hladí, drtí a hrajou. Hraje taky poměrně dobře slyšitelná basa (Skuny), a hostující klávesy (Martin - po vydání desky se stal jejich majitel členem kapely). Bubny (Billy-Q) mi sedí hlavně v rychlých pasážích, v pomalejších občas sklouznou k monotónnímu rytmu, ale to je nejspíše záměr a stejně nevím, jak to udělat jinak. Nakonec jsem nechal vokál páně Skunyho, který je jasným poznávacím znamením bandu/y. Počet jeho hlasových poloh je „x“, spočítat je asi nelze, protože neustále mění výraz, razanci a zabarvení svého hlásku. Nutno ještě podotknouti, že jak poloha dočista čistá, tak poloha nečistě hrubá jsou zvládnuty s bravurou a bez intonačních (či jiných) potíží. A nej song? Z těch soft asi závěrečná, z těch hard asi Slumber As The Option a z těch někde mezi Unclean, která se mi líbí asi vůbec nejvíce.
Sadističtí Harmonikáři nahráli velmi dobré album, které potěší příznivce svěžích melodií či kytarových kudrlin a které snese srovnání s muzikou vznikající tam, kam od nás odchází den (mám pocit, že to je na západ).
P.S. Omluvička za trochu odlehčenější recenzi, ale snad je z ní jasné, že album stojí za to!
Seznam skladeb:
- 115
- On My Left Side
- Sleepwalker
- From The Roof
- Slumber As The Option
- It Used To Be A Way
- I Can't Sleep Anyway
- Unclean
- In The Bubble
- Equinox
- Weak
- What Good Is Mine
Čas: 55:52
