Nejen zločinci se vrací na místo činu. I já se rád vracím do útulného přeštického klubu se stylovým názvem Nucený výsek a když mi Asura nabídl společný výlet za metalem, nebylo co řešit. Navíc, pátek 13. je ideálním termínem k metalovým radovánkám ve společnosti nějaké té lahodné lihoviny.
Hodně jsem se těšil na Euthanasii, která byla psána v programu. Každý z jejich koncertů mě dostal. Ostatně, stejně jako studiová tvorba. Tudíž oznámení pořadatele hned ve dveřích, že díky technickým problémům (snad auto…) nedorazí, mě dost nemila překvapila. Ale nevadí, snad bude ještě dost příležitostí… Každopádně začátek akce nebyl zrovna z říše snů. Naštěstí se nám začínají připravovat Trollech a má nálada se výrazně zlepšuje. Na čemž má lví podíl i lahodný Prazdroj :o). Nastává drobný problém s jejich „bubeníkem“, který se musí po každé skladbě vypnout a následně opět zapnout přímo u zvukařova pultu. Morbivod s Asurou hledají někoho schopného a zodpovědného k jeho ovládání a nechápu, jakým myšlenkovým pochodem se dostali k mojí osobě. Nu, nechci si příliš hýčkat ego, ale myslím si, že s tímto nelehkým úkolem (ovládat na discmanu jedno tlačítko není žádná sranda) jsem se popasoval zdárně a zodpovědně :o). K tomu mi výrazně pomohl i předem velmi rozvážně domluvený signál s Morbivodem. Jeho drbání nosu nešlo přehlédnout :o) Pravda, několikrát si toto čichací ústrojí díky mé drobné nepozornosti málem utrhl. Oproti předchozím letošním koncíkům, které jsem měl možnost vidět, došlo k mírné změně playlistu a větší prostor dostala novinka Skryti v mlze. A pro mne je to jedině dobře, protože toto jejich poslední CD řadím v jejich tvorbě na stupeň nejvyšší. Na úvod klasicky Pod stromy chladný stín z letitého debutu Ve hvozdech a už to jede. Přehrány jsou skladby z již zmiňované novinky Skryti v mlze (Když setká se voda s mrazem, Volám do lesů, Stromy jsou v nás, měla zaznít i Lješi, ale nezazněla), z předchozího V rachotu hromů (Vzácné setkání, Znovu vidím pravdu, klipovka Ve stínu starých dubů) a z kultovního debutu Ve hvozdech (Pod stromy chladný stín, Od kolébky po rakev, Palindrom). Kupodivu se ani jednou nedostalo na Syny lesů. A jasná hitovka Z kotle popíjej by rovněž zasloužila živé provedení, páč tato alko hymna nemá chyb. Ale cover od Immortal samozřejmě nemohl chybět a také nechyběl. A jak jsem tak stál a poslouchal, vliv Immortal je, zejména díky kytarám, patrný i v jejich domovské tvorbě. Každopádně velmi podařené vystoupení, které potvrzuje výsostné postavení Trollech na naší současné black scéně. A pan zvukař se opravdu pochlapil. Dle jeho slov nemá s podobnou hudbou příliš zkušeností, ale po několika instrukcích z pódia vše nastavuje k všeobecné spokojenosti. Co si o hudbě linoucí se z aparatury myslel, je věc druhá… :o)
Pořádající Greedy Invalid (je zajímavé, že akci pořádali právě oni, protože od jejich domovů je to do Přeštic pěkných pár set kilometrů…) si chystají nádobíčko hned po trpaslících od Radyně a po krátké zvukovce jdou rovnou na věc. Začíná se intrem a po jeho odeznění nastupuje Melt away. Tento večer přichází ke slovu spoustu nových skladeb a z jejich zatím posledního cedla Meaning of life dochází, vnímal-li jsem správně, jen na klipovku Sarcastic a Beauty. Z prvního Lost letter pak na Desperate angel a nechyběla samozřejmě ani hitovka Little music box. V playlistu byl ještě psán vál You ain´t so good for me, ale kdyby jste mě zabili, nevzpomenu si, jestli vůbec zazněl. Ale když už jsem si ten playlist ofotil, abych vypadal jako odborník a znalec, tady je: Intro, Melt away, Beauty, Desperate angel, The blue picture, Choke, Three times, Sand castle, Little music box, Sarcastic, You ain´t so good for me. Každopádně novinky znějí slibně a nikterak nevybočují z trendu nastoleném předchozími alby. Tyhle české Sentenced (nemohu si pomoci, ale ten vliv finských rozpadlíků cítím v každé skladbě…I pěvci jsou si vzhledově podobní. Pravda, je tam značný nepoměr v centimetrech a kilogramech :o) jsme letos mohli vidět na spoustě akcí a četné koncertování jim jde k duhu. Patrné je to zejména u zpěváka, který dělá pokroky koncert od koncertu. V Přešticích jsme měli možnost i poprvé vidět Greedy Invalid s posilou na postu kláves v podobě Catherine. A tento nástroj živé prezentaci rovněž svědčí náramně a dává hudbě další rozměr, větší barevnost a atmosféru. A nejde se opět nezmínit o naprosto bezchybném výkonu další zástupkyně něžného pohlaví, obsluze bicích Mercy. Metronom v dámské verzi. Žádné velké novátorství a hledání nových hudebních zákoutí, ale jejich vystoupení bylo příjemně stáveným časem ve společnosti gothic doom rock / metalových (uf, to je zase škatulka…) „invalidů“ a uběhlo rychle a k mojí spokojenosti.
O posledních vystupujících Bajonet jsem nevěděl zhola nic, ale název mi každopádně zaujal :o). Jak přiblížit jejich tvorbu… Každopádně je hodně „old school“, ale to v žádném případě neberu jako negativum. Hned úvod v podobě skladby Gotika (alespoň myslím, že se tak jmenovala…) dává jasně najevo, že ke slovu přichází thrash a trocha toho starého blacku. Následná Země nihilismu to pouze potvrzuje. Asura nadhazuje podobnost se starými V.A.R., mě napadají moji oblíbení Virtual Void. Ale se třetí skladbou přicházejí značné rozpaky. Alespoň pro moji osobu. Nedostižné Bathory řadím mezi svými oblíbenci až na samotný vrchol a ke každé jejich předělávce přistupuji se značnou nedůvěrou. Chlapi nám střihli Woman of dark desire z Under the sign…, ke které si dodali text v mateřštině (tuším, že se zaobíral právě hraběnkou Bathory a spoustou krve). Mno, je hezké, že si vzpomněli, ale já bych se bez tohoto coveru tento večer obešel. Ale co se týče převzatých věcí od této legendy… Přestože jich bylo natočeno a přehráno nepřeberné množství, jen velmi málo z nich mi dokázalo uspokojit. Čest vyjímkám (třeba slovutní Emperor a jejich verze A fine day to die…). Po odehrání pro mne problematického coveru se pokračuje s vlastní tvorbou a tam už se mi zdají na podstatně pevnější půdě. V jejich tvorbě není nic, co by jsme již neměli možnost slyšet, ale neoriginalitu Bajonet vyvažují nadšením, protože vystoupení si opravdu užívají a i přes nízký počet (a to tak, že velmi) návštěvníků nic nešidí. Máme v našich krajích v daném ranku mnohem zajímavější zástupce, ale nechci je příliš hanět. Už pro jejich snahu a nadšení.
Díky odpadnutí jedné kapely se začínalo o poznání déle a po letmém pohledu na hodinky zjišťujeme, že čas notně pokročil a tak v závěru setu Bajonet nabíráme směr domov. Jako vždy na tomto místě se jednalo o akci vydařenou a pohodovou. Oproti akcím přechozím však dorazil pouze zlomek návštěvy a nebýt podpory pro hrající kapely z řad kolegů hudebníků, byla by atmosféra tristní. Takže doufám, že příště na stejném místě s důstojnější diváckou kulisou. A díky Asurovi za odvoz a Mercy za dodání fotek. Inu, Fobia team je zvyklý na foto služby Haničky a když ta není, nejsou většinou ani fotky… Takže příště už bych si konečně mohl vzít foťák, abych nemusel otravovat ty zodpovědné. Ale to už jsem, tuším, psal několikrát…
