Tahle islandská partička je přirovnávána k mixu Morbid Angel a hardcore. Osobně si myslím, že tohle tvrzení je značně zavádějící i napříč faktu, že se na "Mors Longa" objevuje nespočet staroškolních postupů, navíc uvádět zde legendu death metalu jen kvůli pár těžkotonážním rifům, je pro kapelu spíše nevýhoda. Faktem je, že ANDLÁT staví spíše na hardcoreové lehkosti a progresi, než na ubíjejících riffech, které vás donutí skákat, i když nechcete. Díky perfektnímu zvuku, ukázkové hutnosti kytar a povedeným nápadům tu máme živnou půdu pro schopné album. Schizoidní kytary či neobvyklý přechod pak udělají svoje. Na druhou stranu tu však zůstává mnoho příliš zkostnatělých postupů, ať už typických pro metal či hardcore, které ubírají na celkovém dojmu. Za největší slabinu považuji vokál, který se střídá prakticky ve dvou polohách a to buď ječák, který je na můj vkus moc "black" nebo bublající murmur, který pro změnu evokuje splatter gore spolky a navozuje záhrobní atmosféru, která je občas doplněna temným kytarovým riffem. Abych řekl pravdu, čekal jsem z Islandu mnohem svojštější záležitost a myslím, že CZ scéna nabízí kapely, který by si debutní CD zasloužili mnohem víc!
