Poslední dobou mám štěstí na Italské kapely. Čím to? Že by Italové začali více exportovat do naší zemičky? Huh, radši se budu věnovat Agabus, než blbým úvahám o ničem. Bylo, nebylo, roku 1997 se sešli dva chlapci, kteří chtěli něco tvořit, osud tomu chtěl a potkali další dva chlapce, kteří to chtěli také. Agabus byl na světě. Po jednom promu a účinkování na pár kompilacích přichází s deskou Last Way Left. Pouštím, nic se neděje, a… přece. Po intru už to na mě pálí první věc „Golpe“. A já nemůžu jinak než být spokojen, hodně energická hudba kloubící thrash metal s hard core (na tuhle směs mám taky poslední dobou štěstí). Přidává se pár sborů, které tomu dodaly super švih, Aro ječí jak trefenej, fajn. V dalších skladbách svůj pěvecký výkon okoření o pár čistších hlasů, ale žádné zpívánky se nekonají. Energie se postupem času jaksi vytrácí, Agabus čertužel nedokázali úvodní super kus překonat, nebo se mu aspoň zbylými skladbami rovnat. Nic, co by mě nakoplo jako „Golpe“, jen jednotvárnost, takže je dobře, že po 7 skladbách, 23 minutách je všemu tomu řádění konec. Škoda.
Čas: 23:12
Tracklist:
- Innervention
- Golpe
- Atman Collapse
- Last Way Left
- Responses
- Train
- The Hive Of Damage
