Tak se mě doneslo ze všech možných stran, že Digitus In Recto jsou prý Waltari ze Slovenska. No, uvidíme. Jejich novinka s názvem Fresh trash je mé první setkání s nimi, páč debut Switch!!! se ke mně jaksi nedostal. O jejich demech (This is mandarincore, No sports) ani nemluvě.
Tak a hned první pecka Day after day je šleha. Začíná se podlazenou basou, sekající kytarou, posléze pokračuje pouze rytmika a přichází i první host. A hned na začátek ten nejzajímavější. Hanele ze SSOGE dokáže svým hláskem oživit každou skladbu a jinak tomu není ani v úvodní věci této desky. Společný duet mužského a ženského vokálu v refrénu se fuckt vydařil. Na úvod je laťka posazená rozhodně vysoko. Mimochodem, na Day after day byl vytvořen i super klip, který je, alespoň tuším, možno shlédnout na níže uvedených webových stránkách. Dost jsem se pobavil. Dělání si srandy z „inteligentních“ reality show VyVolení a podobných duchaplností pomocí loutek nemá chybu! Škoda jen, že na loutkovou Hanele místo na pódiu nezbylo :o) Druhá věc Gimme a ring uvádí na pravou míru přirovnání k Waltari. Zní to až jako cover od šílenců kolem Kärtsyho. Klasické střídaní hutných pasáží s těmi popovými, zpěvný refrén, klávesy… Opět zde vypomáhá zástupkyně něžného pohlaví svým vokálem a skladbu to obohacuje. Další kus, který dal celému albu název, tedy Fresh tresh, pokračuje podobným směrem, jako ten předchozí. A zase v ní slyším sympatie k finským drtičům stylů. Následující Sin začíná zajímavým klávesovým motivem, který se poté proplétá celou skladbou. Opět hodně melodická skladba, kde se dostává ke slovu hned několik vokálů (od nejhrubšího, klasického až po ženský). Nechci D.I.R. neustále k někomu přirovnávat, ale při poslechu téhle věci jsem si vzpomněl pro změnu na Pyogenesis kolem alba Unpop. What´s going on patří k těm svižnějším a tvrdším. Musím zmínit kvalitní zvuk. Hlavně basa se vydařila. A také klávesy, které nehrají v celkovém soundu úlohu hlavního tahouna, ale nenápadně a hlavně vkusně doplňují celkovou hudební mozaiku. Následná I.N.R.I. (I need red inspiration) je celkem úlet. Slyšel jsem dobře? Opravdu je to banjo? Nevím, ale zní to zajímavě. V následující The name of the game dostává opět prostor ženský zpěv a skladba nijak výrazně nevybočuje a ani nijak nesnižuje laťku. Stejně o samé se dá napsat i o Wreck. Ale Waltari, Waltari…Na druhou stranu, to „ságo“ nemá chybu! Stejně jako parodie na Scooter (move your ass! Hajp, hajp :o). Tame the monsters je punkový vypalovák jako cyp. A ani se nenadějeme a po Don´t touch me today následuje závěrečná věc Wonderful life. Správně, kdo očekává cover, očekává správně. Skladbu z 80-tých let znám z doslechu a autor je pro mě záhadou (naštěstí). Dle informací z netu se prý jedná o personu s názvem Black (sympatický název…). Každopádně verze od D.I.R. na mě působí mnohem lépe než originál (ostatně, co si tak na něj vzpomínám, není to zase až takový problém). Jedna z největších hitovek na desce a nic na tom nemění fakt, že se nejedná přímo o jejich repertoár. Ono takovéto cizí „klenoty“ vyleštit do podobného lesku je kolikráte mnohem těžší, než si vytvořit vlastní. Tento cover vlastně není poslední věcí desky. V podobě bonusů ještě dochází na dvě skladby v rodném jazyce. V té první (Už ma neuvidíš) mi pokus o rap příliš nesedí a refrén se mi zdá křečovitý. Ale to celá skladba. Nevím, z jaké doby pochází, ale ani jedné z předešlých věcí nesahá ani po kotníky. Druhá bonusovka (Mám strach) začíná o poznání lépe (ženský zpěv, zajímavá basová linka), ale později to s ní dopadá úplně stejně. A oba texty v mateřštině se mi zdají, velmi mírně řečeno, hodně naivní.
Ale ani poslední dvě skladby nemohou vymazat kladný dojem z tohoto CD. Příjemná směska stylů (od popu, přes punk, h/c až po metal) a vokálů (jejich paleta je hodně pestrá). Velkou zásluhu na celkové pestrosti jistě má i množství hostů (již zmiňovaná Hanele – SSOGE, Kuly – Desmod, Grétka Vargová – Mantinels, Pyga – Craniotomy, Braňa – Dysanchely…). Jen mě napadá, jak se s jejich absencí popasovali na tour s Crashpoint Příjemné CD. O nějaké přílišné originalitě, popř novátorství sice nemůže být ani řeč, ale to bych jim nezazlíval. Já se u poslechu několikrát příjemně pobavil a to je asi to, o co skupině jde. Omlouvám se za případné pravopisné a slohové prohřešky vůči jazyku českému (vychřice z Plzně zdraví kolegu Johana :o))), ale při psaní této recenze poslouchám recenzované CD a pořád to se mnou šije…
čas: 46:50
seznam skladeb:
- Day after day
- Gimme a ring
- Fresh trash
- Sin
- What´s going on?
- I.N.R.I. (I need red inspiration)
- The name of the game
- Wreck
- Tame the monsters
- Don´t touch me today
- Wonderful life (cover)
- Už ma neuvidíš… (bonus)
- ...mám strach (bonus)
