Můj zájem, stejně tak jako zájem velké skupiny návštěvníků však převážně plynul z účasti izraelského tělesa ORPHANED LAND. Ačkoliv mám z minulosti hluboce zakořeněný vztah k tvorbě PARADISE LOST, na tento koncert jsem hlavně přišel a těšil se kvůli někomu jinému…ale vezměme to popořádku.
Koncert začal k mému neblahému překvapení poměrně včas, takže mě moje cca dvacetiminutová sekera připravila o valnou část vystoupení Sad Harmony. Poslední tři songy nemohou sice podat ucelený obrázek o proběhlém dění, ale soudě dle ohlasů publika v sále i v kuloárech jsem nabyl dojmu, že posluchači této kapele příliš nevěří. Reakce publika byly celkem chladné, což mě jako fanouška SH trošku mrzelo, ale změnit na této skutečnosti jsem nemohl zhola nic. Pravda, možný bigbítový nádech jejich skladeb nemusí každému vyhovovat, stejně tak Jirkovy neustálé a všudypřítomné grimasy, domnívám se ale, že vzhledem ke složení kapel mohly být (nemohu ale říct zda skutečně byly) Sad Harmony pro návštěvníky přínosem. Alespoň já to takto cítím.
Před vystoupením pro mě doposud neznámých amíků Society1 jsem navíc zjistil, že stále platí nikým nemilovaná rovnice: no batery = no foto. Možná by se hodilo říci, že obrázky jsou sice hezká věc, ale hudební prožitek rozhodně nenahradí. Na příkladu této kapely byste možná změnili názor…Hudba samotná by se dala hrubě přiblížit jako hybrid US deathu a HC s poměrně velkým energetickým nábojem. Jejich syrový projev rozhodně koresponduje s tím, co tento spolek předvádí na pódiu. Nemohu se ubránit slovu show. Bohužel jak v tom dobrém tak i v tom pejorativním slova smyslu. V jejich vystoupení bylo možno spatřit pohlcenost i povznesenost nad vlastní tvorbu, snahu publikum trošku rozproudit před hlavním chodem, ale také spoustu obscéností a gest, která spíše než „cool“ překvapení, vyvolávala na tvářích přítomných úsměv. Ačkoliv zpěvák byl ve své one man show neuvěřitleně charismatický, ani on nedokázal svými návrhy připoutat pozornost žádného z hochů, jež neustále vybízel k análním hrátkám. Druhým dechem musím dodat, že se podařilo poněkud spící publikum trošičku roztřásat a povědomí zúčastněných rozšířit o znalost další „šílené“ smečky. Tip na víkend: www.society1.net.
Orphaned Land. Už jenom ten název a nápis je ohromující, stejně tak jako je ohromující jejich hudba. Kdo neslyšel, neuvěří. No, přehnaný obdiv si nechám pro sebe a zkusím popsat dění, které se momentálně odehrávalo uprostřed vesmíru. Stejně jak uvolněně přišli tito chlapi na pódium, tak i odešli a někde v čase mezitím se rozhostila všeprostupující blaženost veškerého bytí, vykreslená těmi nejneuvěřitelnějším zvuky, tóny a barvami, nenechající Vaše tělo a Vaši mysl nasytit. Jejich neuvěřitelně propracované skladby jsou synonymem hudební komunikace, ve spojení tolika různých vjemů člověk přesto poslouchá naprosto jednotnou formu, která je jakoby průvodcem a nikoli zdrojem posluchačova extatického stavu. Rozdíl mezi interpretry a obecenstvem dávno nexistoval, jsouce jedním organickým celkem žijícím vlastním životem, nepotřebujícím nic než sebe sama. Bohužel naše vlastní uvědomění netrvalo dlouho a po zhruba třičtvrtěhodině, byl výlet do vlastního nitra ukončen. Davové nadšení ani obvyklé vytleskávací procedury nezabraly, čímž si Orphaned Land dozajista připravili půdu pro svůj další koncert v ČR. Nechci nikomu nic vnucovat, ale příští koncert těchto hudbozvěstů si rozhodně nenechejte ujít, spousta nadšených přítomných mi musí dát jednoznačně za pravdu.
Od vystoupení Paradise Lost jsem očekával, že už jen symbolicky posadí pověstnou třešničku na krásně vyzdobený dort…Všechny předpoklady byly podle mě splněny: příjemné pocity z dobře probíhajícího koncertu, vyprofilované obecenstvo - fanoušků v trikotech PL přišlo požehnaně, dobré pivko, zkrátka atmosféra měla gradovat. Probíhající exchange materiálu a účinkujících, však trval na můj vkus poměrně dlouho (cca 40 mninut), na zvuku to sice bylo k dobru věci znát, ale já zde vidím takovou 10-ti minutovou kaňku. Za halasného doprovodu publika přišli na scénu PL. Atmosféra bezprostředně před pódiem pokračovala v místech, kde ji zanechali jejich předchůdci. Zatímco OL podávali z větší části mlsy z alba "Mabool", o PL by se snad dalo říct, že posluchačům servírovali průřezové menu. Své vystoupení absolvovali s grácií profesionálů sobě vlastních, na závěr přidali i malý přídavek o třech porcích. Většina návštěvníků se poté spořádaně rozešla ke svým domovům. Při cestě domů, ale koneckonců již při samotném vystoupení PL, jsem však přemýšlel nad tím co že mě to kdesi vzadu a kdesi hluboko nesedí. Od kapely s takovýmto názvem a étosem bych předpokládal určitou zádumčivost, zdrženlivý projev, ale tísnil mě však neodbytný pocit, že ke svému účinkování přistoupili až příliš chladně, bez zápalu, bez nadšení…Tuto moji rozpolcenost však vnímám jako nedílnou součást tohoto výborného koncertu, ke které nemalou měrou přispěli Paradise Lost.
MaraST
