Touha založit kapelu a hrát stejně dobře jako idolové, metalové stars. Slova u piva, nástroje, zkušebna, stejně naladění nadšenci. Ze začátku žádná dřina, jen pohoda, zábava, hluk, destroy. Pár upletených riffů, sól, meziher ? první skladby. Je třeba se pojmenovat, že ano? Bude to anglicky a temně, čili světově a stylově. Wrath of Lamia. Pokaždé se nepovede skvělá zkouška. Nuda, nechuť, chybějící zápal, slabá vůle, hádky. Někdo odchází, nový obličej zastupuje prázdné místo a pokračuje se dílčí prací v budování minulosti, doufejme že úspěšné. Duben 2003, zhruba tři roky od zahájení činnosti se Wrath of Lamia přejmenovávají na Rites Of Undeath (Wisdom - kytara,zpěv ; Dharm - sólová kytara ; Ozon - basa ; PetrOff - klávesy ; Nectar ? bicí). Červenec téhož roku se zapisuje do biografie promo demem ?Ritual Rape?. Poslední personální proměna, koncerty (i v Belgii), konec minulého léta ve studiu Music Service, podpis na paktu s Élysion, díky němuž třímám placku ?The Asylum?.
?At The Gates Of The Asylum? mnozí netuší, že dojde k ?Escape From The Asylum?, ale nepředbíhejme ani úprkem nepelášme pryč. Každá vteřina má své vypálené místečko, jež je třeba prozkoumat, není-liž pravda? ?The Guilt Of Drugs? se mi líbí, jenže pak už se song, který by automaticky žužlal ouška, na desce nenašel. Vždy jen určité pasáže, které dokážou zvednout ze židle, dávkované mírně, s ohledem na dostatek času k opětovnému usednutí a uklidnění pocuchaných nervů z návalu emocí. Kvalitní death/black evropského střihu. Nápaditý, melodický, technicky slušně zvládnutý matroš, avšak s každou další skladbou prozírám a nabývám dojmu, že ačkoliv kapela vaří polévku mňamku, chuť nabírá sestupnou tendenci, jelikož se každodenně opotřebovává její výjimečnost rozpoznávat vše různorodé procházející ústy. Stejné ingredience, stejný šmak a chuťové buňky trpí na nedostatek proměnlivosti jídelníčku stravujícího. Čeho je moc, toho je příliš. Deska není dlouhá (něco přes půl hodiny), proto nehrozí nuda. Jen v případě, že si ji budete pouštět tak často, jako jíst výše zmiňovanou polévku. Pokud milujete extrémní metal, který táhne na branku, ujíždíte si na sypačkách, klepačkách, blackových skřehotech, deathových murmurech, bubeníkově přesné, ale nijak zvlášť komplikované hře (která je leckdy náročnější než polámané rytmy), typických riffech a figurách, a nevadí vám formace používající klávesy, budete spokojeni. A propos kláves, které se významně podílí na zvuku pražských ?temnokněží?, jsou slyšet spíš z povzdálí ? stmeluje ostatní zvuky v kompaktní celek. Naopak nepřehlédnutelnou součástí hudebního nosiče je vydařený booklet Saddieho. Obal prodává, a booklet ?The Asyslum? je ohromný, čili Élysion mají o něco méně starostí, soudím dle svých iluzí. Asylum ? blázinec, ústav, ale i azyl, domov. Nechtěl bych být v kůži dřepějící krásky z úvodní fotky. Mám možnost hovět si v útulnějších místnostech a přiznám se, neměnil bych.
Rites Of Undeath nahráli poctivý debutní longplay, kterým se mohou pochlubit i za hranicemi. Těším se na další album. Očekávám dotaženější produkci, vyspělejší aranžmá, větší nápaditost, zapamatovatelnější melodie nebo rafinovanější riffařinu (záleží na směru vývoje). Inovaci stylu ponechme zkušenějším.
Čas: 32:09
Seznam skladeb:
- At The Gates Of The Asylum
- The Guilt Of Drugs
- Fate´s Master
- I Curse The God
- The Asylum
- Death For Their Lies
- Worse Than Plague
- Emptiness
- Escape From The Asylum
- + multimedial track: Ritual Rape (live in RockCafe)
