Lakonický název knihy: AMORPHIS. Pro spoustu fanoušků kapela, která patří mezi ty, jež v devadesátých letech psaly dějiny doom metalu s přesahem k deathu nebo metalu lehce progresivnímu a pohanskému.
Pro řadu fanoušků byla nejzajímavější éra lemovaná alby „The Karelian Isthmus“ a „Elegy“, někteří, mezi něž řadím i sebe, ještě „berou“ „Tuonelu“. Ale to se bavíme o fanoušcích z pravěku. (úsměv) Kapela po nejviditelnější změně v sestavě – v roce 2004 nastoupil k mikrofonu Tomi Joutsen – nabrala do plachet nový vítr a nové fanoušky a s melodickým metalem až rockem obráží pódia dodnes. A letošní koncert na Brutal Assaultu se jí myslím povedl velmi, takže despekt k post-Koskinenově době není na místě.
I tak jsem se těšil hlavně na kapitoly z počátků existence kapely, protože ty bývají obecně nejzajímavější. Většinou se potká parta náctiletých kamarádů, která nemá nic jiného na starost a pro radost než metal. A překvapilo a potěšilo zároveň, že autor, Markus Laakso, se vydal ještě více do minulosti a pečlivě popsal i časy, které předcházely založení AMORPHIS (je to vážně velká legrace, když dvanáctiletí kluci dávají rozhovor do novin, to ještě v časech kapely THE ANIMALS). Slovo „pečlivě“ bych podtrhl i směrem k dalším částem knihy, protože autor, ve spolupráci s členy kapely, odvedl kus mravenčí práce a sepsal neskutečně poutavý příběh, žel situovaný mezi roky 1972 až 2015; to „žel“ nepatří k roku 1972, kdy se narodil Esa Holopainen, ale k toku 2015, kdy pojednání o AMORPHIS končí. Mapuje pětadvacet let kapely, která vznikla v roce 1990, chybí tedy posledních deset let.
Kniha se čte jedním dechem, od oněch „dětských“ hudebních kroků po ty dospělé. A je to jízda jako na horské dráze. Podobně jako spousta jiných skupin, i AMORPHIS dlouhé roky živořili kvůli uzavření nevýhodné smlouvy s firmou Relapse, až v pozdějších letech se mohli muzikou živit, což je skutečnost, kterou mnozí fanoušci kapely nejspíš netuší. Taky se v kapele pořád dělo něco, co bylo o nervy, ať už šlo o alkoholové excesy nebo psychické problémy, záležitosti opět zvenku těžko registrovatelné, pokud tedy některý z čtenářů nebyl na koncertu, na kterém AMORPHIS vystoupili v alkoholovém opojení. Těch bylo v první fázi existence dost, později samozřejmě méně, až éra „chlast před koncertem“ skončila.
Nechybí samozřejmě další negativa, která kapely nejen v metalu provází – personální změny. Ani AMORPHIS se nevyhnuly a většinou to bylo těžké období, které poznamenalo jak kapelní dění, tak osobní životy protagonistů. Ale některé byly nevyhnutelné, zejména ta již zmíněná, výměna dlouholetého frontmana za nového. Ten prožívá asi nejturbulentnější časy, často hraničící se zdravotními následky, protože kromě nespavosti, jíž trpí, se potýká i s psychickými problémy, které na pódiích nejsou patrné. Ale různých osobních (mikro)příběhů je v knize spousta, což je dáno nejen tím, že je Marko detailista, ale hlavně tím, že dokázal informace získat od členů kapely, což je vždycky skvělé, když se protagonisté otevřou a svěří novináři i takové ty nepříjemné věci. Nejspíš to bude tím, že Markus Laakso za sebou má dlouhé působení ve finských metalových médiích a zároveň je aktivním muzikantem (dříve v kapelách KUOLEMANLAAKSO a CHAOSWEAVER, nyní v THE GLOUHLSTARS).
Poutavost obsahu v českém znění tkví i v překladu, který obstarala Zuzana Vrbová – a odvedla vynikající práci, řekl bych, že jazyková úroveň knihy je ze všech dosud pod MetalGate vydaných vůbec nejlepší. Nepřesnosti a chyby prakticky žádné, jedním slovem stoprocentní profesionální práce. A podobně lze zhodnotit provedení knihy. Po řadě paperbacků, nad kterými čtenáři/fanoušci často trochu lamentovali, je tu poněkolikáté pevná vazba, takže poctivá kniha, která má váhu, respektive hmotnost, abych byl fyzikálně přesný – prostě v rukou je co držet.
Nezaostává ani grafické provedení, knížka má skvělou sazbu, je vytištěná na kvalitním papíru a je v ní zařazena spousta fotek, které ilustrují popisované dění. Většinou jde o černobílé snímky, ale nechybí ani fotopříloha s obrázky barevnými. Kapitoly o kapelním dění pak rámují obsah a prolog, respektive diskografie (do roku 2025), zdroje, poděkování a index, takže i v tomto směru kvalitní práce.
Vážně nevím, co knize vytknout, snad jen to, že vyšla o deset let později, než mohla. A pak možná pár detailů, mně např. zpočátku dělalo problém vyznat se ve jménech a přezdívkách členů kapely, které jsou sice uvedené, ale pak se jednou uvádí křestní jméno, podruhé nick a potřetí příjmení – což chápu, je dobré to měnit, aby se pořád neopakovalo Tomi, Tomi, Tomi, ale můj paměťový kvocient není z nejvyšších (ve finále jsem si na cár papíru napsal kdo je kdo). A pak mě pobavil popisek u jedné černobílé fotky: „AMORPHIS a světle modré odposlechy IRON MAIDEN“. (úsměv)
Markus Laakso v předmluvě uvádí: „Snažil jsem se vytvořit co nejrozmanitější a nejobsáhlejší popis historie kapely AMORPHIS – knihu, která by byla nejen informativní, ale také zábavná, poutavá a vtipná, stejně jako anekdoty jednotlivých členů skupiny.“ A taky: „Je to příběh o přátelství, vytrvalosti, neúnavnosti, talentu, ctižádosti a bezpodmínečné lásce k hudbě“. To první se povedlo na sto procent, to druhé je je potvrzeno dlouhou existencí kapely.
- 452 stran
