Krátká citace z bookletu zní: „SOLAR SYSTEM nejsou jen hudbou. Jsou příběhy ukryté mezi hvězdami, lidskou temnotou a světlem, které nikdy nezhasíná.“ .
Protože opakování je matkou moudrosti a taky proto, že pět let od emise posledního CD „Synchronicita“ už je docela dlouhá doba, tak si na začátku článku připomeňme, že havířovská metalová kapela SOLAR SYSTEM funguje od roku 2010 a před několika týdny vydaná nahrávka s tajuplným názvem „Oumuamua“ je jejím třetím studiovým počinem. Na něm už se chlapi představují jako pětice, jelikož v roce 2023 se k nim připojil druhý kytarista Patrik Veselský.
Abych nedržel nezasvěcené čtenáře dlouho v napětí, tak velmi stručně osvětlím, že „Oumuamua“ je dle mnou náhodně vybraného zdroje (www.astro.cz) prvním makroskopickým objektem zcela jasně mezihvězdného původu, který byl pozorován ve Sluneční soustavě (v angličtině Solar system). Myslím, že i tato krátká informace by mohla všem bez problémů postačit k alespoň částečnému objasnění hlavního témata aktuálního alba a zároveň vlastně i k pochopení celkového konceptu fungování skupiny, pokud se s ní doposud nesetkali.
CD samotné obsahuje 10 položek a otvírá ho cca minutu trvající instrumentální intro, které plynule přechází do následující, formou videoklipu prezentované písně „Sedm černých havraních těl“, což je velmi působivá věc s proměnlivým tempem, přinášející všechny hudební atributy, na nichž je tvorba skupiny vystavěna. To znamená mix heavy- a powermetalových prvků, výrazné melodie, silné refrény i výborné muzikantské výkony, včetně charismatického civilního vokálního projevu. Rozhodně se jedná o jednu ze stěžejních položek celého materiálu. Podobně jako právě popsaná věc zní i trojka „Architekti světla“, která v průběhu své stopáže rovněž přináší změny rytmu, od rychlejší polohy ve slokách, přes hutnější, pomalejší refrén, až po emotivnější instrumentální části. Další klipovkou je perfektně šlapající epická skladba „Svítání“, obsahující vedle variace power/heavy i prvky speed metalu. Znovu přináší výrazný refrén a ve své druhé části nabídne i krátké zpomalení tempa, aby se vzápětí vrátila ke svému původnímu výrazu. Pod číslem pět je zařazena kompozice „Dýchej svět“, jež představuje do detailu propracovaný melodický heavy/power song.
Druhou polovinu nahrávky otvírá šestka „Slzy země“, která je v úvodu opatřená mluveným textem, jenž se následně objevuje i během dalšího průběhu skladby. Její hudební náplní je kombinace pomalých a rychlých částí, mezi nimiž dostalo prostor i kytarové sólo. Ostatně, místa je zde dost, protože se stopáží 7 minut a 40 vteřin jde o nejdelší kompozici na CD. „Srdce zabolí“ se téměř po celou svou hrací dobu odvíjí v, řekl bych, rozvážnější poloze, nikam se zbytečně nežene a vyniknout nechává především Otovu zpěvu a Petrově kytaře. Osmička „Být tam dřív“ je vůbec první skladbou z aktuálního alba, která byla před lety veřejnosti představena. Stalo se tak dokonce už v roce 2022 prostřednictvím videoklipu, v jehož úvodu Oto Gajdoš ztvárňuje roli Ježíše Krista. Jedná se o velmi melodickou věc sršící energií, v níž kapela šlape jako dobře promazaný stroj, třešničkou na dortu je pak kytarová práce Petra Štraucha. Předposlední a zároveň titulní „Oumuamua – poslední signál“ je necelé dvě a půl minuty trvající instrumentálka, v níž dominantní úlohu znovu obstarává kytara, představující, posléze vyhasínající, motory tohoto tělesa, Zajímavostí je závěrečná věc nazvaná „Padají hvězdy (Epilogue)“, v níž je využitý text z písně „Sedm černých havraních těl“, tentokrát ovšem oděný do zdařilého symfonicko-orchestrálního kabátu, který doprovází Otův přednes slov.
Deska se nahrávala, míchala i mástrovala v jablůnkovském studiu Southrock Recording (dříve GM Recording studio) pod vedením Martina Roženka (člena kapely ADOR DORATH), který se na ní zároveň objevuje i v pozici hostujícího klávesáka. Současně je též autorem o několik řádků výše zmíněného orchestrálního zpracování poslední písně cédéčka. S Martinem chlapi spolupracovali už na svém debutu „Atlantis“, takže rozhodně nevstupovali na neznámou půdu. Samotný zvuk je opravdu velmi masivní a průzračný, díky čemuž jsou všechny nástroje skvěle čitelné.
CD nosič provází dvanáctistránkový booklet naplněný kresbami (autorem je Michal Viečorek – Woll Design) korespondujícími jak s tématikou alba, tak i se jménem skupiny, výjimkou je pouze prostřední dvojlist se společnou fotografií muzikantů. Na podkladu kreseb je zaznamenaná veškerá textová složka, jejíž autorem je dle tradice zpěvák Oto Gajdoš. A když už jsem u toho, tak dodám, že hlavním tvůrcem hudební složky je i nadále kytarista Petr Štrauch. Vyjma cédéčka už je v současnosti nahrávka k dispozici i na klasické vinylové desce.
Hudebníci ze SOLAR SYSTEM dokázali i do třetice vytvořit velmi kvalitní album, které z mého pohledu potvrdilo jejich dosavadní postavení mezi domácí metalovou elitou.
Seznam skladeb:
- Intro
- Sedm černých havraních těl
- Architekti světla
- Svítání
- Dýchej svět
- Slzy země
- Srdce zabolí
- Být tam dřív
- Oumuamua – poslední signál
- Padají hvězdy (Epilogue)
Čas: 44:24
Sestava:
- Oto Gajdoš – zpěv
- Petr Štrauch – kytara
- Patrik Veselský – kytara
- Martin Vaněk – baskytara
- Jan Gajdoš – bicí
Host:
- Martin Roženek – klávesy, orchestrace (10)
