Po 16 letech od založení a po 10 letech od vydání dema vyjela v Michalovcích zpoza cintorína funebrácká dodávka, nevím jestli s očekávaným, ale prostě s funglovým materiálem v podobě debutového alba „Locus Damnatorum“. Černým suknem potaženou dodávku řídil Demo (kytary/řev), na sedadle smrti se nervózně kýval Anton (zpěv). Z řad zarmoucených přibrali Pia (bicí) a Erika (baskytara). Správně, matematikou prvního stupně základní školy dojdeme k závěru, že GOHOLOR vznikli v roce 2010.
V otvíráku „Demonical Redemption“ se prolíná střední tempo s frenetickými blastovými orgiemi. Na konci poslechu zjišťuji, že v tomhle se GOHOLOR cítí komfortně a není důvod cokoli měnit, stejně jako huhly z truhly zpěváka Antona, jehož murmur splňuje přísná kritéria dávivého growlu. Jako protipól jeho growlu hřmí jakýsi řev hysterák. Podle personálního obsazení se jedná o vokální výrony z hrdla Dema. Silnou protiváhou střednětempých houpaček s tremolovými nájezdy jsou bezskrupulózní ataky „Black Rising Suffering“ nebo „Ominous Delusion“, ve kterých je magnetický tah na branku mírněn kytarovými bzučivými linkami. Bezvadnou rovnováhou mezi rychlostí, technickou náročností, melodií a brutalitou disponuje „Divine Blood Invocation.“ V komornější „Last Groan Devoured by Death“ si můžete užít, díky přísné, ale libé melodii, která se táhne celou skladbou, kontrast heavymetalových prvků a death metalu. Načerpat elán mohou nejen posluchači, ale také muzikanti.
Co se týká komplexnosti, „Last Groan Devoured by Death“ u mě sklízí plusové body za napojení na odlišnou hudební dimenzi, která sice nemá dlouhého trvání, ale vývoj skladby zaujme „jiným“ postupem, než jsme na albu dosud zvyklí. GOHOLOR se daří udržet album zajímavé tím, že do něj v kytarové stopě hojně začleňují blackmetalová tremola, aby vás neroznemohla palba blastbeatových bicích, která by tak svou silou vyhlodala díru v hlavě. Dobrým příkladem je skladba „Embraced by Demons Spell“. Album je svým způsobem koncentrací silných melodií, jejichž přitažlivost je ukryta v šeru nesvaté temnoty. Což podepisuje i poslední „Nihilistic Torments“, zadupávající bleskurychlými blasty svatý grál do lidskými ostatky kontaminované černozemě.
„Locus Damnatorum“ je imaginární procházkou temnými zákoutími extrémního metalu a končinami, kam se běžný smrtelník neodváží. Album se odvíjí v jednolité atmosféře a náladě. Což je na jednu stranu plus, ale na druhou stranu mu postupně dochází dech, což je dáno limitací žánru. Přiznám se, že při poslechu blížící se číslu 10 mě začínala bolet hlava. Osobní resumé je takové, že pro mnoho fanoušků death metalu bude tahle deska velkým potěšením, pro někoho věčná kletba. Pokud dám dohromady instrumentální zručnost, která převyšuje umělecký dojem, vychází mi solidní sedma.
Seznam skladeb:
- Demonical Redemption
- Black Rising Suffering
- Divine Blood Invocation
- Last Groan Devoured by Death
- Ominous Delusion
- Embraced by Demons Spell
- Nihilistic Torments
Čas: 38:20
Sestava:
- Demo – kytary, řev
- Anton – growl
- Pio – bicí
- Erik – baskytara
