VOLBEAT patří už řadu let k prověřeným jménům světové rockové scény. V jejich začátcích bych se nebál říct, že působili poměrně originálně – a to vlastně ještě docela nedávno, na počátku nového tisíciletí. V době, kdy se už zdálo, že v rocku bylo všechno podstatné dávno řečeno a vyzkoušeno. Kapelu sice znám spíše jen tak „na jeden poslech“, ale vždy jsem uznale pokýval hlavou a bez výčitek ji odložil na pomyslnou hromádku zajímavých kapel s tím, že si ji někdy naposlouchám důkladněji. Bohužel k tomu ne vždy došlo – prostě se to tak někdy stává. Na jejich nahrávkách mi totiž vždy něco málo chybělo, aby mě to přimělo vracet se k nim častěji. Poprvé jsem VOLBEAT viděl naživo v roce 2010 na festivalu Sonisphere Festival na letišti v Milovicích. I tehdy jsem uznale pokýval hlavou – vystoupení mělo drive a kapela působila sebejistě. Jenže na tom festivalu pro mě tehdy byli přece jen jiní „koně“.
Jedním z nich byla bezpochyby METALLICA, jejíž vliv je v hudbě VOLBEAT poměrně výrazně slyšet. A jinak tomu není ani na loňském albu „God of Angels Trust“. Hned úvodní skladbu otevírá riff, který jako by byl vystřižený z desek „72 Seasons“ nebo z „Hardwired…“ „Devils Are Awake“ je silná skladba a není divu, že dostala místo na začátku alba – zní plně a poctivě metalově. V V „By a Monster's Hand“ znovu slyším typické „hetfieldovské“ drhnoucí kytarové postupy a místy mám dokonce pocit, jako by je samotná METALLICA kapele přenechala. Skladba má zároveň i temnější, místy až sabbatovský nádech. Největší sílu jí však dodává sám Michael Poulsen svým vokálním projevem. Jeho baryton zde přechází do rezonujících výšek a následně se vrací k tvrdšímu, lehce chraplavému projevu. Skladba působí velmi svěže. Osobně mám ale pocit, že by lépe fungovala spíše ke konci alba. Celkový dojem z desky je totiž takový, že její poslechová dynamika postupně klesá – a právě tato píseň by závěr dokázala znovu oživit.
Ale jedeme dál. Nechci znovu oživovat jednu legendu, i když ji mám navzdory všem jejím kotrmelcům pořád rád. Ano, řeč je o kapele, kterou jsem tu už dvakrát zmínil – Metallica. Úvod skladby „Acid Rain“ je toho dalším důkazem. V mém uchu se ale tentokrát ozývá i ozvěna AC/DC. Celkově skladba vlastně ani nepůsobí tak „acidově“, jak by název mohl naznačovat – spíš jde o stadionový déšť ve stylu COLDPLAY. Ale proti gustu žádný dišputát. „Demonic Depression“ je opět metalovější záležitost. Stojí na riffovém kolovrátku, ale zároveň působí jako střet dvou či tří hudebních světů. Na jedné straně syrový groove, na druhé uhlazenější rockový tah a do toho místy pronikne i náznak deathmetalové blastbeatové techniky. Skladba s předlouhým názvem „In the Barn of the Goat Giving Birth…“ jako by vypadla z alba „Rock the Rebel / Metal the Devil“ (2007). Působí jako podivuhodný koktejl: countryový výraz ve stylu Johnny Cash, hutná tvář BLACK SABBATH a v úvodu dokonce nádech Elvis Presley. Když k tomu přidám atmosféru připomínající světy H. P. Lovecrafta, vznikne docela bizarní směs – ale kupodivu funguje.
„Time Will Heal“ působí naopak velmi uvolněně, možná až příliš. Michael Poulsen zde zpívá výhradně čistým hlasem a skladba vytváří moment určitého útlumu, jako by se najednou nic zásadního nedělo. A právě tady se vracím k myšlence z úvodu recenze – přesun druhé skladby ke konci alba by mohl druhou polovinu desky výrazně oživit. To platí i přesto, že „Better Be Fueled than Tamed“ je poměrně nadupaná věc. Má rockabillyový, téměř hospodský drive, což mě vede k myšlence, že ten předchozí „kozí“ úlet byl vlastně takové psychobilly. Celé je to docela divoká směs, zvlášť když tě uprostřed skladby překvapí sekané riffy připomínající SLAYER. Možná jsem se v tom všem trochu ztratil… A vlastně ani nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Spíš mi tu stále chybí jasnější smysl celého alba – něco, co by všechny tyhle nápady drželo pevně pohromadě. Ostatně právě o tom jsem se zmiňoval už v úvodu recenze.
„At the End of the Sirens“ je přímočará, tvrděrocková skladba, která svižně uhání kupředu a stojí na jednoduchém, ale hutném metalovém riffu. Tentokrát jsem v ní poprvé nehledal žádné zjevné odkazy ani podobnosti s jinými kapelami. Vlastně jde o jedinou píseň na albu, která nepůsobí jako ozvěna některého z dříve zmiňovaných uskupení. A člověka napadne otázka: proč právě tady to najednou zní jako skutečně vlastní a originální skladba? Anebo je to jen taková směs všeho možného, že už se ji ani nesnažím rozklíčovat? Zato u závěrečné „Lonely Fields“ jsem rozklíčování neunikl. Proč v ní slyším „Far Far Away“ od SLADE? V druhé polovině se skladba s neobvyklým kovovým a dunivým zvukem promění téměř v atmosférický motiv připomínající film The Birds od Alfred Hitchcock. A podle videoklipu by se dalo říct, že se tu mihne i nálada připomínající svět z knih Stephen King. „Enlighten the Disorder“ je opět svižný metalový kvapík se silným punkovým nádechem ve stylu The Misfits. Deska tak vlastně končí podobně, jako začíná – v plné síle a energii. A to rozhodně kvituji.
Závěrečný verdikt? K albu „God of Angels Trust“ jsem přistoupil bez předsudků a na první poslech mě bavilo. Jenže někde kolem osmé či deváté skladby jsem si začal říkat, že by možná stálo za to nechat na desce jen ty opravdu nejsilnější písně. Jenže které to vlastně jsou? A které naopak vynechat? Má to vůbec smysl takhle pitvat? V recenzi album rozhodně nehaním. Skladby mě baví a nejsou špatné. V kontextu celé desky z nich ale nemám úplně jasný dojem. Kdo má rád VOLBEAT, ten si tu své bezpochyby najde – rockovou uhlazenost, metalovou dravost i rock’n’rollovou pohodu s lehkým „elvisovským“ nádechem. Já osobně tu však postrádám něco navíc – moment, který by mě opravdu nadchl. Originalita nemusí být vždy to hlavní, ale tady její absence občas až bije do uší. Takže album nejspíš opět odložím na svou pomyslnou hromadu desek, ke kterým se člověk možná někdy vrátí… ale spíš ne.
Bodové hodnocení jsem zvažoval docela dlouho. Nakonec se přikloním k 6,5/10.
Seznam skladeb:
- Devils Are Awake
- By a Monster's Hand
- Acid Rain
- Demonic Depression
- In the Barn of the Goat Giving Birth to Satan's Spawn in a Dying World of Doom
- Time Will Heal
- Better Be Fueled than Tamed
- At the End of the Sirens
- Lonely Fields
- Enlighten the Disorder (By a Monster's Hand Part 2)
Čas: 44:10
Sestava:
- Michael Poulsen - kytara, zpěv
- Kaspar Boye Larsen - basa
- Jon Larsen- bicí
