Ahoj Mirku! Zanedlouho to budou tři roky, co jsme si zde v souvislosti s vycházejícím debutem „Bezčasí“ povídali. Jak se v mezičase GRAABNER dařilo?
Ahoj Tobě i všem čtenářům Fobia zine. Bylo to náročné období plné intenzivní práce. Připravoval jsem nové skladby, které jsem piloval po textové i hudební stránce. Následovalo jejich nahrávání, které vyústilo ve vydání nového alba „Kdesi“. To jsme vypustili do světa letos v únoru. Také se mi podařilo sehnat klávesáka, který mi chyběl pro koncertní sestavu. Takže jsme konečně začali skladby z obou alb zkoušet naživo. Aktuálně probíhají zkoušky a chystáme se na premiérový koncert (13. 4. 2026 v Rock Café Praha), jehož součástí bude křest obou alb. Přípravy jedou na plné obrátky.
Nejvýraznější změnou, která mne prakticky ihned praštila do očí a uší, je výměna zpěváka. Proč už ne Honza Holeček a kdo je to vlastně Alex McBeat?
Výměna byla nutná kvůli časovým možnostem Honzy Holečka. Ten byl v době příprav druhého alba zapřažený v mnoha projektech a natáčeních, takže jsem ho musel „oplakat“. Ale zato měl geniální nápad a dal mi kontakt na Alexe McBeata. Alex je zkušený zpěvák s mnohaletou hudební praxí, multiinstrumentalista, skladatel a hlavně pohodový člověk. Při nahrávání zpěvu byl nesmírně iniciativní a kreativní. Prostě radost s ním spolupracovat.
Jak dlouho jsi materiál pro „Kdesi“ dával dohromady a kolik času pak zabralo samotné nahrávání?
Celý proces trval asi tři roky. Materiál jsem měl hotový zhruba za rok a půl. Samotné nahrávání, mix a mastering zabral další rok a půl. Pracuji způsobem „korespondenčního nahrávání“, které samo o sobě vyžaduje hodně času a trpělivosti. Kluci jsou navíc vytížení ve svých domovských kapelách, které je živí. Musel jsem počkat, až se jim naskytne čas a ten okamžitě využít pro vlastní nahrávání.
O texty jste se znovu podělili s Vladimírem Čechem. Vznikají tyto už na hotovou muziku, nebo posléze probíráte své sbírky a dumáte, která slova by té které písni nejvíc slušela? Či je všechno docela jinak a melodie se rodí na již hotovou báseň?
Text vytváříme vždy na míru konkrétní hudbě. Nikdy ne naopak. Vznikajícím textům věnujeme bedlivou pozornost; vše pečlivě obrušujeme a vylepšujeme, než si schválíme závěrečnou verzi. Té předcházejí společné diskuze s Vladimírem, které bývají klidné i bouřlivé. Ale nesmírně nás baví a v tvorbě posilují. Naštěstí je Vladimír tolerantní člověk, takže moje občasná vzplanutí při diskuzích o textu dokáže ustát.
Potřebuješ při psaní textu znát dopředu osobu, která jej bude na albu přednášet?
Nepotřebuji. A ani o tom nepřemýšlím. Každý zpěvák přistupuje k interpretaci textu po svém. Rád jim dopřávám prostor, aby s textem mohli pracovat a otisknout do něj vždy kousek sebe. Tato tvůrčí rozmanitost je krásně patrná v obou albech; Honza Holeček přináší do „Bezčasí“ svůj jedinečný projev stejně jako Alex McBeat přináší svůj originální přednes do alba „Kdesi“. Obě desky jsou díky jejich charakterům jiné, obě úžasně svébytné a neopakovatelné.
Ať už mluvíme o písních, které jsi otextoval ty, nebo Vladimír Čech, jedná se povětšinou o poetická díla, kde posluchačova mysl dostává nemálo prostoru pro vlastní představivost. Ve skladbě „Anděli“ je to trochu jinak, nebojíš se být hodně osobní a otevřený. Nebo se pletu a jde o příběh z říše fantazie?
Máš pravdu, text „Anděl“ se od ostatních odlišuje. S jeho použitím jsem zprvu váhal, protože o mystických zážitcích se nemá vykládat na veřejnosti. Ale ten příběh se mi skutečně stal. Zhruba před patnácti lety jsem skončil na příjmu ve Vinohradské nemocnici. A ten Anděl tam byl. Přišel ke mně a opravdu mi řekl „sokolíku vstávej“ atd. Nakonec ve mně zvítězila vděčnost a touha se o to v textu podělit. Zároveň jsem tím chtěl za tento vzácný okamžik a uzdravení poděkovat. Věř, nevěř, záleží na každém. Já vím svoje…
Na třináctého dubna je naplánovaný křest hnedle obou prozatím vydaných alb. Proč dochází k pokřtění debutu až nyní a na co se fanoušci mohou těšit?
Vše dobré zraje dlouho. (úsměv) A tak i náš hudební projekt GRAABNER se po letech dočkal svých příznivých okolností. Podařilo se mi sehnat klávesáka Zdeňka Kauckého, který měl chuť a srdce se k nám připojit a do koncertu jít. Překonali jsme i počáteční úskalí s časovými možnostmi všech muzikantů a začali jsme naplno zkoušet. Přes jejich značnou časovou vytíženost se věnují projektu GRAABNER s neskutečným nasazením. Dobrá atmosféra na zkouškách a radost z hudby je pro mě velkou a zřejmě jedinou odměnou. Práce je kolem toho všeho ale stále hodně. Naštěstí mě s tím jako manažerka organizačně pomáhá moje dcera Magda, která si také na novém albu střihla jednu písničku v duetu s Alexem. A druhá dcera Emilka nám mocně pomáhá s propagací na sítích a s reklamou. A zeťák Dan se nám stará o vizuál, web a IT podporu. Bez nich tří bych byl ztracený. Koncert zahájí Honza Holeček s akustickým setem svých písniček. Pak naváže GRAABNER live – historicky poprvé společně na pódiu. Program bude rozdělený do dvou částí: v první půlce zazpívá s kapelou to nejlepší Honza Holeček z prvního alba „Bezčasí“ a v druhé půlce zazpívá Alex McBeat to nejlepší z nového alba „Kdesi“. Zmíněné zpěváky doplní se zpěvem ještě Magda Tučková a doprovodí kapela v tomto složení: Štěpán Smetáček – bicí, Tom Fuchs – kytara, Zdeněk Kaucký – klávesy a mě uvidíte za basou. Je rozhodně na co se těšit!
To zní velice slibně a lákavě. Jde o start turné, kdy se rozjedete po republice, nebo díky vytíženosti ostatních muzikantů spíš o ojedinělou událost?
Ostatní muzikanti jsou fakt hodně vytížení, takže turné se bohužel konat nebude. Ale budoucnost našeho projektu bych viděl v ojedinělých, dobře připravených koncertech, na kterých si dáme záležet.
Chystáte pro nějakou z písní vizuální zpracování, tedy videoklip?
Na zmiňovaném koncertě 13. 4. 2026 v Rock Café chystáme videozáznam celého večera. Pokud v natočeném snímku najdeme dostatek vhodného materiálu, využijeme jej jako podklad pro videoklip. Líbí se mi představa nějakého „snového až andělského“ vizuálního pojetí, ale zatím toto téma není prioritou a nechávám ho otevřené.
Můžeš o sobě říct, že jsi stoprocentním týmovým hráčem, který se dobrým nápadem spoluhráče nechá snadno zlomit ke kompromisu, nebo jako principál trváš na bezpodmínečném plnění tvých vizí?
Odpověď vychází ze způsobu nahrávání. Já musím nejdříve nahrát celou písničku, tedy všechny nástroje a taky ji nazpívat. Z toho vzniknou základní tracky, které následně posílám muzikantům. Ty jim poskytnou představu o celku, tektonice, harmonii, tempu, melodii a textu. V tomto rámci jim pak nechávám prostor k vlastní tvorbě. Vždycky jsem natěšený na jejich vlastní, osobité pojetí. Baví mě sledovat, jakým způsobem k písním přistupují. Jak je mění, dotvářejí a vkládají do nich i kus své vlastní muzikantské duše. Ačkoliv mám o svých písních celkem jasnou představu, na zkouškách jsem otevřený všem nápadům a vítám jakékoliv připomínky k jejich vylepšení.
Hudba a poetika textů GRAABNER má zvláštní moc vytrhnout posluchače z nijak zářivé reality a odnést do svého vlastního světa. V jakém prostředí nebo fázi dne či noci se ti nejlépe tvoří?
Pro svou tvorbu nepotřebuji žádnou specifickou denní či noční dobu. Nejzásadnější je pro mě moment, kdy se mi v hlavě objeví hudební nápad. Ten pak musím okamžitě zaznamenat ve svém domácím studiu. S hudebním nápadem si pak hraju a rozvíjím ho. Snažím se mu dát tvar a pak s ním všelijak improvizuji a dotvářím ho do takové podoby, se kterou jsem konečně spokojený. Ale přesně popsat vznik písničky nedovedu. Člověk při skládání musí „kdesi“ hledat, šmátrat, hmatat, až „něco vytáhne“. V žádném případě nejsem jako Mozart, který prý kdysi řekl, že slyšel v jedné vteřině celou symfonii. To by se mi hodně líbilo. (úsměv)
Co ty sám posloucháš za hudbu? Sleduješ současnou rockovou scénu, nebo spíše oprašuješ léty prověřené klasiky?
Rockovou hudbu stále poslouchám, i když výrazně méně než dřív. Z rockových kapel si rád poslechnu třeba TRANSATLANTIC, PORCUPINE TREE, TOOL, FLOWER KINGS, SONS OF APOLLO a podobný party. Pak mám své oblíbené muzikanty, které sleduji napříč jejich projekty; například bubeníka Mika Portnoye nebo kytaristu Adriana Belewa. Ti jsou pro mě vždy zárukou inspirativní a kvalitní muziky. Od rocku mě to ale stále více táhne ke klasické hudbě. Aktuálně mě hodně oslovuje pozdní Richard Strauss a spirituální minimalismus Henryka Goreckého a Arvo Pärta. Baví mě jejich hudební myšlení a způsob práce s melodií a harmonií.
Otázka poslední, tradičně zaměřená na časy budoucí, takže vidíme na dvojkřest třináctého dubna a co bude dál? Už se hlavou honí myšlenky na třetí album?
Samozřejmě že už se mi do hlavy vkrádají myšlenky na další album. Ale teď mám svoji pozornost maximálně upnutou k blížícímu se koncertu. Tam všichni vkládáme veškerou svojí sílu a energii. A já jen pokorně doufám, že to naši fanoušci ocení. Těšíme se na viděnou v Rokáči!
Foto kapely: Jan Tichý
