Ahoj. PHIL MAY GREY, původně tvůj projekt, následně plnohodnotná kapela, funguje deset let. Zatím se o vás asi moc neví, ani o tobě, ani o tvých spoluhráčích. Takže – kdo je Phil, proč založil PHIL MAY GREY, kdo jsou jeho spoluhráči? A kdy a proč jsi zatoužil vyměnit samotu za kapelu?
Ahoj, v první řadě děkuju za možnost, kterou jsi nám dal v podobě recenze na naši novou desku a tohohle rozhovoru.
Kdo je Phil? Obrovskej fanoušek muziky a starejch hororů a mimo to taky rekreační návštěvník hřbitovů. (smích) Vždy jsem chtěl svoji vlastní kapelu, kde budou kluci s podobnými zájmy, stejným nebo podobným hudebním vkusem a budou mít chuť dělat muziku, co není úplně obvyklá. A s klukama pak hledat cesty, jak tu hudbu dostat k lidem. Spoluhráči jsou dlouholetí kamarádi a blízcí lidi v mým životě, bubeník je dokonce můj bratranec.
David Janík – zpěvy a texty
Adam Kment – bicí
Daniel Janoštík – basa
Samota je super věc, ale ne v muzice. Čím víc jsem se potkával s různejma muzikantama ve studiích a točili jsme hudbu, tím víc mi docházelo, že zůstat sám bez kapely je docela slepá cesta.
Jak se pak změnil způsob práce? Sám jsi myslím tvořil jen nějaké singly, s kapelou jste stihli co dva roky EP. Můžeš krátce dvě starší nahrávky uvést? Jaký vliv na ně měli spoluhráči?
Práce zůstala vlastně stejná a nic se nezměnilo. Vymyslím track a pošlu ho bubeníkovi, ať si sám vymyslí bubny. Až je má, tak jdeme k nám do studia, kde si je nahrajeme. Pak nahrávku s kytarama a bubnama pošlu basákovi, ten vymyslí basovou linku a tu si taky nahrajeme. Následně to celý posíláme zpěvákovi. Když si doma natočí zpěvy, tak to pak na zkoušce společně doladíme.
Necháme to uležet a až přijde čas, všechno natočíme znovu. Tentokrát už pořádně a rovnou tak, jak chceme, aby to bylo na desce. Nechávám ve velký míře kluky, ať jsou kreativní a snažím se jim do toho skoro vůbec nekecat. Nemám rád takový ty pomatence, co to celý poskládají komplet sami a pak šedivěj, když bubeník zahraje jinej přechod.
Starší nahrávky ti nedokážu moc popsat… Já je moc rád nemám, ale třeba deska „Mind“ je natočená úplně postaru a je celá nahraná na pásovej Studer A800.
Starší alba beru spíš jako takovej „materiál“, na kterým jsem si s klukama vyzkoušel, jak chceme, aby věci zněly a jak toho docílit. Taky jakým způsobem budeme spolupracovat a co vlastně chceme do budoucna tvořit, popřípadě jak.
Vliv ostatních je obrovskej – bez nich by ta hudba nebyla taková, jaká je. Hlavně nejde jen o muziku, ale ty osobnosti jsou taky důležitý. Občas máš chuť prostě některý jedince umlátit, jindy oni tebe a o tom to je…Ty emoce mnohdy utváří muziku.
Novinka „Whispers“ mi oproti předchozím nahrávkám přijde vyspělejší a promyšlenější. V čem sami vnímáte největší posun, odmyslíš-li si zpěv?
Podle mě je to tím, že jde o čistý album v tom slova smyslu, že nevznikalo na žádnejch konopnejch obláčcích nebo jiných urychlovačích srdečního tepu. Předešlý zkušenosti ve studiích tomu daly taky trochu jinou chuť. Největší posun ale vidím v inspiraci. Už jsme starší, už ten svět vidíme jinak. Nemáš potřebu se vypisovat například, že tě nechala holka, jako to bylo třeba v některých případech na desce „Mind“. U desky „Whispers“ jsem už seděl uprostřed studia plnýho svíček, múza si za mnou přisedla sama a začala opravdu o dost hlubší konverzace než na předchozích albech.
Zpěv je u stoner/doomu, když se opravdu zpívá a neřve, velmi důležitý. Váš zpěvák David má velmi pěkný a myslím, že i originální hlas, který se do hudby hodí. Ale v kapele byl, nebyl, nyní opět je – jak jeho návrat ovlivnil dění v kapele a atmosféru alba?
S Davidem jsme se potkali velmi dávno a oba jsme ucítili, že dělat spolu muziku bude zajímavý spojení. Naše první spolupráce byl „Green Poison“, to je i první moje muzika, co dostala slova a zpěv. Jenže postupem času, a to budu mluvit za sebe, jsme se trochu odcizili. David je uvnitř křehkej tvor a já sem opak. Jsem typickej zástupce znamení kozoroha, takže tam, kde ode mě lidi čekají obejmutí a vlídný slovo, přichází chlad a ostrá čepel. Což Davidovi v té době vůbec nevyhovovalo (a komu by taky vyhovovalo, že?). (bez smíchu) Měl i dost svých starostí a já ho tlačil do různých výkonů a zlehčoval jsem i některý jeho rozhodnutí. Proto jsme se rozloučili.
Od té doby uteklo dost času a já mohl přemýšlet nad tím, že takový chování k lidem úplně fungovat nebude. Pak jsme se náhodně potkali v jedné hospodě a celkem rychle jsme k sobě našli cestu zpět. Pár měsíců nato už jsme spolu byli ve studiu a natočili singl „Stray“, co byl vydanej jako taková předzvěst společnýho alba. Takže ten návrat byl velmi vítanej a kapelu to zas dobře stmelilo, muziku ucelilo a díky tomu byla práce na albu víc o kamarádství a dobře stráveným čase než o výkonu a honu za bílou velrybou.
Zakládáte si na zvuku nahrávek, nebo minimálně té poslední. Nahrávali jste částečně doma a částečně ve studiu – proč tenhle postup? Je domácí studio výhodnější v tom, že si můžete se vším více pohrát, předělávat, ladit? Není pak na druhou stranu kontraproduktivní, že to nemá a nemá konce? Máš problém říci „a teď končíme, už je to OK“?
Zkusím ti to vysvětlit ve zkratce. Už jsme byli v hodně studiích, i v jednom se světovým vybavením, kde točej přední čeští interpreti a ten zvuk prostě není ono. Furt se tě někdo snaží někam nacpat, do takových zvukových škatulek a použít na tebe mikrofon, kterej zafungoval v „rádiovým hitu“… ale na nás tenhle přístup moc není. Proto jsem naše domácí studio vybavil tak, aby bylo možný si analogově nabrat kytary a zpěvy podle našich představ. Můžem u toho fakt sedět a vytvořit si vlastní zvuk.
Nejsme moc velcí filozofové – buď jsi to natočil dobře, s dobrým zvukem, a nebo ne. Což znamená „dej to znovu“. V moment, kdy to je ono, tak už nad tím nelaborujeme a pokračujeme v práci dál.
Mix a mastering jste svěřili Martinu Urbaňákovi, člověku mimo kapelu. Je to kvůli tomu, aby se na to někdo podíval „jinýma ušima“? Řešíte s ním detaily, jak má nahrávka znít? A Dolby Atmos – proč? Kolik posluchačů to myslíš ocení?
S Martinem se známe už delší dobu a když spolu řešíme hudbu, tak si myslím, že jsem s ním provolal víc hodin než se svou přítelkyní. Řešíme každej detail, každej kousek nahrávky máme zanalyzovanej. Je to šílenství s ním pracovat, ale tenhle přístup je to, co jsem vždycky hledal. A přesně jak píšeš – je to člověk i mimo žánr, takže slyší věci jinak a nebojí se radikálně zasáhnout do nahrávky i na místech, kde by druzí jančili že „to tak musí bejt protože…“.
Dolby Atmos byl hroznej Martinuv úlet. (smích) On má certifikaci od Applu, tak nám to prostě udělal s tím, že moc neviděl u české rockové nebo metalové muziky Dolby Atmos a že my ho prostě mít budeme. Už jsme dostali pár zpráv, že poslech na Apple music, kterej tohle podporuje, je skvělej a super zvuk. Ale nemyslím si, že fanoušci téhle muziky vyhledávaj zrovna Atmos a nějak víc to oceněj.
Pojďme k muzice. Stoner/doom rock/metal. Ale takový pohodový, řekl bych. Psychedelie minimum, doomových zel taky minimum, melodie, atmosféra. Asi se dá mluvit o inspiraci u BLACK SABBATH (tam se inspirovaly všechny stoner/doom… spolky), z novějších WINDHAND, ELECTRIC WIZARD, CONAN, ale stejně to pořád není ono. Nakolik vás uvedené kapely ovlivňují, nakolik jiné a nakolik se snažíte o osobitost?
BLACK SABBATH navždy!!!
Ne vždycky je inspirace od jiných kapel pouze hudební. Zrovna ELECTRIC WIZARD jsou krásnou ukázkou týhle myšlenky. Jsme ovlivnění tím, jak nakládají s informacema o kapele nebo s koncertama. Od nich je všeho málo a nic není naservírovaný fanouškům pod nos. Žádný tik toky, žádný škemrání o pozornost. To je mi u nich strašně sympatický. Nevíš, co přijde, a to je ono.
Na zahraniční scéně je plno inspirativních kapel, například YOB, MONOLORD, OM… Od každý kapely jsme si něco vzali a snažíme se to skloubit s naší vizí. Osobitosti v naší muzice je asi dost. Nemůžeš u naší hudby říct „a to zní celý jako…“ Nechceme znít jako nikdo jinej, ale inspiraci od BLACK SABBATH z toho neodpářeš (smích).
Nahráli jste čtyři skladby a intro, celkem cca dvacet minut. Raději vydáte koncentrovanější a cizelovaný počin každé dva roky, než abyste to protahovali a nedej čert se zasekli a z velkého alba by nebylo nic?
Za nás určitě krátká stopáž, ve které je vše, co jsme chtěli za ty dva roky říct. Je to lepší než padesát minut vaty jen „aby něco bylo“. Rád se zaseknu u skládání hodinovýho alba, ale nemyslím si, že jsme s kapelou v takové pozici, aby to bylo nějak víc oceněný fanouškama.
O čem jsou vaše texty? V recenzi jsem jejich dešifrování vzdal, angličtina není můj obor a překladač mi moc nepomohl. (úsměv)
Reakce na společnost a začlenění v ní. Aktuální dění mocnejch, osobní katakomby Davida. Rád bych nechal lidi, ať si v nich najdou, co chtějí a jak chtějí. Popisovat texty nějak detailně podle mě sváže lidem poslech. Nechme to na nich.
Na rozdíl od předchozích alb jste tentokrát vydali fyzický nosič, CD. Autorkou stylového obalu je Divá Bára, proč právě ona? Jak probíhala spolupráce – nechali jste všechno na ní, nebo pracovala podle zadání?
Bára je výtvarný zlato na naší scéně. Už jsme s ní spolupracovali dřív, když nám dělala cover na singl „Stray“. Bylo od té doby jasný, že nikdo jinej nepřipadá v úvahu při tvoření coveru a grafiky na CD novýho alba. Spolupráce byla zajímavá v tom, že jsem nepřišel s tím, že chci „tohle a támhle to“… My jsme si prostě večer zavolali a třeba dvě hodiny mluvili, z toho pak pomalu vznikaly nápady. Ne se vším souhlasila. Třeba logo s názvem desky uprostřed dole pro ni byl nesnesitelnej úkon. (smích) Jak postupovala a dodělávala věci, tak mi je průběžně posílala. Až byla v úplným finále, tak jsem za ní vyrazil do Plzně, abychom viděli, jak to bude vypadat v reálu. Skvělá spolupráce a super duše ta holka.
CD jste si vydali sami, dnes docela běžné řešení, protože vydavatelů, kteří by podobnou hudbu vydávali, moc není. U nás asi nikdo a uspět v zahraničí není pro méně známé kapely snadné. Zkoušeli jste oslovit nějaké firmy, nebo jste šli do vlastní edice rovnou?
Oslovili jsme všechny firmy, co jsou u nás a od dvou z nich jsme dostali dost hezký, a řekl bych i hodnotný odpovědi, hlavně do budoucna. Zbytek bez reakce. Zahraniční firmu jsme zkusili jednu, se kterou už probíhala konverzace dřív a tam se najednou objevilo zvláštní ticho…
Kdo je autorem loga a proč ho měníte? Na každém obalu máte jiné…
Autorem loga na desce „Whispers“ je Divá Bára. Nová deska znamená novej přístup, novou energii. Necháváme vždy toho, kdo dělá cover, ať udělá i nový logo. Podle mě je pro ty výtvarníky svazující napasovat jedno logo do všeho. Držet se jednoho výtvarnýho stylu je taky trochu škoda.
Jak nahlížíš na koncertování? Nevím, jestli jste vůbec nějaký koncert odehráli, nebo je plánujete, nebo berete kapelu jako studiovou?
Já nechci, aby to znělo jakkoliv namyšleně nebo arogantně, ale hrál jsem koncerty od svých třinácti let do svých dvaceti sedmi. Spousta z nich byly opravdu skvělý a hrálo se i na velkejch festivalech. Ale taky spousta z nich byl strašnej nesmysl za párek a pivo, nepříjemný hádky o peníze a různý další komplikace. Přestalo mě to bavit. Chtěl jsem vytvořit kapelu, která bude na začátku jen točit a zkusí se díky těm nahrávkám prokousat k lepším koncertním podmínkám.
V létě bude velkej koncert v Olomouci, kterej zastřešuje větší pořadatel s dalšíma spřátelenýma kapelama. Teď, když to po sobě čtu, tak vlastně ta taktika vyšla – nehrát a počkat si. (smích)
Co vaše postavení na tuzemské stoner/doom scéně, pokud se o něčem jako scéně v tomto stylu dá mluvit… Kapel, které hrají podobnou muziku, je minimum, napadají mě TRAHIR, kteří jsou více nakloněni k heavy metalu.
To je těžká otázka. Scéna tu je a pár kapel tady moc hezky prošlapává cestu tomuhle stylu. Máme radost, protože za poslední dobu si nás všimlo dost českých kapel z tohoto hudebního rybníčku. Řekl bych, že i dost lidí, co jsou pro muziku v česku celkově významní. Ale nerad bych se bavil o nějakým umisťování se na pozicích. Nechal bych na fanoušcích a na kapelách, kam nás řadí, nebo do budoucna zařadí. My chceme tvořit hudbu, pracovat na zvuku a snažit se dělat dobrý alba.
Co bude s PHIL MAY GREY dál? Máte plány, kam byste se rádi posunuli a co byste chtěli stihnout do roku dejme tomu 2030? (úsměv)
Už máme jednu čtvrtinu dalšího alba hotovou. Chystáme videoklip, koncert a novej singl.
Taky bych chtěl s klukama objevit lék na rakovinu, protože se za poslední dobu naši blízcí i členové kapely s touhle debilitou potýkají a strašně mě mrzí koukat těmhle lidem do očí a nedokázat nikterak zásadně pomoct.
Děkuju za skvělý otázky!
Díky za tenhle rozhovor Johane a přejem s kapelou Fobia zine dlouhý a aktivní léta na scéně.
