Po více než dvaceti letech spánku se k životu probudila MYTHOPOEIA. Její historie je zamotaná, sestavou prošla řada v devadesátých a raných nultých letech aktivních muzikantů, kteří zároveň působili a působí v dalších kapelách (SORATH, TROLLECH, GOLD OF ATHANOR aj.). První sestava se po odchodu klávesisty Heona na vojnu stala odrazovým můstkem pro založení SORATH, nějaký čas pak existovaly dvě kapely s takřka shodným personálním obsazením, pak se členové SORATH trhli a dohromady se dala nová sestava.
V první fázi existence vznikly dvě nahrávky, „Haaramonia in Microcosmos“ (1996), „Scheps Ankh, Æsch Mezareph, Atropopaia, Míchání“ (1999), v druhé jedna, „The Golden Leaf of Oak“ (2001). Na první se hrál doom metal tradičního ražení (jeden song se vešel na slavnou kompilaci „Breath of Doom“), na druhé pestřejší muzika s doomovým základem a různými odbočkami a na třetím už šlo o směs doom, death, thrash i heavy metalu. I obsah textů se vyvíjel, začalo se alchymií, pokračovalo starým Egyptem a končilo přírodou. V roce 2002 se MYTHOPOEIA rozpadla a dlouhé roky to vypadalo, že v té přírodě dva hlavní členové – Asura a Heon – MYTHOPOEIU navždy pohřbili. Leč šlo jen o hibernaci, MYTHOPOEIA se po dvaceti letech spánku probudila a začala znovu v tyglíku tavit kov.
Výsledkem první ze tří plánovaných taveb („Magie“, „Alchymie“, „Geometrie“) je sedmero skladeb. Ale… jedna z nich je podle mě „neskladba“, další znovu přehraná starší věc, poslední spíše dojezd, outro. „Neskladba“ trvá osm a půl minuty, „Magické zrcadlo“, remake prastarého hitu „Elektro Magicum“ přes tři minuty, takže ze stopáže 32 minut je nového poslechu hodného materiálu zhruba dvacet minut. Slova „poslechu hodného“ zní možná příkře, ale „Magický lektvar“, ona 8:29 dlouhá položka, se poslouchat nedá. Jde o různé zvuky, ruchy, šumy – zvoní zvony, něco syčí, někdo šeptá text o přípravě magického lektvaru, zní různé tóny, většinou syntetické. Jako s mezihrou, zpestřením by se s tím dalo smířit, ale tak dlouho… ne.
Nálada alba je… ponurá. Začíná to u zvuku a končí u tempa všech položek, mezi tím jsou zachmuřené vokály, strohá rytmika a všeobjímající chlad. Úvodní „Magický práh“ patří mezi světlejší a svižnější kousky, myšleno v rámci kompletu. Střídají se hlasové polohy, hrubá s civilní a šepotem, nechybí čistější tóny, které se prolínají s typickými zemitými doom riffy devadesátých let, nechybí ani trocha tajemna/podivna, zde ještě v únosné míře, vrchol pak nastává se samotným vygradovaným závěrem. Napadá mě, kolik posluchačů se dokáže na tuhle notu naladit, jestli to budou primárně pamětníci, kteří doma schraňují kazety a cédéčka se starými kapelními nahrávkami jako já, nebo jestli tahle svým způsobem obstarožní muzika i produkce osloví i mladší ročníky. Pokud ano, tak fajn, ale moc tomu nevěřím… K té produkci – zvuk je zahalený v mlžném oparu, nahrávalo se „v lesích Plzeňské pahorkatiny a Jižní Bohemie v průběhu let 2022 až 2025“, přesné lokace uvedeny nejsou. Určitě je to záměr, znít pochmurně, muzika se vesměs plíží jako smrad a spíše než dřívější doom/death je to funeral doom plus několik málo o folk se otřených partů plus ambient/noise. Docela mě překvapuje, že na nahrávce není tolik kláves (varhan), kolik jsem čekal; v minulosti měla kapela dokonce dva hráče na klávesy, teď v jejich útrobách nejspíš vznikly ony doplňkové zvuky.
„Magické zrcadlo“ je o poznání temnější než předobraz z roku 1996. V původní verzi byl zpěv civilnější, muzika vzdušnější, ale nová verze má taky své kouzlo a náladou zapadá mezi ostatní nové skladby. „Magické zrcadlo“ je důkazem, že když je nosné téma skladby dostatečně silné, přežije zkoušku časem. Monotónní doomová tryzna má pořád uhrančivou sílu a přitom je to hodně jednoduchá kompozice – v jednoduchosti je krása. V podobném duchu začíná i „Magická hůlka“, respektive se tak rozjede po úvodní pasáži, aby žel podobně jako v „Magickém lektvaru“ došlo i v této písni na podivno, možná ambientno, možná přírodní mystično, leč já mám raději, když se rozezvučí struny, přidají se zlověstné bicí a tajemný hlas. To se děje v „Magickém kruhu“, podle mě nejlepší písničce z celého alba. Hymnické pasáže, zdrsnění, zvolnění, více kláves, náznaky práchnivějícího death metalu, dobrá práce. To je i „Magické splynutí“, které je chvílemi z jiného ranku; folkové motivy i nástroje (nějaký strunný, možná brumle) a veselejší rytmy na začátku; mohutný nájezd a pochmurný part; recitace střídaná hromovým „to je magie“; střídmá pasáž s výraznými melodiemi; opakování ústředního modelu; minimalistický dojezd; má to atmosféru, nápady, tohle se povedlo. Závěrečné „Pohlcení mága lesem“ je krátké zakončení, šumění, recitace, hluboké tóny, možná noční les, asi i mágův skon, soudě podle názvu skladby.
CD vyšlo v klasické plastové krabičce, s dvanáctistránkovým bookletem. Ten se povedl, obsahuje texty ke všem skladbám, fotky stromů nebo přírodních scenérií, přičemž na některých jsou vidět siluety dua Heon & Asura.
Návrat MYTHOPOEII je na jednu stranu fajn, kapela patřila v minulosti mezi výrazné zástupce doomového vzepětí, ale na druhou stranu jsem čekal víc a méně. Méně experimentování se zvuky, méně asi přírodní magie, respektive více magie takové, jak ji chápu, prezentované prostřednictvím silných tajuplných melodií. Třeba se dočkám na dalším plánovaném albu.
Seznam skladeb:
- Magický práh
- Magický lektvar
- Magické zrcadlo
- Magická hůlka
- Magický kruh
- Magické splynutí
- Pohlcení mága lesem
Čas: 32:05
Sestava:
- Heon Ostamon
- Asura G. G. Ray
- Anon (entita z kosmických sfér)
