Třinečtí R.E.T. patřili roky mezi stálice tuzemského doom metalu. Vznikli na konci osmdesátých let, po roce 1990 se zapojili do doommetalové severomoravské scény a hlavně albem „In Memories“ (1996) se výrazně zapsali do tuzemské metalové historie.
Ještě před „In Memories“ vyšel debut „Depression“. Ten byl nahraný v roce 1993, kapela si nejprve vydala kazety sama a následně, po dohodě s Taga Records ohledně vydání „In Memories“, se upeklo i CD s debutem. To vyšlo v roce 1995 a obsahovalo nejen ono demo, ale i jeden bonus, znovu nahranou skladbu „Confession“, kterou R.E.T. v roce 1994 natočili na kompilaci „Masters of Czech Metal 2“. Po třiceti letech od prvního oficiálního vydání nyní vyšla reedice obohacená o další dva bonusy, nové skladby nahrané v roce 2024 jako rozlučka kapely, která to oficiálně zabalila už v roce 2019, po třiceti letech fungování, definitivně po dalších pěti letech.
Dvakrát třicet let není šedesát, přesto jsou tato výročí dobrým důvodem pro ohlédnutí se za celou existencí R.E.T., jejichž kompletní diskografii (s jedním vypáleným hříchem) mám srovnanou v polici. Možná pro někoho paradox, ale já mám v největší oblibě album „The Dark at the End of the Tunnel“, až pak bych sáhl po „In Memories“ a dalších počinech.
„Depression“ je sice debut, ale nahraný po čtyřech letech existence kapely, která zpočátku hrála heavy metal. Ten ale na albu prakticky není, muzika se drží v pomalých tempech a ctí zákony doommetalového žánru, z kterého prakticky nevybočuje. Jsou sice použity housle a ženský zpěv, ale tyto atributy se tehdy používaly běžně, pracovala s nimi řada podobně zaměřených kapel. Originální je spíš hlavní mužský zpěv, Jarrin Sliž disponoval zvláštním ochraptělým hlasem, který se pro kapelu stal signifikantním, tedy na albech, jež nazpíval.
„Depression“ začíná pozvolna, úvod „Honour To Hippies“ je takové polointro, po kterém se hraje lehce kostrbatá muzika poplatná době vzniku. Dnes už je to dávno za zenitem, ale jde o svědectví zašlých časů a připomínka toho, jak to tenkrát kapely dělaly. Přepálily stopáž (tady skoro deset minut), stavěly to na jednoduchých riffech a stejně jednoduchých klávesových melodiích, do kterých sem tam vložili nějaké zpestření (tady ženský zpěv a housle). Právě party se strunami a zpěvem Tanii jsou ty, které skladbu nejen prosvětlují, ale také činní zajímavější. Povedly se i některé melodie, hlavně kytarové sólo zhruba uprostřed, nepovedly některé překotné změny tempa/nálady. Že se na sampleru vydaném u Monitoru objevila „Confession“, byla logická volba, jde o nejlepší skladbu alba. Už první verze zněla slušně, druhá ještě lépe. Povedl se ústřední motiv, který se vrací, povedla se kombinace zpěvů a nepřekáží ani ty jednodušší postupy. V novější verzi jsou lépe udělané aranže, přibyly housle, zvuk je taky lepší, ale základ zůstal stejný. „Devastation“ má blíž k „Poctě hippies“, je zase lehce nesourodá, hlavně začátek je zvláštně rozsekaný, jedna pasáž zní spíš jako zakončení písně, jakoby song začínal třikrát a až třetí pokus se povedl. Lehká nadsázka, ale není daleko od skutečnosti. Různé zvraty „uvnitř“ taky nepůsobí dotaženě, i když jednotlivosti nejsou špatné – asi by to bývalo chtělo producenta, který by kapelu trochu usměrnil. Tím nechci tvrdit, že je to mizérie, prostě to tak tenkrát muzikanti cítili, nechtěli být úplně svázáni a snažili se muziku různě zpestřit. I akustickou instrumentálkou, která zakončovala kazetové vydání.
Nové skladby zní z logiky věci jinak. Zvuk je o poznání kvalitnější, v listopadu 2024 to v Southock studiu v Jablunkově zaznamenali fajnově, produkce je podobná té, jakou se prezentují soudobé gothicdoomové kapely, s důrazem na čitelnost všech nástrojů a zvýraznění zpěvů. Zpěvy jsou tím prvním, co zaujme – plačtivý mužský hlas není zrovna obvyklý, působí originálně, ač si dovedu představit, že někomu po chuti nebude. Mně nevadí, zprvu mě překvapil, ale ve finále beru, že do muziky zapadá, stejně jako další polohy – čistý ženský a mužský hrubý. Skladbě ale i tak chybí nějaký zapamatovatelný motiv, něco, čím by uvázla, je to slušně odvedená práce, místy lehce nervní (když se ozývají „hlasy z hrobu“), ale výjimečná ne. „Immaterial Heritage“ mi přijde výrazně lepší, má přehlednou stavbu a velmi jí prospívá zařazení čistého klenutého mužského zpěvu, který se střídá s ženským vysokým hlasem, nechybí ani zpěv hrubší a právě vokály zaujmou nejvíce. Ale i hezky srovnaná muzika potěší uši staromilců, možná spíše těch, kteří dávají přednost zmíněnému gothic doomu z nultých let. Jako rozloučení dobrá práce, skladby jsou živé, mění se v nich nálady a když bych je měl někam v rámci kapelní diskografie zařadit, tak nejspíš do dob „The Dark at the End of the Tunnel“ či „New Feelings“; s oběma se pojí zpěv Zuzany.
Produkty s logem Pařátu nejsou ošizené – tentokrát vyšel digipack s vloženým šestnáctistránkovým bookletem. Titulní strana doznala drobných změn týkajících se umístění názvu kapely i alba, ale původní malba Marcela Latioka zůstala na svém místě. V bookletu jsou hezké a celkem dlouhé vzpomínky a zajímavosti napsané vydavatelem Herdronem a klávesákem Mirkem Holubem (v češtině a angličtině), spousta archivních fotek i fotka sestavy „after 30 years“, texty ke dvěma novým songům a všechna potřebná fakta (sestavy, data nahrávání).
Pařát činí záslužné kroky a neustále oprašuje staré nahrávky, které patří do zlatého fondu našeho metalu. Reedice „Depression“ je dalším povedeným zářezem.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Honour To Hippies
- Confession (Version 1993)
- Devastation
- Silent Cry
- Confession (Version 1994)
- Spitting Fire
- Immaterial Heritage
Čas: 44:48
Sestava 1993:
- Roman Kufa – guitars
- Daniel Matuszný – guitars
- Miroslav Holub – keyboards
- Jarrin Sliž – vocals
- Jiří Szotkowski – drums
- René Kaleta – bass
Sestava 2024:
- Yarin „Kai“ Kiery – vocals
- Zuzana „Ferfa“ Rozsypalová – vocals
- Leszek „Lechoslaw“ Sikora – vocals
- Daniel Matuszný – guitars
- Roman Kufa – guitars
- Martin „Dreik“ Hracký – bass
- Miroslav Holub – keyboards
- Jiří Szotkowski – drums
Hosté:
- Tania Chadzianfonidis – zpěv
- Tomáš Tománek – violin (1, 4)
- Štefan Riho – violin (5)
