Téměř zaplněný sál Akropole přivítal trojici zajímavých kapel na páteční večer. Možná bych očekával visačku s nápisem Sold out, ale přece jen, všechno jsou to řekněme kapely, které vyžadují náročnějšího posluchače. A na nich to bylo skutečně znát. Objevovali se zde mladí do osmnácti let a naopak jsem zahlédl několik sedmdesátiletých seniorů a nad poměry i hodně cizinců. A přitom tohle trio objíždí většinu klasických míst Evropy.
Koncertní večer začali v přesně stanovený čas KLOGR (vyslovuj Kej-Log-Ár). Jedná se o italsko-americké seskupení, které má určitě co přinést a říct. Jejich tvorba je skutečně alternativní. V podstatě to není ani metal, spíše bych je označil jako progresivní rock. Zajímavá rytmika se kloubí s kytarovým křovím doplněným o jednolitý zpěv charismatického zpěváka Gabriele „Rusty“ Rustichelliho. Možná to zní zjednodušeně, ale takto to prostě je. V jednoduchosti a nekomplikovanosti je krása. Možná právě proto se mi KLOGR docela líbili, stejně jako ostatním, kteří to svým nadšeným křikem a potleskem dávali najevo. Rozhodně stojí za to poslechnout si dosud vydané čtyři desky.
Oproti relativním nováčkům KLOGR jsou Švédové EVERGREY letitou kapelou, která má už něco za sebou. Její kořeny sahají až na počátek devadesátých let. EVERGREY propagují na tomto turné svou poslední, čtrnáctou desku „Theories of Emptiness“ z roku 2024. Přiznám se, že EVERGREY jsem předtím nesledoval a jejich bohatou tvorbu neznal. Proto jsem se na počátku jejich vystoupení trochu ztrácel a nějak jsem nemohl pochopit styl, který produkují. Přitom přítomné osazenstvo reagovalo na jejich vystoupení už od prvního tónu a samozřejmě velmi vřele a pozitivně. Teprve po nějakých třech čtyřech skladbách jsem se trošku chytil a začal se lehce hýbat do rytmu. Ano, cítíte správně, nějak jsem s EVERGREY celkově nesouzněl a nepřirostli mi moc k srdci. Zkusím vysvětlit proč. Jejich hudba je totiž postavena na šlapavé rytmice a řekněme jednodušších kytarových partech, které jsou hodně podladěné, a dále na čistém uhrančivém zpěvu Toma S. Englunda, který často přechází do snadno zapamatovatelných chorálů, které si v podstatě vzápětí mohou fanoušci zpívat s kapelou. A právě tohle je možná laciná stavba, která mně osobně nevyhovuje, ale rozumím jiným jejich obdivovatelům. Zatěžkaná chytlavá rytmika, jednoduché melodie, náladové songy, naléhavý zpěv. To jsou znaky EVERGRAY. Jisté kvality kapela má. Líbí se mi propojení progresivního metalu s tímto typem zpěvu. Rozhodně mají kluci svůj ksicht, ale možná ta jednoduchost je pozicovala do nižší třídy metalové ligy. Na tu první zřejmě zatím nemají.
KATATONIA byla určitě hlavní hvězdou večera. Líbila se mi scéna, kde se po celou dobu vystoupení promítaly na velkou část pódia animované fantastické výjevy, které se přelévaly do postranních velkých obrazovek, tak i do obrovské obrazovky pod praktikáblem. Ten byl vyšší než obvykle. Na něm stály samozřejmě bicí, kde za nimi nebyl vidět bubeník. Po stranách jej využili kytaristé, basák, ale i zpěvák pro zajímavé pódiové postavení, a tím některé skladby vynikly s vizuálním vjemem ještě více. Co bych ale nejvíce vytkl osvětlovačům a pokud to nebyl záměr ode všech kapel (o čemž silně pochybuju), pak to, že nikdy nebyli členové kapel alespoň na krátký okamžik plně osvětleni. Nešlo tak v podstatě vůbec kapelu vyfotit, aby všem bylo vidět do obličejů. Kdyby se šlo do důsledku, možná by bylo jedno, kdo by na pódiu stál a co by se linulo z reproduktorů. Teď přeháním, ale fakt tohle bylo asi jedinou tmavou stránkou jinak výtečného koncertu.
Zpočátku to vypadalo, že zpěvák Jonas Renkse jakoby měl problém se zpěvem. Trochu jsem ho zpočátku podezříval, že je buď nemocný, anebo že ho to nebaví, ale to se naštěstí hned po několika skladbách změnilo a zpíval pak o sto šest a navíc i občas komunikoval s publikem. Zřejmě to byla daň za vylepšení zvuku během úvodního setu kapely. KATATONII jsem viděl u nás poprvé a svůj koncert zvládli se ctí, nasazením a s respektem k publiku. Během svého vystoupení odehráli celkem sedmnáct skladeb, čímž určitě splnili to, co od nich fandové očekávali. Čtyři skladby zazněly z letošního novinkového alba „Nightmares as Extensions Of The Waking State“ a pak další věci od alba „The Great Cold Distance“ z roku 2006 a novější. Výjimkou byla „For My Demons“ z roku 1999, kterou Jonas jako jedinou vyzdvihl z devadesátek. Publikum bylo v extázi v podstatě ze všech songů, které zazněly a kapelu nechtělo pustit z pódia. Zkrátka vystoupení par excellence. Jak stran kapely, tak i posluchačstva. Nejvíce bych na závěr chtěl ocenit výtečné nasazení bubeníka, který jel jako drtička kamene od začátku do konce.
Za akreditaci patří poděkování pořádající agentuře Obscure Promotion.
