GOTTHARD – Stereo Crush - FOBIAZINE metal/underground zine

Kde jsou ty časy zpěváka Steva Lee, který tragicky zahynul už před patnácti lety, a pár desek po něm s novým zpěvákem Nicem Maederem. Nějak se mi prostě zdá, že kvalita posledních alb jde dolů. Ani ne tak muzikantsky, technicky, produkcí, ale spíše nápaditostí, originalitou, šlapavostí, ale možná i sklonem k jakési klišovitosti nebo lacinosti nebo líbivosti. Za povedená alba z nové éry považuji „Firebirth“ a „Bang!“, další dvě z let 2017 a 2020 „Silver“ a „13“ jsou poněkud méně výrazná. V nastoleném trendu pokračuje i nové, čtrnácté album „Stereo Crush“ z března roku 2025.

Když se zaměřím na produkci alba, cítím spíše minulost než přítomnost nebo budoucnost. Minulost je ale pryč, píše se druhá čtvrtina 21. století, fakt jsme dneska jinde. Byť jsou třeba skladby „Thunder & Lightning“ nebo „Rusty Rose“ v klasickém duchu GOTTHARD, který se na první poslech docela pozná, ostatní skladby působí plytce, nevýrazně, a málokterá utkví v kebuli. Nebo řekněme to lépe, nejsou to takové pecky, které bych si s radostí opět poslechl znovu. Většinou na mě působí jaksi staře. Jedinou výjimkou je rocková balada „Burning Bridges“, která se možná asi jediná povedla a vsadím se, že bude pravděpodobně jediná z tohoto alba, která se dostane do set listu koncertů GOTTHARD.

Již pravidelně kapela zařazuje na svá alba také předělávky jiných řekněme nerockových interpretrů. Na tuhle desku se dostala BEATLESOVSKÁ „Drive My Car“. Podle mého názoru si radši poslechnu originál než „přehranou“ věc od jiné kapely. Píseň je zařazena zbytečně.

Některé rockové „ploužáky“ jako jsou „Burning Bridges“, „Life“ nebo „These Are The Days“ určitě zaberou u skalních fanynek, nicméně v minulosti těch balad najdu nějak víc a lepších.

Je mi to líto, Švýcary GOTTHARD považuji za mou srdeční záležitost, ale tahle deska mě prostě hodně zklamala. Nepřináší nic nového, hitovku jednu a vlastně ani nic dalšího, co by stálo za to.

Seznam skladeb: