Sypačky, tremola a zlé pohledy jsem projednou vyměnil za jakousi vzpomínku na doby, kdy jsem sjížděl melodické metaly ve velkém. Blackieho družina W.A.S.P. k nim patřila a také jsem měl kdysi dávno možnost ji vidět naživo, a to na Basinfirefestu ve Spáleném Poříčí. Ani jsem si nemyslel, že to je tak dávno, nicméně strýček google napověděl, že se jednalo o rok 2007! Že bych si toho nějak moc pamatoval, to říci nemohu, a když tedy Obscure oznámili, že se W.A.S.P. vrátí, a to s plně odehraným debutem, nebylo proč váhat. Proložit volební šílenství glammetalovou show se rozhodně hodilo (o tom, že se ten večer nakonec pěkně protáhl a pracovní náplň následujících dní mi dávala solidně na budku, se raději vícero rozprávat nebudu).
Už brzy odpoledne se na Václavském náměstí poblíž Lucerny procházelo množství „mániček“ v tričkách, která mají na kontě třeba i desetiletí. Hospody v okolí byly také zahaleny většinou do černé, času na rozplavbu bylo víc než dost, neboť dveře do chřtánu velkého sálu se otevíraly už v 19:00, koncert měl ale začít až o dvě hodiny později. Úderem deváté už téměř dosyta naplněná Lucerna čekala na příchod čtveřice maniaků a na návrat o čtyři dekády zpět.
Ještě před nástupem W.A.S.P. zaujaly kulisy, do oblouku zarovnané plakátové plachty, které jako by zvaly do horrorcinema, do stripáče nebo třeba do bike clubu. Nástup samotné kapely mi vlastně přišel poměrně nenápadný, po intru z pera THE DOORS borci naskočili a okamžitě rozjeli hitovku „I Wanna Be Somebody“, kterou zná snad každý, kdo k rocku a metalu někdy alespoň přičuchl. Hala se okamžitě chytla a chytlavý refrén zpívala z plna hrdla, přičemž Blackie dával publiku dost prostoru a sám toho z refrénu v první skladbě moc neodzpíval. Více se zprvu i hlasově činili jeho strunní kumpáni, kytarista Doug Blair a basák Mike Duda.
Jestliže rozjezd ještě nechával největší skeptiky na pochybách ohledně formy a nasazení, tak s druhou „L.O.V.E. Machine“ se jakékoli obavy rozplynuly. Blackie měl možná lehoulince pomalejší start, ale od této skladby jako by se v něm konečně probudila ona bestie. Klasický skeletový stojan už nezůstával chvíli v klidu stát, kýval se ze strany na stranu, vokálně to tam začal lídr také pořádně vybrušovat, celá show utíkala jako zběsilá. Mistr, který příští rok oslaví sedmdesátku, několikrát publiku sdělil, že když mu manažer navrhl odjet turné k první desce a odehrát ji celou v kuse, byl zprvu možná trochu skeptický. I odezva v Praze ho musela přesvědčit, že to byl zatraceně dobrý nápad!
„School Daze“ nebo „Hellion“, nelze se udržet nehalekat na všechny strany ony známé texty. Pokud bych ale měl vytáhnout vrchol koncertu, naprosto suverénně to byla vprostřed setu podmanivá „Sleeping (in the Fire)“, v níž si Doug pořádně natáhl naprosto skvělé kytarové sólo. To fakt vzalo za srdce, jenže nelze se příliš dlouho nostalgicky ohlížet, když další dva songy představují totální hitovky „On Your Knees“ a „Tormentor“. To už za kapelou namísto některých „plakátů“ běží projekce s původními klipy; kdybych měl mít malinkou výtku, tak nebyly úplně přesně slazeny s děním na pódiu, ale vem’ to čert.
Následovala závěrečná skladba debutu „The Torture Never Stops“, ale bylo jasné, že koncert po zhruba 45 minutách skončit nemůže. W.A.S.P. se zprvu vytasili s medleys, během nichž zazněly části například „Inside the Electric Cross“, „Scream Until you Like it“, „Forever Free“ nebo „The Headless Children“, zazněl také cover THE WHO „The Real Me“. Vrchol ale přišel až se dvěma skutečně závěrečnými skladbami, které celý večer dostaly zpět na „party-rovinu“. Kdo nezpíval celé „Wild Child“ a „Blind in Texas“, jako by nebyl! Blackie snad začal řádit ještě víc než v průběhu celého koncertu, nechci opomenout ani energického, úderného bicmana Aquilese Priestera, který celý set držel krásně pohromadě.
Před koncertem určitě nemálo lidí mohlo mít obavy, v jaké přijedou W.A.S.P. kondici. Není tajemstvím, že některé koncerty z už poměrně dávné doby nebyly tak precizní, Blackie občas působil unaveně. Ale v Lucerně, mimochodem neskutečně vhodném prostoru na takový koncert, všem škarohlídům tento maniak naložil, jak se patří. Hned bych měl chuť jít na W.A.S.P. znova, zase si užít těch zhruba 80 minut bezstarostnosti, zábavy, příjemné atmosféry. Nerazit na turné, neváhal bych s návštěvou koncertu v Žilině – v sobotu 25. října. Mohu jedině doporučit, z Prahy jsou to čtyři hoďky autem a jestli tam kapela předvede alespoň z větší části takovou show, budete odjíždět zatraceně spokojeni!
Za akreditaci patří poděkování pořádající agentuře Obscure Promotion.
