PRVNÍ HOŘE – Achtung, Sultan!

Přijít s recenzí jakékoliv nahrávky po roce od vydání zavání minimálně pozvednutým obočím, ale jak říká klasik – „lepší pozdě, nežli vůbec“. Tahle prodleva má ale jedno velké pozitivum a tím je odstup. Na tento přístup lze praktikovat další slogan, jehož bohužel nejsem autorem – „čas je nejjemnější síto“. Vždyť si to na sobě zkuste, kolik desek, kterým jste se před rokem věnovali, protočíte s chutí i teď? Ten poměr bude jistojistě malý. Nicméně dost keců, stejně tento odstavec slouží jen jako ubohá obhajoba faktu, že recenze prostě a jednoduše vychází po dlouhé době a měla tu být dřív.

„Všichni z týhle kapely se zbláznili.“ S veškerou úctou k Františku Štormovi je potřeba říct, že jestli se tady někdo zbláznil, nejsou to MASTER´S HAMMER, ale PRVNÍ HOŘE. Takhle… PRVNÍMU HOŘI jeblo už dávno, ale tahle věta mi vyplynula samovolně na mysl po necelém prvním poslechu alba „Achtung, Sultan!“, a to podotýkám, že tvorbu kapely sleduju od nahrávky „Commedia dell´arte“ (2006).

Otázku, co za styl hrají PRVNÍ HOŘE, už si dávno nepokládám, respektive takhle dotaz správně nezní, ten by měl být konkrétně formulován stylem: co PRVNÍ HOŘE nehrají? Moc toho není. Jejich muzika obsahuje kdeco, abychom uspokojili škatulky a orámovali to, pořád se pohybujeme na poli rockové muziky (naštěstí), ale i tak je to nezkrotný crossover. Ale to už taky dávno víme. Tak co je teď jinak?

Minulé roky a studiová alba nás připravily, přesto jsem byl zpočátku z téhle nahrávky mírně řečeno trochu vykolejený, a to tu hru s PRVNÍ HOŘE hraju fakt naplno a řadím je mezi své oblíbené kapely. „Achtung, Sultan!“ je eintopf. Na první pohled nekontrolovatelný, nesvázaný žádnými pravidly, držící v napětí, protože opravdu nelze odhadnout, co za překvápko na vás čeká za dalším rohem. Bude to metal, reggae, jazz, pop…? Hudební styly a pasáže se střídají jako jarní počasí na Azorách, akorát u toho nezmoknete, ale může se lehce stát, že zvlhnete jinde. Z prvních poslechů všechny ty myšlenky, jak muzikantů, tak i autora textů, nelze plnohodnotně zachytávat. Ono si to ale vše časem sedne, nějakým zvláštním způsobem se to propojí a vzniká mozaika nápadů, která při velmi dobrém naladění a přijetí faktu, že jsou PRVNÍ HOŘE opravdu vychýlení, docvakne.

Potom to rozkvétá. Nelze jmenovat veškeré momenty, které vyluzují úsměv na tváři. Ani textová šílenost nebere konců, přesto je to všechno tak poťouchle milé. Dadaismy jako v songu „Prase s kamerou“, „to se to srávalo, teď už leda do gatí“ („Osolen“), svérázná pasáž vypůjčená z „Modlitby pro Martu“ od Marty Kubišové, kterou si skupina pozměnila na – „Ať mříž dál zůstává s touto zkušebnou“… na téma textů by padla samostatná stránka. A to zcela vypouštím grafiku a videoklipy, což je další kategorie, ve které pohár šílenství přetéká.

Sedmá řadovka PRVNÍ HOŘE se náramně povedla. S ročním zpožděním, ale zároveň s dostatečným počtem poslechů ji pasuju na to nejlepší, co jsem od těchto skvělých muzikantů slyšel. 

„A kdo se s náma namočí, tak tomu jebne taky.”

Seznam skladeb:

1. Už to slyšim
2. Maškaráda
3. Velkej Developer
4. Hochštapler
5. Osolen
6. Svatý Salieri
7. Yummy Yummy
8. Prastarej Noe
9. Malovali čerty
10. Neboj se stínů
11. Prase s kamerou
12. Bohnická
13. Wasabi exklusiv

Čas: 42:49

Sestava: 

• Urza - kytara, zpěv
• Bertrám - klávesy, zpěv
• Medák - bicí
• Klaun - akordeón
• Jiří - basa

https://prvnihore.webnode.cz/
Facebook
Bandcamp