Potkají se Nor, Švéd, Francouz a Oleg… tak by mohl začínat vtip. Ale uvedené národnosti plus Oleg rovná se kapela KHÔRA, která asi původně působila v Německu a nyní má základnu v Irsku. Ona základna je potom zřejmě bydlištěm Oleho, jak si teď Oleg říká, ostatní členové jsou rozeseti po celé Evropě a na nahrávce „Ananke“ se podílelo ještě dalších deset lidí z různých kapel všelikých žánrů, takže celkem velký projekt, který nebude snadné kočírovat.
Ole KHÔRU táhne od roku 2012, původně jako sólový projekt (demo „Málenkij robot“, 2016), na debutu „Timaeus“ (2020) už šlo o plnohodnotnou skupinu, které na albu hostovala řada známých muzikantů, které tady vypisovat nebudu; pokud to někoho zajímá, tak klasika, metalová encyklopedie. Na tu je dobré nahlédnout i v případě novinky – a opět lze zaregistrovat „známé firmy“, např. Blasphemera, který přispěl sólem v první písni, ostatně právě sóla jsou vesměs od externistů. A protože jsou rozeseti po celém kontinentu, nahrávali v několika studiích v Irsku, Norsku, Francii a Švédsku a vše smíchal a zmástroval zpěvák Frédéric Gervais.
Z uvedeného je asi patrné, že KHÔRA není jen tak obyč kapela/projekt a že „Ananke“ není jen tak obyč produkt. Teoreticky by to mohlo skončit nějakou rozevlátou slátaninou, ale Ole drží otěže pevně v rukou a pocity, že poslouchám dort z kuchyně pejska a kočičky, se nedostavují. Muzika je sice rozkročená a pestrá, ale pořád má nějaký řád a hlavně spoustu momentů, které lze označit za vynikající.
Slovem avantgardní se často plýtvá, označují se tak mnohé nahrávky, ale tady je myslím namístě, pokud jej vztahujeme na počiny takových kapel, jakými jsou ARCTURUS, VULTURE INDUSTRIES nebo třeba DHG. Ty mi jako přirovnání napadají v okamžicích, kdy se nehraje na plný plyn, ale pohrává s náladami, melodiemi a zpěvy. Hlavnímu vokalistovi Frédéricovi sekunduje několik dalších, ale při pohledu do bookletu zjišťuju, že to není tak, jak by se mohlo zdát, totiž že externisté přispívají dejme tomu čistými polohami a hlavnímu pěvci patří jen extrémní polohy – není tomu tak. Řvoun si dělá s hlasivkami, co ho napadne, takže od hlubokých drsných poloh po melodické, od strašidelných po kabaretní.
Podobně je to s muzikou, která je sice budována na blackmetalových základech, ale stavba, která na nich vyrostla, není strašidelný zámek ani pekelný mlýn. Je to spíše dům potrhlého architekta, který nejen že má každé patro v jiném stavebním slohu, on ty slohy míchá i v jednotlivých podlažích.
Mně nejsnáze lezou do uší epické klenuté party s čistými a teatrálně pojatými vokály, ale ty by nevynikly, kdyby se neodlišovaly od divějších pasáží. Ty jsou taky velmi zajímavé, nejen po kompoziční, ale i instrumentální stránce. Multiinstrumentalista Ole nahrál bicí i kytary a v obou případech se vyřádil, bicí jsou řádně nadupané a i v marších dostatečně variabilní, kytary rovněž a hodně dobrou práci odvádí i basák, jehož nástroj není v postavení mimo hru. A k tomu časté orchestrace, které někdy působí jako z hororu, jinde zase jako z nějaké bláznivé parodie. Muzika od avantgardního black metalu taky občas uhne, dejme tomu k progresivnímu pojetí žánru, ale to jen na okamžiky, vládne neustálý řízený chaos.
„Ananke“ je pozoruhodný počin, jeden z nejlepších, jaký kdy u Les Acteurs de l’Ombre Productions vyšel. Nevím, jestli se díky němu vydavatelství vyšvihne do pomyslné vyšší ligy, nebo je to album natolik náročné na poslech, že „jen“ sklidí zasloužené pozitivní reakce, ale KHÔRA zůstane i nadále v hlubokém undergroundu, každopádně doporučit poslech si dovolím nejen fanouškům kapel zmíněných výše, ale i těm, kteří rádi objevují.
Seznam skladeb:
- Empyreal Spindle
- Legion of the Moirai
- Wrestling with the Gods
- In the Throes of Ascension
- Arcane Creation
- On a Starpath
- The Sentinel
- Supernal Light
- Crowned
- Q.E.D
Čas: 41:09
Sestava:
- Ole – guitars, drums, music, lyrics, vocals (7)
- Frédéric – vocals & additional effects
- Kjetil – orchestrations & effects
- Göran – bass
Hosté:
- v galerii
