Doby, kdy jsem každý týden objevoval řadu nových kapel, jsou v poslední době zastíněny spíše návraty k dávno slyšenému, uctívanému. Udržet tempo se salvou nových počinů a interpretů nelze, zároveň ale zůstat úplně mimo dění se mi také nechce. Nějaké ty nové tipy ke mně tak doputují, mimo jiné skrze mnohými proklínané sociální sítě. A právě jeden takový na mě vyskočil celkem nedávno a já po prvním poslechu věděl, že tady se do jablka zakousnu na dlouho.
Před třemi lety se Enrico Schettino, kytarista a skladatel mnohým jistě známých technických death metalistů HIDEOUS DIVINITY, rozhodl objevit black metalová zákoutí pod názvem PATRISTIC, odkazujícím na studium křesťanské literatury v prvních staletích anno domini. Debutové EP „Apologetica“ vydal se zpěvákem Jacopem Gianmariou Pepem (BEDSORE), přičemž o nástroje se postaral sám a bicí naklikal. S novinkou „Catechesis“ už se obklopil zkušenými borci na vokálu i bicích. K Enricovi se připojili zpěvák Lorenzo Sassi (FROSTMOON ECLIPSE, LIBER NULL) a bubeník Nicolás Petri alias Sathrath, který to mimo jiné koncertně táhne s NOCTURNAL DEPRESSION nebo ARS VENEFICIUM. K Schettinovi se tak připojili lidé, kteří jsou černým kovem načichlí až běda. Jakýsi mně neznámý T.V. je pak podle všeho doplnil na basu.
Osobně jsem v podobných případech vždy zvědav, jak se lidé, kteří dvacet let skládají a hrají death metal, v tomto případě dokonce technický, popasují s o dost odlišným žánrem, kde je nutno klást větší důraz na atmosféru, kde to není o počtu not, ale více o objemu emocí. Ne vždy podobný přerod dopadne dobře, nicméně Enrico to vzal za správný konec. A naopak vytvořil jednu z nejsilnějších desek tohoto roku.
Ono já tu pořád mluvím o black metalu, ale spíše zde máme tu čest s kombinací blacku a deathu. V první chvíli by mě asi napadlo připodobnění k ULCERATE, ať už instrumentální vyspělostí, či důrazem na občas roztáhlé, občas chaotické pasáže. Z Nového Zélandu by se dali zmínit i třeba VERBERIS. Každopádně se zde bavíme o nesmírně vyzrálém, takřka dokonale zkomponovaném materiálu, ve kterém se snoubí atmosférické prvky, různá zvolnění, zvraty (občas si říkám, po kolika posleších budu moci říct, že mám „Catechesis“ skutečně naposlouchanou?), krkolomné riffy, ale i silné vyhrávky. Občas by se na mysl mohlo vkrádat, že album skáče až příliš od jednoho k druhému, ale mnohonásobný poslech nese ovoce.
První dvě skladby „A Vinculis Soluta I“ a „II“ sice v překladu znamenají něco jako „osvobozený z řetězů“, nicméně z hlediska alba mám opačný dojem – tyto dvě kompozice se ještě drží zkrátka, aby skrze čtyřnásobnou katechezi PATRISTIC teprve ukázali, zač je toho v Itálii loket. Za naprostý vrchol považuji čtyřku „Catechesis II“, konkrétně její druhou polovinu. Jakým způsobem z potemnělého (zprvu) akustického úvodu přejde až do takové zběsilosti, kde už se tonoucí ani toho stébla nechytne… upřímně, lepší pasáž (od 4:23 do konce) jsem letos neslyšel.
Neustálé kytarové finesy, různé sjezdy přes struny, záseky, doplňuje absolutně famózním výkonem Sathrath. Tento teprve šestadvacetiletý Argentinec si podle mého skrze PATRISTIC otevřel dveře do světa. Stačit Enricově kytarové hře není nic jednoduchého, ale on to na bicí zvládá bravurně, nebojí se různých „nesystémových“ zákeřností, umí si pohrát s činely. Zásadní zároveň je, že PATRISTIC svoji hudbu nezabili nějakým zbytečně uřvaným vokálem, Lorenzova poloha je vlastně v rámci ryku dosti civilní. Ačkoli zrovna jeho domovské FROSTMOON ECLIPSE nemusím, tady mi sedl nesmírně.
Vypíchl jsem zde jeden moment, který mě odrovnal, jinak je ale „Catechesis“ nutno brát jako celistvou entitu. Což ostatně i podle toho, že celou stopáží prochází takřka bez pauzy, pravděpodobně zamýšleli i autoři. Zvukově PATRISTIC tlačí hodně na pilu, možná maličko víc dynamiky by produkci neuškodilo, třeba snare by mi nevadil v blastech méně „rozsypaný“, ale to jsou takové detaily. Jako celek to sedí zatraceně dobře a i produkčně je znát, že PATRISTIC prostě chtějí být soudobou kapelou, ne nějakou reminiscencí.
U „Catechesis“ je nutný soustředěný poslech. Pardon, mnoho je potřeba výrazné množství poslechů. V hudbě Římanů je toho pořád co objevovat, a to za sebou nějakých poctivých dvacet slyšení mám. Pokud máte chuť na skvěle zkomponovanou, zahranou i odzpívanou věc, která se drží aktuálních trendů black/deathu, myslím, že jen těžko uděláte s PATRISTIC krok vedle. Enricova družina má v případě zájmu v plánu začít i koncertovat, a myslím, že zájem rozhodně chybět nebude. Velké dílo!
Sestava:
- Lorenzo Sassi – vokály
- Enrico Schettino – kytary
- T.V. – basa
- Sathrath – bicí
Čas: 41:05
Seznam skladeb:
- A Vinculis Soluta I
- A Vinculis Soluta II
- Catechesis I
- Catechesis II
- Catechesis III
- Catechesis IV
