V létě si mistr Frost plnil povinnosti se SATYRICON, a že to tam například na Beyond the Gates nebo Brutal Assaultu dával parádně. Nicméně nastal čas začít sypat ještě o něco víc a vydat se na evropské turné s 1349, kteří se před pár týdny vytasili s úchvatnou deskou „The Wolf & The King“. Kapela chtělo by se mi říci vizionářská, neskutečně svojská, ať už v době neurvalých námrdů z prvních desek, nebo nyní s výraznou příměsí thrashe a občas i heavy metalu. Rukopis nezaměnitelný, a to nejen díky tomu šílenci za bicími, ale i kvůli kytarovému stylu páně Archaona a štěkavému vokálu mistra Ravna. Spolu s 1349 o úterním večeru do pražského Futura dorazili krajané KAMPFAR, kteří jsou na tour co-headlinerem, a AFSKY.
Ole Pedersen Luk se se svojí live-družinou AFSKY vrátil do Prahy takřka přesně po roce, kdy to u mě překvapivě vyhráli při duelu s PANZERFAUST v Underdogs’. Tehdy jsem od Dánů nic moc nečekal a dostal jsem velmi dobrou melancholicko-nasypanou průtrž se skvělým zvukem. Tentokrát tedy očekávání byla vyšší a ve Futuru naopak přišlo spíše zklamání. Mohl za to asi zejména zvuk, kdy zejména v prvních skladbách všechno naprosto přebíjela basa, což se sice postupně dařilo trochu zlepšovat, ale ne k dokonalosti. AFSKY také kupodivu hráli zejména z debutu „Sorg“, zatímco loni setlist vyplnila hlavně poslední deska „Om hundrede år“, která má pravděpodobně prostě větší koncertní sílu. Dánům se nevyhnuly ani menší technické problémy, ale nijak zvláště průběh setu nenarušily. 45 minut ale bylo poměrně dost, neboť se tentokrát hrálo tak nějak pořád na tu samou rozvláčnou notu. Takovou energii, jako před rokem, jsem z AFSKY vůbec necítil.
Norové KAMPFAR v čele s charismatickým Dolkem letos slaví tři dekády existence a při té příležitosti si připravili průřez celou diskografií. Pokud se nemýlím, v Praze došlo skutečně alespoň jedním songem na každou z devíti řadovek, což se projevilo sice zajímavou nostalgickou zkušeností, ale také jasným důkazem kolísavosti materiálu čtveřice. Některé songy valily velice solidně (kupříkladu „Ravenheart“, „Ophidian“ nebo „Urkraft“), zatímco u některých jsem už tak trochu čekal na konec. Energii do toho dávali borci nesmírnou, ale chvílemi prostě show příliš neodsejpala. A nepomohlo tomu ani nekonečné Dolkovo vyvolávání, „are you with me?!“ a podobně – jednou, dvakrát za show OK, ale frontman to skutečně s tím okecáváním přeháněl. Předloni KAMPFAR ve Futuru doplatili na dost tragický zvuk i technické problémy s mikrofonem, tentokrát byl naopak sound velmi v pořádku, ale samotná show mě úplně nevytrhla, ač netvrdím, že byla špatná.
Od 1349 jsem měl jen to nejvyšší očekávání, neboť ze zmíněné nové desky čiší nesmírná sehranost a forma, zároveň dosavadní živá setkání vyzněla vždy výborně. Setlist předem avizoval skvěle vyvážený mix starých rychlopaleb a zářezů z novinky. Archaon s Frostem nakráčeli na pódium s pochodní a i v klubu se nebáli oheň šlehnout přes přední světla, chopili se nástrojů a začala 70minutová salva. Takhle si to představuju! Žádné trapné kecy, přehnané pózy, tady se jelo zatraceně na dřeň, Ravn vlastně až před plánovanou poslední skladbou řekl víc, než její název. Tak to má být!
To hlavní ale je, že čtveřice deklarovala svoji formu i naživo s naprostým přehledem. Nad tím, co předváděl Frost za bicími, zůstával takhle zblízka rozum stát, Archaon až na několik v jedné kytaře skutečně těžko hratelných pasáží také válel (škoda, že nejezdí 1349 se dvěma kytarami, jako to ukázali před dvěma lety na Beyond the Gates festivalu v Bergenu, hned to dostalo ještě větší šťávu), basák Seidemann také prokazoval svoji zkušenost a solidní hluboké vokály. A Ravn prostě nemlel a štěkal, občas se pustil i do čistších vokálů, jako v případě refrénu „Slaves“. Staré fláky jako „Riders of the Apocalypse“, „I am Abomination“ (samozřejmě jeden z vrcholů koncertu), „Blood is the Mortar“ nebo „Atomic Chapel“ se prolínaly se skladbami zejména z posledních dvou počinů, celé to působilo naprosto semknutě, nekompromisně. Zvuk se po prvních dvou skladbách, kdy dominovaly kopáky, srovnal téměř k dokonalosti, a já nemám, co vytknout. Po závěrečné „Abyssos Antithesis“ se sice tak polovina sálu odebrala k odchodu a žádný velký řev nenastal, i tak se ale 1349 vrátili, aby do nás navalili ještě krátkou údernou „Golem“ a bylo po všem.
Tenhle koncert se zařadí k těm nejlepším tohoto roku. Takhle má vypadat blackmetalová show bez příkras. Najebat a nashle. Těším se na viděnou za chvíli na Samhain festivalu v Nizozemsku!
