Jde tu o to, že FOB už nejsou šišatí, ani na pólech zploštělí jako naše matička Zem, ale jsou naprosto a dokonale kulatí! Právě totiž oslavili deset let existence. A protože nejsou žádný béčka (jsou přímo ?efóbéčka?, :-)), rozhodli se to oslavit ve velkém duchu a se vší parádou ? ohňostroj, raut jako hovado a spousta nahejch bab na každym kroku?Teď samozřejmě lžu, protože oni jsou skromní a tak vylepili jen pár miniplakátů a strčili je pokud možno za nějaký keř, aby si jich nikdo nevšiml? No, pravda je někde uprostřed.
Pro mě, jakožto mladého holobrádka, je skoro nemožné si představit, že v těch dávných dobách, kdy se po této planetě probíhali dinosauři, FOB odhodili oštěpy a začali hrát metál a vydrželi až do jednadvacátého století. Ale okolo bylo hafo pamětníků, kteří měli co dělat aby dokázali potlačit slzu nostalgie a nevzpomenout, jaké to bylo tenkrát? Začalo se někdy po úderu čtyřicáté páté minuty po dvacáté hodině a v tuto chvíli byl konec v nedohlednu. Na konec samozřejmě ani jeden člověk z té hory co se jich tu nakupila nepomyslel a už určitě né ti nejvěrnější v dresu FOB. Jenže ouha - jelikož FOB jsou inženýři a jejich death metál je tedy technického rázu, tak tato kapela musela hned po druhé skladbě překonávat nemilé technické problémy? rozbitý mikrofon nechtěl tlumočit Bendisova slova, takže se odvíjela docela dlouhá etuda, jak to že to nefunguje a já se na to vys? a podobná extempore.
Ten co vypadá jako Ježíš (slova mého kamaráda) ? neboli Bendis, si nakonec poradil, takže celý mikrofon vyměnil a nepřejícím smíškům a posměváčkům začal mizet úsměv z jejich ksichtů a museli holt sklapnout a uznat, že FOB se nezastaví před ničím a začal opět vážný deathmetalový blázinec, aby se všem dokázalo, že metalisti se nesmějou, protože každé ráno zabijí jedno dítě, znásilní jeho matku a snědí jeho babičku? pardon, nechávám se unášet. Samozřejmě, že jsme se vezli na veselém duchu, veselého Corbowa a jeho bonmotech a žoviálních slovních hříčkách.
Jak už jsem osvětlil, nejsem pamětník a tak jsem byl mile překvapen prehistorickými skladbami a jejich životností i ve věku klonování a drahého benzínu. Dostalo se na skladby naprosto zanesené prachem a zapomněním (Dream, Suffocated Soldiers, Dark Shadows, Bastards from Hell, Child no More a další) i na songy nejnovější (z debutu Follow a z aktuální default). Starší skladby byly přivítány ještě větším křikem a mohutnějším chrchlotem než jejich mladší sestřičky, protože slyšet je, je zážitek opravdu výjimečný.
V půlce setu byla pauza na pivo a na rozdejchání (že by FOB stárli až tak moc? Já sem v deseti byl čiperný jako rybička, hehehe.) a pak se pokračovalo. Na pódim vylezl Manafob, odpanil šampaňské, lokl si, lokli si i všichni ostatní a hrálo se dál. Došlo i na ?Knight Ridera? a vždy očekávané a žádané skladby ?Sacrifice for Devil? a cover ?People of the Lie?. Eště by to chtělo přídavek ? a tak se přidávalo, ale jelikož FOB už žádné jiné písně neumějí, tak došlo na opakování a pak už byl úplný konec. Zdvořile jsem zatleskal a odebral jsem se k domovu, tam kde mám maminku a tatínka? A už se těšim až od nich zase příště uteču na takovejhle podařenej koncert.
