Když v roce 2002 nahráli Ador Dorath své první CD, pořádně rozvířili vody tuzemského metalového podzemí. Chvála takřka všeobecná, limitovaný náklad 200 ks ve vlastní režii rozebraný natotata, takže nepřekvapil Shindyho zájem a re-edice pod jeho labelem. Už tehdy (v roce 2004) se proslýchalo, že i další kousek zaštítí svým jménem adamovský podnikatel:-), a opravdu, je tady očekávaná novinka Symbols.
Vím, že někdo považuje pitvání bookletu za zbytečné, můj názor je ale přesně opačný. Obal je také určitým obrazem o skupině, nebo jejím grafikovi, a proč neocenit zajímavé a netradiční řešení nebo naopak nevytknout ?chyby?. U AD jednoznačně převažují klady ? obal je to vskutku skvostný, na suprovém papíru, s netradiční grafikou. Ale dvě výhrady přecejen šťoural má ? za prvé svého času vkládal Shindy do alb překlady textů do češtiny, za druhé před a za ?&? by slušela mezera pokaždé (ty slepený jména fakt nevypadají dobře).
Je jasný, že každý bude novinku srovnávat s prvotinou. Já si to odbudu hned na začátku ? mě se novinka líbí o kousek víc. Hlavním důvodem je, že Symbols mi přijde více ?srozumitelnější?, ne tak chaotické (nic proti ?chaosu? na Adon ...) a také mnohem pestřejší. Někdo může namítnout, že měkčí, svým způsobem bude mít pravdu, ale já to nepovažuji za ?směroplatné?:-). Jestliže na Adon ... převládal black metal, tak na Symbols už tomu tak úplně není. Nářezy samozřejmě nechybí, ale docela velký prostor okupují pomalejší songy. Ale popořadě. Po krátkém female recitativu se úvodní skladba rozjíždí v pekelném tempu blackového běsu, ale poměrně brzy se zpomaluje, Ivošův skřehotochrapot střídá Lenčin operní hlásek, chvílemi zpívají oba a pak se zase sakra zrychluje. Kytary drtí neustále, chvilku je doplňují klávesy, chvilku violoncello. Následující Vitriol se drží středních temp, nejvíce asi zaujme pasáž s violoncellem, ale pozornosti by neměl uniknout výkon bicmena a dusot jeho kopáků. Earth koketuje s death metalem, nějakou jeho nervní podobou, s kterou ale nekorespondují chvilkové vstupy kovově znějících kláves. River, doom metalová ponurost, asi jediná skladba, která ke mě vysílá negativní energii. Pravým opakem je minimalisticky pojatý song Desert, střídmé a lehoučké bicí, hlavní slovo má zpěvačka, hlavním doprovodným nástrojem jsou klávesy, kterým chvílemi pomáhá violoncello, španělka a recitací i zpěvák. Na Desert bez pauzy navazuje Moutain. Vůbec mi nesedí kraťoučký pokus o nějakou modernu ? vítr prohánějící se horami násilně přerušují umělé zvuky synťáku, ale najednou šmik, a je po nich, jede industriální metál. Nějaké pazvuky, které se ve skladbě vespod vyskytují, mě spíše ruší, než abych to vítal. Navíc se mi zdá, že song je silně inspirovanej Rammstein ? strojové odlidštěné tempo, futuristický zvuk kláves, mužský deklamující zpěv, akorát ženský šepotozpěv mi k německé mašině nepasuje. Balance je technická jízda, ve které se muzikanti pěkně vyřádili, to je asi nejvydařenější skladba, ve které se střídá zběsilost ála Cradle se symfoničtějšími pasážemi a netradičně pojatými klávesami. Africkým rytmem nějakých exotických bubínků začíná osmička, jinak je to zase masakřík jak se patří, akorát to postupné ubírání hlasitosti na konci skladby mě jako vždy nesedí. Předposlední Nine zase začíná nějak podivně, ale záhy nástupuje devastující zpěv podporovaný nejdříve kytarovo basovým nášlehem, posléze se ke slovu dostávají kreativní klávesy a na kratičkou dobu i violoncello. Bonus, ve kterém klávesy doprovázejí zpěv ptáků, plní funkci uklidňováku na závěr.
Pár slov k personálním záležitostem ? sestava proti minulé desce doznala dvou změn ? obměnila se rytmická sekce. Výkony jednotlivců jsou určitě na dobré úrovni. Oba hlasy bez výhrad, resp. s pochvalou, Ivoš střídá několik poloh a kromě extrémů solidně zpívá i skoročistým hlasem, Lenka o svých kvalitách přesvědčila už minule a tady je to opět paráda. Velký podíl na celkovém vyznění má klávesák Martin, který často volí nečekané zvuky a víceméně supluje i kytarová sóla. Kytara společně s basou sice muziku tvrdí, ale nejsou nikterak výrazné. Možná by občas kytarové sólíčko neuškodilo. Bicí, to je jiná, tam není co vytknout, přesnost, razance, vraždící kopáky. No a klasický nástroj je použit pouze okrajově, jako koření. Zvuk byl pořízen ve dvou studiích ? bicí a violončelo u nás v GM studiu v Třinci, zbytek v MAQ v Polsku, kde se i mixovalo, mastering pak proběhl taky v Polsku, ve studiu HH. Zvuk určitě není špatný, u většiny nástrojů se mi líbí, ale nazvučení kytary za zrovna zdařilé nepovažuju. Je utopená, navíc má takovej zastřenej zvuk, prostě ne všechno se povede.
Celkově je Symbols podařené dílo, které určitě potěší všechny, kteří si oblíbili předchozí disk kapely. Příznivci symfonického blacku s přesahy do deathu, doomu, gotiky budou určitě spokojení, mě to taky baví, takže za vosum:-).
Čas: 44:56
Seznam skladeb:
- Rosa
- Vitriol
- Earth
- River
- Desert
- Mountain
- Balance
- Limits
- Nine
- Bonus: Island
