Nejbližší koncerty
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

CD/LP 2024, Magick Disk Musick / gamballe rock / Česko

Od roku 2015 se na DARK GAMBALLE dá spolehnout – každé tři roky nové album. „Dobrý lhář“ vyšel, stejně jako předchozí „Romance panenky a kladiva“, u Magick Disk Musick, poprvé současně na CD a černých a šedivých gramodeskách (v minulosti vycházely desky opožděně; spolupráce mezi kapelou a labelem započala v roce 2019 vinylovou verzí „Hlubokého nádechu“ a pokračovala „Romancí“; 2011 CD a 2012 LP), opět s velmi pěkně zpracovaným obalem – potřetí s grafikou převážně v černobílé kombinaci. Když už jsme u těch čísel, tak minule se slavilo desáté album pod hlavičkou DARK GAMBALLE, nyní lze slavit celkově patnácté album, když se sečte diskografie DARK a DARK GAMBALLE. A když se sečte existence obou inkarnací jedné party, máme tady 34. rok existence. Uff. 

Dost čísel, zpět k obalu. CD vyšlo v super jewel case, booklet je masivní, 20stránkový, vytištěný na kvalitním papíru. Na titulní straně je kresba hlav s několika tvářemi, ale není na ní ani název alba, ani jméno kapely – to je ale šikovně v průhledu krabičky, pod CD pak i název alba. A jméno kapely pokaždé v novém tvaru; po třech albech je tu nové logo, které se mi nelíbí. Samozřejmě je tohle vždycky věcí vkusu, ten můj se s tímhle fontem nepotkává, mnohem více se mi líbila předešlá práce. Zato vnitřek knížečky je fajn, texty, fotky, kresby, a vypadá to moc hezky. A že se vloudila chybička týkající se názvu skladby „Bezčasí“ (v bookletu „V bezčasí“), se holt stane (původní název se změnil, ale v bookletu CD už se to nestihlo předělat, u desky je správná verze).

Když se vrátím k titulnímu triglavovi, tak stejně jako jeho výrazy vyjadřují různé nálady, dá se totéž říci o muzice. Ta ale nevyznívá jak ony tváře, které dejme tomu znázorňují vztek, naštvanost a smutek, tedy spíše negativní emoce, ale pozitivněji, i když dojde i na nějaké těžší pasáže.

Těžší je hned začátek, a to na poslech. Text mi nesedí, rap-zpěv moc nemusím, z muziky taky nejsem úplně paf, ani synth zvuky, ani tvrdší pochodové úseky mi nelezou do uší, možná kdyby byla skladba schovaná někde uprostřed, nepůsobila by na mě tak výrazně. Takhle mi několikrát navodila divnou náladu a ztížila začátek poslechu, a docela trvalo, než jsem se dokázal naladit na pokračování, které mi přijde mnohem lepší, další řádka písniček mě baví a začíná to hned titulní věcí. „Dobrý lhář“ pozornost poutá od začátku, nejprve plyne pozvolna, zpěv je lehce zastřený, jakoby ležérní, s refrénem startuje parádní silná melodie a skvělý zpěv, který není vyloženě čistý, ale má zvláštní barvu, a povedly se i odlehčené party, ve kterých probublává baskytara, nad kterou se vznáší vzdušná kytara nebo ji doplňují synťáky, suma sumárum: parádní záležitost! A hned za ní tvrdší a rychlejší jízda („Špatné věci“), v níž opět Desed exceluje, refrén zabíjí a vůbec, jeden silný motiv za druhým, tohle je další… parádní záležitost! A do třetice (tři tváře na titulce… tři megašlehy za sebou), „Ztracené světlo“, úplně jinak udělaná písnička vedená v potemnělé atmosféře, pomalá, místy křehká, hlavně úvod je velice zajímavě poskládaný a růžky v něm zase vystrkuje basa. Zpěv, to jsou další hrátky s výrazy, polohami, barvami. Je to místy celkem ponuré, ale zároveň vyskakují nevtíravé melodie a elektronické zvuky, tenhle trojblok je středobodem alba.

Ani potom nahrávka neztrácí šmrnc, „Bezčasí“ se mnou tolik necloumá, ale pořád se bavíme o vysoce nadprůměrné práci, která rozhodně nenudí, naopak lze v ní s dalšími poslechy objevit řadu detailů, na které zpočátku ucho nereaguje, protože logicky jde po motivech zřejmých: melodiích a refrénech. Refrén překvapuje v „Obyčejném příběhu“, respektive refrény dva, přičemž ten první je nenápadný a druhý naopak okázalý; tenhle kontrast mi přijde skvělý, a hlavně se nemůžu rozhodnout, který refrén je lepší… Lepší je trojka než třicítka. (úsměv) „Třicátého února“ je nenápadná věc, „Třetí dech“ naopak velmi nápadný hned od industriálního začátku přes nadupanou sloku po spoustu samplů, které mají toxický zvuk. Monumentální úvod „Guru“ je jako filmová hudba, zvolnění milé, slogan (opakování slova „guru“) na můj vkus příliš vyhrocený, refrén a další pasáže naopak vyznívají parádně, tady jsem trochu rozpolcený. 

DARK GAMBALLE se coverů neštítí, už si pohráli s HRDINY NOVÉ FRONTY, MASTER´S HAMMER nebo PRAŽSKÝM VÝBĚREM, nyní došlo na JASNOU PÁKU. Samé ikony, pokaždé to pánové z Vyškova pojali hodně po svém, takže i „Pal vocuď“ je originálně předělaná písnička, méně elektronická, než by možná ten, kdo zná předchozí překopávky, čekal; tentokrát je to poměrně dost přitvrzené a kytarové, přičemž sólo je metalové a jakýsi nadhled či škleb je patrný hlavně z vokálů. Každopádně další povedený tribut. 

Když pominu první text, Desedova hra se slovy se mi líbí. Autor tentokrát nepracuje se vztahy (i když částečně se v tom najít dají), ale spíše s tím, co se děje okolo nás. A většinou s tím, co je špatné nebo ztracené, případně obyčejné (není, respektive nemělo by být, viz „Obyčejný příběh“), a když je něco dobré, tak lhář, což je tedy trochu protimluv, ale lze to chápat i tak, že tím dobrým lhářem může být kdosi v ornátu. „Špatné věci“ jsou čitelnější, holt si někdo neumí pomoci a nechová se podle pravidel, „Ztracené světlo“ může (ale nemusí) vyjadřovat znechucení politikou a lžemi, které se v médiích prezentují jako pravda, zrovna tak může jít o války, na které bychom rádi zapomněli. Znepokojující a smutný je „Obyčejný příběh“, každý nemá to štěstí, aby vyrůstal v harmonickém prostředí. Velice pěkně se pracuje s počty v „Třetím dechu“, kde je všeho vždycky více, než je běžné (třetí dech, třetí zuby, šestý prst, osm statečných, sedmý smysl), případně zachází s opaky, tudíž se pije brzký sběr, vykračuje levou nohou, štípá pro smůlu nebo dělá z někoho špatný den – tohle hraní si se slovy mě vždycky přijde interesantní. „Guru“ je ryze současný, všelijakých vykuků, kteří se pasují na „spasitele“ duší lidí ocitajících se v nějakých potížích, už bylo hodně a většinou jim šlo jen o profit. Ale nejde jen o náměty textů, ale hlavně o jejich zpracování, které je vesměs neotřelé a kreativní.

Zvuk ze studia Šopa je standard, nevím, jaký má dynamický rozsah ani jak to hraje z vinylu, ale z CD v pohodě, důležité je, že bicí zní pěkně dunivě, že jsou struny dobře slyšet, což platí i o těch tlustých, že se elektronika s kytarami nepere a že je to celé dobře čitelné. 

DARK GAMBALLE opět nahráli desku, která se hned tak neoposlouchá, která přináší pestrou porci (vydavatel říká) „electro rocku & space metal crossoveru“, který pokračuje v duchu toho, co se dělo na předchozích dvou nahrávkách a který mně na cca osmdesáti procentech hrací plochy přijde skvělý.

Seznam skladeb:

  1. Nikdy 
  2. Dobrý lhář
  3. Špatné věci
  4. Ztracené světlo
  5. Bezčasí
  6. Obyčejný příběh
  7. Třicátého února
  8. Třetí dech
  9. Guru
  10. Pal vocuď

Čas: 36:15

Sestava:

  • Desed – zpěv
  • Tom – basa, klávesy, samply, zpěv
  • Sanny – bicí, zpěv
  • Spajsi – kytara, klávesy, samply, zpěv
  • Deady – kytara, klávesy, samply, zpěv

www.darkgamballe.cz
Facebook
Bandzone

Bandcamp
www.madmusick.cz


Zveřejněno: 22. 04. 2024
Přečteno:
848 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář