No to je mazec. Sotva jsem si v klidu sedl, že si poslechnu nové album švédských Crimson Moonlight, už jsem zase stál, jak mě hned prvních pár sekund vymrštilo zpět na nohy. Nejdříve jsem se zděsil, že mají automat, ale pak jsem se uklidnil, bicí hraje živý bouchač a to naprosto excelentně. Každopádně ať jsem čekal co jsem čekal, takovéhle přitvrzení od minulého alba jsem tedy skutečně nečekal. Minulé dílo - The Covenant Progress bylo úžasné album, ale Veil Of Rembrance je totální masakr, melodikou je to stále podobné Dimmu Borgir (bez kláves), ovšem ne zřídka se zde také objeví trashové a deathové pasáže a to opravdu brutální. Jak jsem se dozvěděl z rozhovoru (nevím již, z jakého magazínu) s frontmanem Pilgrimem, půlka kapely začala poslouchat tvrdší kapely a to se poté odrazilo též v nových věcech.
Samotné album je kompozičně poskládané tak, že se opravdu nemáte kdy nudit, krásně načasované změny temp, líbivé pasáže se střídají s holou brutalitou, ale vše stále v black metalovém hávu. Opravdu je to tak vyvážené, že ani nedokážu vyzdvihnout nějaké momenty. Toto album by mohla být jedna píseň a od začátku až do konce by vám to nepřišlo divné. Další věc, která se mi na Crimson Moonlight velice líbí je jejich všestranost, sice odebrali klávesy, které ještě do minulého alba používali, ale nestydím se říci, že je to jen k dobru věci, tento styl, který si vymezili na novém albu jim skutečně sedí víc. Zřejmě je to tím, že do své hudby zakomponovali klasický death a trash, protože občas nenadálými zvraty velice překvapí, například z klasické blackové ?sypačky? ála Dimmu Borgir či Marduk, najednou přejdou do brutálního death metalu s growlingem jak od Vomitory aby v zápětí zvolnili do klidných pasáží trošku ve stylu klidných ploch Borknagar . Zvuk je též velice povedený, ale u kapel na takovéto úrovni už to ani nepřekvapí. Abych však stále jen nechválil, ne vše mi u nich přijde tak originální, například obal, či logo se mi zdají až příliš tuctové, ale klady tentokrát na celé čáře vítězí.
Crimson Moonlight stvořili album, které na přecpané black metalové scéně zaří jak jasná severní hvězda. Neříkám, že všechny nápady jsou 100% originální a inovátorské, např. po prvním poslechu se určitě budou CM každému zdát jako napodobenina Dimmu Borgir, skutečně to tak občas vypadá, ovšem poslechněte si toto album celé pořádně od začátku až dokonce a sami uznáte, že Dimmu Borgir jsou oproti tomuto energií ?narvaném? albu vlastně nudní a neživí. CM by se měli při svém turné zastavit také 27. a 28. ledna 2006 v Praze a v Ostravě, takže vřele doporučuji navštívit koncert.
Čas: 38:14
Seznam skladeb:
- Intimations Of Everlasting Constancy
- Painful Mind Contradiction
- Embraced By The Beauty Of Cold
- The Echoes Of Thought
- My Greif My Remembrance
- The Cold Grip Of Terror
- Illusion Was True Beauty
- Contemplations Along The Way
